StarCraftCZ.com

Povídky

Seržant - 2. část

Toto je druhá část povídky, před čtením si přečtěte první část.

Cítil nával vzteku jako neurčitý tlak v oblasti žaludku. Toužil vykřiknout až do úplného vyprázdnění plic, ale mozek potlačil snahu už v zárodku. Tango jedna to koupil!
"Foxtrote šest, tady Foxtrot čtyři, jsem přímo za tebou.."
"Tango jedna to koupil," zadrmolila šestka.
"To je mi líto, chlapíku, ale máme tady horší problém. Koukni se nalevo."
"Tango jedna to koupil," opakoval pilot malého stíhacího stroje a klouby ruky na kniplu mu začínaly bělet.
"Koukni se nalevo! A mrskni sebou, jestli to nechceš koupit taky.." Tango čtyři po těchto slovech zmizel v mracích líně se převalujících v úzkém pásu napříč oblohou.
"On to koupil místo mě, Tango jedna to dostal," pronesl pilot šestky bez výrazu a trhl kniplem, letoun se zdánlivě zastavil ve vzduchu, aby v zápětí s obrovským zrychlením zmizel v husté oblačnosti pod ním.
"To je za tebe, kamaráde!" Šestka zuřivě kličkovala před miniaturními stíhačkami ve snaze dostat se co nejblíže mateřské lodi. Od trysek se vinuly hadi kondenzovaných par, letoun stále zrychloval.
"To je za tebe," vydechl pilot a vypustil zbývající rakety Gemini, aby v zápětí zmizel v oranžovofialovém výbuchu.

"Ty vole, Gusi, to bylo maso, co?" pochechtával se Weber naznačujíc jednou rukou gigantickou loď a prstem druhé letoun CF/A - 17.
"A bum!" rozmáchl se rukama nad hlavu.
"Nech toho, prosim tě, víš kolik dobrejch chlapů tam muselo zařvat?"
"No, furt lepší oni než já, Ogawo!" ušklíbl se Weber.
Kaminski se na něj zadíval, pokynul mu paží, a když se vojín přiblížil k jeho rtům na několik centimetrů, zasyčel:
"Jsem rád, že sem konečně našel dobrovolníka na vysunutej průzkum, Webere. Už se těšim dolů!"
"A-ano, seržo," zakoktal se Weber. Z prvotního šoku se však dostal rychle, proto v zápětí dodal:
"Taky se nemůžu dočkat, seržo!"

***

Transportní loď zmizela za nedalekým hřebenem, ale její zvuk vnímalo osm postav ještě hodnou chvíli. Nikdo nic neříkal. Slov nebylo třeba, každý znal cíle mise i své místo v týmu. Každý, i nešťastný Weber. Kaminski si vyťukával na hlavně svého plamenometu tesknou melodii, většina vojáků se zbavuje napětí a stresu po svém. Gus si pískal stejné tóny dle seržantova rytmu. Zbylí muži postávali v prodlužujících se stínech skal, hleděli do země nebo naposled kontrolovali výzbroj.
"Takže, vím, že z mé přítomnosti nikdo z vás," Resnock se zadíval Kaminskému zpříma do očí. Přihlížejícím se zdál střet jejich pohledů jako nekonečný jiskropád. "-nemá radost, ale musím tu být a věřte mi, radši bych si hřál zadek někde v kanclu."
"To si myslim, zvlášť když je ten zadek zahřátej už od narození." Weber už v podstatě neměl co ztratit.
"Velmi vtipné, Webere. Jenže velení rozhodlo. Musím říci, že svojí první misi jsem si představoval poněkud jinak a-" poručík zběžně přelétl znuděné obličeje kolem, "-a s trochu větší armádou, ale není zbytí. Máme tu budovu, o které nic nevíme a spoustu výbušniny k tomu, aby o ní po nás nevěděl už nikdo."
"Rock´n´roll!"
"Pé pé zet em."
"Seržante, kdybyste byl tak laskav a-"
"Žadnej problém, poručíku. Takže se seberte, vy kupy hnoje, vyrážíme!"
Weber se přitočil k Marcusovi a s úsměvem od ucha k uchu odjistil svou zbraň, aby se záhy rychlým klusem ztratil mezi ostrými výčnělky skal.

Postup rozervanými úbočími byl mírně frustrující a unavující, ale ani jeden z mariňáků nedovolil svým smyslům vteřinku odpočinku. Šinuli se s krátkými komunikačními intervaly narudlými skalisky zhruba tři a půl hodiny, poslední dvě desítky minut již pod hávem soumraku.
"Seržo, tohle byste asi měl vidět," sděloval vysílačkou novopečený průzkumník.
Kaminski udělil pokyny a odklusal. Weber klečel na koleni, prapodivně shrbený zkoumal cosi před sebou. Seržant se k němu v podřepu připojil. Weber se k němu otočil, odclonil částečně jednu podramenní svítilnu a odsunul se mírně stranou.
"A do svatýho hovna, Webere, co to ksakru je?"
"To nevím, seržo, ale vůbec se mi to nelíbí."
Za několik málo okamžiků se nad podivnou věcí sklánělo i zbylých šest členů výpravy. Na drsných tvářích mariňáků se usadily rozporuplné výrazy, s kterými jejich majitelé statečně bojovaly snaže se nedat najevo sebemenší pocit. Jen poručík se bez skrupulí znovu pozvracel.

Gus pokusně strčil do torza tlející mrtvoly hlavní své pušky. Ozvalo se syté mlasknutí, hlaveň bez větších problémů do těla zajela až po mířidla. Gus trhl zbraní zpět.
"Kurva, vono jí to chytlo!"
"Na ty tvoje vtípky teď není nikdo zvědavej, Gusi."
"Di do prdele, Ogawo, vono to tu pušku fakt chytlo!" zavrčel Gus a trhl puškou o dost prudčeji.
Weber šťouchl do mrtvoly nohou. Chvíli se nic nedělo. Pak se ozval zvuk, jenž nejvíce připomínal sykot propíchnutého míče.
"Seržo, tohle se mi ani trochu nelíbí," řekl zastřeným hlasem.
"Do prdele, chlapi, já si vážně nedělám prdel!"
Kaminski uchopil Gusovu pušku a pokusně zatáhl, zbraň kladla silný odpor.

***

Ani společný tah nepřináší žádný účinek, proto se Gus rozhodne k radikálnímu řešení.
"Seržo, kdybyste byl tak laskavej a trochu povodstoupil.." ani se neohlédne, jestli jeho slova mají účinek a stiskne spoušt. Mezi skalisky se odráží ozvěna plná ostrého kamení, tisíckrát zesílený zvuk výstřelu rve uši. Mrtvola sebou škubne, na moment se vznese nad zem, kde se rozstříkne v krvavém gejzíru.
"Do prdele, Gusi, tos posral! Nejenže vo nás kde kdo může vědět díky tý tvý kanonádě, ke všemu mám ještě totálně zasranej vohoz! Přísahám, to mi zaplatíš!" Øve nepříčetně zaneřáděný seržant, otíraje si z uniformy alespoň ty největší kusy vnitřností.
Gus ho však nevnímá, fascinovaně hledí na hlaveň svojí pušky, jež je obklopena pevně svacknutými čelistmi.
"Kurva! Co to má, sakra, bejt?!" skoro vypískne.
Přitočí se k němu Weber, uculuje se a nakonec vesele prohlasí:
"To netušim, ale můžeš bejt rád, že se ti to nepřicvaklo jinam."
"Di do prdele, Webere!"
"No jo, dyť sem zas tolik neřek, ne?"
Poručík se konečně narovná, nervózně se usměje a hřbetem ruky setře poslední zbytky již jednou natrávené večeře z úst.
"Seržante, můžete mi, prosím, objasnit, co to bylo za věc uvnitř toho nebožáka?" Při pohledu na rozchlíplé části hrudníku a trčící zpřerážená žebra se opět odvrací.
"Pane, nemám zdání, pane," mumlá seržant a pohledem přejíždí tváře mariňáků, zastavuje se u Guse, který společně s Weberem drží každý jednu čelist a snaží se přemoci hrůzný stisk. Zbraň je po dlouhém boji plném nadávek konečně osvobozena.
Ogawa přistoupí k odhozené čelisti a vší silou dupne. Ozve se krátké-
"Au, do psí díry, to je tvrdý jako šutr."
Rozervaný hrudník všechny fascinuje, co chvíli sklouzávají pohledem ke zkrvavenému torzu. Nervozita. Nejistota. Nevědomost.

K úlevě všech vydá seržant pokyn k další cestě. Weber se raději drží na hranici dohledu, ale stále ještě v takové vzdálenosti, aby při sebemenším podezření stačil Kaminského upozornit.
"Proč se to schovávalo tomu chlapovi v hrudníku? Co myslíš, Ogawo?"
"Já si myslím, že ten zasranej bastard využíval tělo jako inkubátor. To dělá hodně zvířat," kývá Ogawa vědoucně hlavou.
"To se mi nezdá, to by byl ten chlap spíš živej, ne? K čemu ti je ztuhlej a studenej to, jo, inkubátor.." zašklebí se Marcus a dodává: "A pak, asi by si to za sebou zavřelo a nenechávalo v zádech vykousanou díru!"
"Když se na to koukáš takhle."
"Já myslim, že tam ten hajzl číhal. Na nás."

***

Obloha se tíhou černi dusí a zdánlivě ubíjí vše pod sebou svou nesmírnou rozlohou. Vojáci stojí v malém hloučku, upírají pohledy na majestátní siluetu budovy před sebou, zcela nelogicky umístěnou na malé náhorní plošině.
"Webere.." seržantův natažený ukazovák dodává slovu váhu.
Průzkumník se vzdaluje z dohledu, mizí v temnotě tiše jako duch. V údolí připadá mariňákům i vlastní dech příliš hlučný.
"Pane, tohle se mi vůbec nelíbí," stěžuje si Kaminski poručíkovi.
Ten si přitiskne prsty na ústa ve výmluvném gestu. Ticho. Smysly všech téměř vypovídají službu přepětím.
"Další těla, hodně těl!" zapraská seržantovi v headsetu. "Ale jinak čistý."
Muži se dávají do pohybu. Automaticky zaujímají naučenou formaci, dokonce dodržují předepsané rozestupy. Snaží se nedělat zbytečný hluk, přesto se občas nevyvarují mírnému zaškobrtnutí s patřičným zvukovým doprovodem.
Vysílačka opět zachrčí, ale místo slov se ozve pouze praskání. Kaminského zvednutá pravačka všechny zastaví.
"Webere, nějak blbne spojení, slyšíš mě?"
-praskot-
"Webere? Webere?! Zmetek jeden poruchovej!" seržant poklepe dvěma prsty na miniaturní reproduktor uvnitř helmy. Pak se otočí na dychtivě přihlížející muže.
"Marcus, Ogawa; vpřed!"
Oslovení vojáci se poslušně rozběhnou daným směrem.

Poté, co ztratil Weber kontakt se zbytkem jednotky, se cítí nejistě. Zem je tu pokryta podivnou hmotou, z níž tu a tam trčí pokřivený pahýl. Bližším průzkumem zjišťuje, že se jedná o kusy těl. Ruce, nohy lidí, ale i končetiny a části trupu na první pohled značně nelidské. Hmota je tmavá, pevná, hrubá.
"Kurva, tohle se mi vůbec nelíbí!" zašeptá průzkumník a sevře svou zbraň ještě pevněji. Ticho ho dusí. Nikde by nemělo být takovéhle ticho, absolutní absence zvuku plná očekávání.
Několika rychlými kroky se Weber dostane za další vhodný kryt. Opatrně vyhlíží a kontroluje prostor před sebou. V pohodě, jde se dál. Periferním viděním zaregistruje pohyb. Bez přemýšlení sebou praští o zem. Rozhlíží se. Nic.
"Už začínám bláznit, sakra." Ale nezvedá se. Jeho oči pátrají kolem. Srdce se zmítá pod návaly adrenalinu. Zkouší znovu spojení se seržantem, bez výsledku.
Potom to zahlédne zas..

Kaminski začíná být neklidný. Už po několikáté stlačí komunikační tlačítko:
"Marcusi? Ogawo? Tady Kaminski, slyšíte mě?!"
Příchozí praskání mu náladu nevylepšuje.

Ležící průzkumník se kousek po kousku natáčí na neviditelné, nebo lépe řečeno, neviděné nebezpečí. Prostor před sebou vnímá přes mířidla zbraně jako soubor míst skýtajících úkryt. Jemu, ale i komukoliv jinému. Periferní vidění opět vysílá mozku varovný signál. Weberova reakce je blesková, znásobena nesčetnými hodinami drilu na buzerplacu. Rychlé přetočení na záda, vymrštění pravé nohy, zatímco levá ruka zvedne váhu trupu, který se nepatrně zakloní jen proto, aby se vzápětí vyšvihl do téměř kolmé polohy. Letmé rozhlédnutí. Zakleknutí, pažba dosedá do ramene, obě spouště odjištěny. Zrychlený dech.
Dva stíny se rozdělují, snaží se klečícího mariňáka sevřít do kleští. Kurva! Pomyslí si Weber a na přeskáčku drží tmavé body na mušce.

Vteřiny se táhnou, prodlužují okamžik napětí na nejkrajnější mez. Vojákův ukazovák laská elegantní křivku kohoutku, klidně a racionálně, ovšem jeho pohled nervózně těká z cíle na cíl. Dvojice stínů se dostala na Weberovu úroveň, takže se musí průzkumník co chvíli otáčet, a to v bojovém obleku a bez hluku, což je téměř nemožné.

Potí se a zbraň se mu nepostřehnutelně chvěje v rukou. Setrvává v bojovém postavení sotva pár minut, jenže jemu ta doba přijde jako věčnost. Ve spáncích mu buší návaly krve přeplněné adrenalinem. Komíhající se pušku není téměř vidět.
"Levej nebo pravej? Levej nebo pravej?!" drmolí nepřítomně skrze semknuté rty.
Nemůže se rozhodnout. Stíny, jako by tušily, že se schovává právě zde, stojí a vyčkávají.
"Levej!" zašeptá a definitivně zamíří.
Prst přiráží spoušť k tlačníku. Weberova ústa samovolně přechází do šklebu zadostiučinění, ovšem uši těsně před vyštěknutím pušky zaznamenávají zasyčení v oblasti zátylku. Ne nějaké hadí syknutí, ale zvuk, který se vám zařízne do mozku a zmrazí vás pradávnou hrůzou z neznáma. Jenže mariňáci jsou vycvičené stroje na zabíjení, proto tělo začalo jednat ještě dříve, než mozek nově příchozí podnět zpracoval a vyhodnotil. Ukázkový kotoul, v jehož druhé polovině vyšlehly z ústí hlavně první záblesky, provedl Weber automaticky. Oslnivé šlahouny ohně trhají temnotu, derou černý prostor na nejednolité cáry a osvětlují nejbližší okolí. Průzkumník zoufale střílí, v očích odraz rychlé a bolestivé smrti, na čele se prohánějí drobné perličky potu. Studeného potu.

Kaminski se již vzdal marných pokusů o radiové spojení a právě si téměř labužnicky potahuje z balené cigarety. Zbylí muži činí podobně, až na poručíka, který stojí napjatě poslouchajíc okolní ticho. Jednolité zvuky výstřelů se svou ozvěnou působí v dosavadním mlčení jako řetězová pila.
"Rychle!" zařve seržant zahazujíc před chvílí zažehnutou neřest, jeho muži jsou však již dávno v pohybu.

Nárazy pušky do ramene se stávají stále nezvladatelnějšími. Krátké dávky munice se zadírají nafialovělé nestvůře do těla s hlasitým pleskáním, tvoří krátery, z nichž crčí proudem krev. Průzkumníkovo hledí je zacákané lepkavou červení, téměř nevidí, ale bez přestání přerušovaně střílí. Neznámé monstrum se nad ním tyčí, z projektilů posílených ochuzeným uranem si evidentně nic nedělá. Mariňákovi oči jsou přitahovány dvěma ostrými bodci na růžových prackách protínajících vzduch těsně před jeho obličejem. Dávky jsou již tak dlouhé a s krátkými intervaly, že se slévají v jednolitou masu hromobití.
"Chcípni, ty svině! Tak chcípni konečně!" téměř se modlí průzkumník a opatrně ustupuje vzad.
Úderník cvakne na prázdno. Překvapený voják polkne. "A kurva!"

Weber si dovolí další krátké rozhlédnutí - stíny po bocích se blíží krátkými přískoky.
Trpce se usměje: "Totálně v hajzlu, do prdele!"
Tak tak se vyhne švihu, jehož cílem měla být jeho hlava. Přes údery vlastního srdce neslyší okolní hluk. Před očima mu běží celý život, svět před sebou vnímá spíše podvědomě. Fialová kreatura se vztyčí ještě o kousek výš, prohne své válcovité tělo a s mocným zasyčením vyvrhne dávku kyseliny.
"Kurva, to bolí jak svině," prudká bolest vytrhne Webera z odevzdané letargie. Spíše z odevzdání než z víry v úspěch vytasí osobní pistoli a vyprázdní celý zásobník zrůdě do tlamy. Dva tmavé body už jsou od průzkumníka sotva pět metrů.

"Chyběli jsme ti?" zubí se Marcus vesele, zatímco jeho cé čtrnáctka zasypává bestii, nyní již notně zřízenou, průbojnými hroty. S Ogawou se skvěle doplňují, jakmile jeden voják útočí, druhý se přesunuje na místo, kde není nestvůra krytá a prudkou dávkou dá opět prostor svému kolegovi k přesunu. Weber ulehčeně zasune náhradní Ogawův zásobník do pušky a přidává se k teď již vyhrané bitce.
"Že to ale byla prča, co?" vycení Ogawa zuby s pravou nohou na hlavě cukající se příšery. Pak skloní hlaveň a přisune ji k malému černému oku potaženému zakaleným povlakem. Čtyři výstřely vyprovodí bestiin mozek na podivnou tuhou hmotu rozprostírající se všude kolem.
"Taky ste mohli dát vědět, málem sem vás zabil, volové!" durdí se na oko zachráněný voják, ale v zápětí se šťastně rozchechtá.
"Tady máš, podruhý už tu tvoji prdel zachraňovat nebudu.." oplácí mu stejným tónem Marcus, o něco později Weberovi cinkne o helmu plný zásobník, sveze se po kulatém pancíři, aby byl v zápětí chycen nyní již zase pevnou a jistou rukou.

***

Příslušníci hvězdné maríny se tísnili na malém prostranství před vchodem do budovy. Ticho panující všude kolem budilo u všech obavy, ale ani jeden z vojáků nechtěl dát najevo své pocity. Temná kolmá stěna železobetonu a polylitinových desek se nad nimi tyčila jako obří prst, zatím pouze hrozící, ale připraven kdykoliv nepatrný hmyz rozmáznout.
Kaminski se podvědomě přikrčil.
"Takže, chlapi, došli jsme až sem, což je chvályhodný, ale znamená to úplný prd!"
"To teda jo," ucedil Gus koutkem úst a pohrdavě se uchechtl.
"Cestou jsme narazili na-" pokračoval seržant, ale v půli věty byl přerušen svým nadřízeným.
"-na pár malinkých obtíží, které, jak jistě nezapomenu uvést v hlášení, jste vy, skvělí vojáci, hravě a s přehledem zvádli." Navázal poručík plynule a odhalil zuby v škrobeně medovém úsměvu.
"Jo, jenže já se málem posral strachy, zatímco ty sis někde v klidu leštil prýmky.." mumlal Weber a házel po veliteli akce nenávistné pohledy. Ten si z nich evidentně nic nedělal, neboť pokračoval v oslavné řeči:
"Jak jistě víte, narazili jsme při postupu na dosud neznámou formu života, která-"
"Hehe, to já sem na ní narazil, gumo.." Weberovi se samovolně zaťaly pěsti, měl chuť toho nafoukanýho poseru přetáhnout pažbou po hlavě. V hlavě mu hučelo potlačovaným vztekem, dlaně se samovolně zavíraly a otvíraly a dech nápadně prohluboval. Poručíkův proslov téměř nevnímal. Pohledem ledabyle bloudil v místech za Resnockovým pravým ramenem, jak se na správného vojína patří.

Vzduch vibroval napětím. Každý z nich to vnímal po svém, ale všichni cítili podobný pocit ohrožení. Pé pé zet em! Wilford se pobaveně uchechtl, místo aby teď dokončoval poslední přípravy a aktivoval nálože, stojí před vchodem cílového objektu na podivné hmotě, z níž tu a tam trčí pokroucená torza rozložených těl, v okolí se potulují neznámá monstra (ano, monstra, jinak je opravdu pojmenovat nedokázal) a on dělá, že se zaujetím poslouchá naduté naparování nějakýho oficírskýho ucha. A syčení.

Syčení. Zlověstný zvuk, který nenásilně zvyšoval svou intenzitu, se z ničeho nic ozývalo téměř všude. Monotónnost Resnockova projevu napůl otupila vnímavost mariňáků, kteří si nyní v duchu spílali za tak nováčkovskou a možná i fatální chybu.
"Do prdele, seržo, co to je?!" Protlačil skrze ztažené hrdlo Ogawa.
Kaminski pochopil jeho otázku jako řečnickou a popošel beze slova pár metrů za své muže. Režimy krytu jeho bojové helmy se divoce přepínaly, ale žádný z technických zázraků nic nenalezl.
Vojíni se mimoděk zhlukly zády k sobě, zaklekli a čekali. Klapnutí pojistek zbraní v hlasitém, stále vzrůstajícím, sykotu nikdo z nich neslyšel. Poručík, který ve svém řečnickém vytržení nezaznamenal ani syčení, ani změnu v chování svých mužů, se rozmáchl v obšírném, všeobjímajícím gestu a ztuhl. V tváři grimasu bolestného poznání a neskutečných muk.

Kaminski se otočil. Očima spočinul na Weberově pušce přesně ve chvíli, kdy se ozvalo staccato dávky a první z projektilů se se zmučeným hvízdáním zaryly do Resnockova těla. Nárazy munice si s bezvládným trupem nadřízeného pohrávaly jako s hadrovou panenkou. Seržant chvíli zíral na celou scénu s otevřenými ústy, oči rozšířeny spíše překvapením než panikou. Pak vytáhl osobní pistoli a namířil na Webera.

Průzkumníkův prst opustil oblouk spouště. Všude kolem panovalo ticho. Dokonce i syčení bylo pryč, což vojáky znervóznilo ještě víc.
"Webere, co to, kurva, mělo znamenat?!" Kaminski se přiřítil jako blesk. Průzkumník byl fascinován ústím hlavně, která mu mířila přesně mezi oči. zdálo se, že se černý otvor rozšiřuje, jakmile o něj zavadíte pouhopouhým pohledem. Omámeně vstal a přešel k poručíkovu tělu. Mlčky ukázal na krev a cáry tkání. Pak na pahýly Resnockových nohou.

Seržant, stále mířivše na Webera, pomalu přistoupil a dovolil si krátký pohled na zem. Rudá krev se pomalu vpíjela do podivné hmoty. Crčela z rozšklebených ran v proudech, nejvíce však z tepen vykukujících těsně nad koleny. Tedy v místech, kde by za normálních okolností poručík kolena měl. Kaminski se sklonil, aby prozkoumal malou prohloubeninu, na první pohled sotva rozpoznatelnou, která spočívala svým mělkým dnem přímo pod zkrvaveným kusem masa, tedy, poručíka.

"To bych nedělal, seržo! Ta věc prostě vystřelila ze země strašně rychle, ukouslo mu to nohy a takovým kurevsky dlouhým bodákem prorazilo bojovej oblek.."
Seržant se napřímil s hbitostí železničního semaforu. Tvář si ovšem zachoval absolutně bez emocí.
"Cože mu to udělalo?" zeptal se Webera, ale v duchu již viděl přesný obraz. Proklínal svou živou fantazii.
"Ono to, já nevím jak to nejlíp popsat, seržo, ale-"

Okolí vybuchlo v gejzíru úlomků hmoty. Syčení tu bylo znovu a nyní i se svými původci. Zrůdy lezoucí z malých kráterů v půlkruhu kolem mariňáků byly různých tvarů i velikostí, ale vojáci se schodovali ve dvou věcech. Všechny byly neobyčejně ošklivé a na jejich vkus až moc živé.
"Všichni spustit FV hledí!" řval seržant do komunikátoru, zatímco přílbovou krytku jeho obličeje pomalu začala překrývat našedlá barva.
Nečekal na potvrzení splnění rozkazu, natolik znal své muže. Odklopil držáky spouští svého plamenometu, dovolil si krátký samolibý úsměv a stiskl. Plameny rozžhavené plasmy vylétly na měsíční světlo s grácií pohádkového draka, točily se v dovádivém víru a braly sebou vše, co jim stálo v cestě. Kaminski se pobaveně šklebil a snažil se udržet svírající se obklíčení co nejdále.
"Wilforde, Marcusi; dohlídněte na táborák!"
"´zkaz, seržo," zazubili se oba oslovení vojíni naráz, popadli schránku s výbušninami a zmizeli uvnitř budovy.

Whúúúm, whúúúm.
Kaminski musel přerušit přívod plynů do malých generátorů na zádech. Jejich turbínky se setrvačností protáčely a sekaly rozpálený vzduch na grilované molekuly. Hlavně seržantovy zbraně byly rozpáleny doběla.
Svistot magnetických kulek jitřil ovzduší. Přestože vynořivší se příšery padaly jedna za druhou, využily přestávky seržantovy zkázonosné zbraně k tomu, aby se přiblížily co nejblíže.
Whúúúm, whúúúm.
"Gusi, sežeň nám taxíka, priorita tři!"
Whúúúm, whúúúm.
Plamenomet se opět probral k životu. Nejbližší zrůdička se přikrčila a zploštila své tělo na několik málo centimetrů vysoké cosi, ale pouhým žárem taveného vzduchu z ní zbylo několik centimetrů vysoké černé nic.
"Hezky, seržo!" zvedl Weber pobaveně palec, pak se otočil zpět a s nadávkami na rtech zasypával dál kreatury výstřely ze své pušky. Náhle se však chytil za srdce, z pusy se mu valila krev v černých chuchvalcích, oči vypoulené k nepoznání.
Gus se otočil, přilákán chrčením v interkomu, a vypálil tři krátké dávky směrem k nebohému kamarádovi. V chvatu se pokřižoval.

"Do prdele, seržante, taxík už je na cestě, ale mrkejte na Webera!"
Kaminski, pod tlakem několika příšer najednou, udělal tři kroky vzad. Otočil se, navolil na regulátoru svého plamenometu změnu hodnot a dobře mířeným proudem koncentrovaných plamenů seškvařil průzkumníkovo tělo i s jeho pod zemí schovaným vrahem.
Pach spálené hmoty ho praštil do nosu.
Whúúúm, whúúúm.
"Marcusi, jak ještě dlouho?!"
"Hotovo, seržante, už sme skoro u vás!"
"Gusi, za jak dlouho tu bude kočár?"
Otázaný voják se zašklebil a ukázal seržantovi dva prsty.
Kaminski se sám pro sebe pousmál a proměnil další dvojici nestvůr na živočišné uhlí.
"Skvělý!"

***

Začouzeným průhledem viděl Kaminski celé prostranství jako na dlani. Otočil se ke svým mužům. Ztrhané tváře odrážely přestálé vzrušení a únavu, mimo jiné však taky totální spokojenost. Wilford se právě chystal ošetřit Gusovi ošklivou ránu v obličeji, vyndaval z ní odštěpky roztříštěného hledí a divil, co je to za tvory, když mají větší sílu než vystřelená kulka. Seržant se štastně nadechl, malý váleček v jeho ruce udělal tiše: plop.
V duchu viděl natěšené ksichty lampasáků i návrhy na jeho povýšení. Opět se šťastně usmál. Už se těšil na jejich protáhle obličeje a zmatená "ale" až jim oznámí, že hodlá zůstat seržantem. Ostatně, jako již tolikrát před tím.

Transportní loď se s tichým vrněním propracovávala k Septera Prima a na oslňující záblesk čirého světla z prostoru pod ní téměř nereagovala. Možná si jen tak lehce poposkočila spolu s tlakovou vlnou. Jinak však byla vyrovnaná a spokojená. Jako SERŽANT Kaminski...

Autor: GoLT)RoB_ZombiE