StarCraftCZ.com

Povídky

Ser�ant - 2. ?�st

Toto je druhá ?ást povídky, p?ed ?tením si p?e?t?te první ?ást.

Cítil nával vzteku jako neur?itý tlak v oblasti �aludku. Tou�il vyk?iknout a� do úplného vyprázdn?ní plic, ale mozek potla?il snahu u� v zárodku. Tango jedna to koupil!
"Foxtrote šest, tady Foxtrot ?ty?i, jsem p?ímo za tebou.."
"Tango jedna to koupil," zadrmolila šestka.
"To je mi líto, chlapíku, ale máme tady horší problém. Koukni se nalevo."
"Tango jedna to koupil," opakoval pilot malého stíhacího stroje a klouby ruky na kniplu mu za?ínaly b?let.
"Koukni se nalevo! A mrskni sebou, jestli to nechceš koupit taky.." Tango ?ty?i po t?chto slovech zmizel v mracích lín? se p?evalujících v úzkém pásu nap?í? oblohou.
"On to koupil místo m?, Tango jedna to dostal," pronesl pilot šestky bez výrazu a trhl kniplem, letoun se zdánliv? zastavil ve vzduchu, aby v záp?tí s obrovským zrychlením zmizel v husté obla?nosti pod ním.
"To je za tebe, kamaráde!" Šestka zu?iv? kli?kovala p?ed miniaturními stíha?kami ve snaze dostat se co nejblí�e mate?ské lodi. Od trysek se vinuly hadi kondenzovaných par, letoun stále zrychloval.
"To je za tebe," vydechl pilot a vypustil zbývající rakety Gemini, aby v záp?tí zmizel v oran�ovofialovém výbuchu.

"Ty vole, Gusi, to bylo maso, co?" pochechtával se Weber nazna?ujíc jednou rukou gigantickou lo? a prstem druhé letoun CF/A - 17.
"A bum!" rozmáchl se rukama nad hlavu.
"Nech toho, prosim t?, víš kolik dobrejch chlap? tam muselo za?vat?"
"No, furt lepší oni ne� já, Ogawo!" ušklíbl se Weber.
Kaminski se na n?j zadíval, pokynul mu pa�í, a kdy� se vojín p?iblí�il k jeho rt?m na n?kolik centimetr?, zasy?el:
"Jsem rád, �e sem kone?n? našel dobrovolníka na vysunutej pr?zkum, Webere. U� se t?šim dol?!"
"A-ano, ser�o," zakoktal se Weber. Z prvotního šoku se však dostal rychle, proto v záp?tí dodal:
"Taky se nem?�u do?kat, ser�o!"

***

Transportní lo? zmizela za nedalekým h?ebenem, ale její zvuk vnímalo osm postav ješt? hodnou chvíli. Nikdo nic ne?íkal. Slov nebylo t?eba, ka�dý znal cíle mise i své místo v týmu. Ka�dý, i neš?astný Weber. Kaminski si vy?ukával na hlavn? svého plamenometu tesknou melodii, v?tšina voják? se zbavuje nap?tí a stresu po svém. Gus si pískal stejné tóny dle ser�antova rytmu. Zbylí mu�i postávali v prodlu�ujících se stínech skal, hled?li do zem? nebo naposled kontrolovali výzbroj.
"Tak�e, vím, �e z mé p?ítomnosti nikdo z vás," Resnock se zadíval Kaminskému zp?íma do o?í. P?ihlí�ejícím se zdál st?et jejich pohled? jako nekone?ný jiskropád. "-nemá radost, ale musím tu být a v??te mi, radši bych si h?ál zadek n?kde v kanclu."
"To si myslim, zvláš? kdy� je ten zadek zah?átej u� od narození." Weber u� v podstat? nem?l co ztratit.
"Velmi vtipné, Webere. Jen�e velení rozhodlo. Musím ?íci, �e svojí první misi jsem si p?edstavoval pon?kud jinak a-" poru?ík zb?�n? p?elétl znud?né obli?eje kolem, "-a s trochu v?tší armádou, ale není zbytí. Máme tu budovu, o které nic nevíme a spoustu výbušniny k tomu, aby o ní po nás nev?d?l u� nikdo."
"Rock´n´roll!"
"Pé pé zet em."
"Ser�ante, kdybyste byl tak laskav a-"
"�adnej problém, poru?íku. Tak�e se seberte, vy kupy hnoje, vyrá�íme!"
Weber se p?ito?il k Marcusovi a s úsm?vem od ucha k uchu odjistil svou zbra?, aby se záhy rychlým klusem ztratil mezi ostrými vý?n?lky skal.

Postup rozervanými úbo?ími byl mírn? frustrující a unavující, ale ani jeden z mari?ák? nedovolil svým smysl?m vte?inku odpo?inku. Šinuli se s krátkými komunika?ními intervaly narudlými skalisky zhruba t?i a p?l hodiny, poslední dv? desítky minut ji� pod hávem soumraku.
"Ser�o, tohle byste asi m?l vid?t," sd?loval vysíla?kou novope?ený pr?zkumník.
Kaminski ud?lil pokyny a odklusal. Weber kle?el na koleni, prapodivn? shrbený zkoumal cosi p?ed sebou. Ser�ant se k n?mu v pod?epu p?ipojil. Weber se k n?mu oto?il, odclonil ?áste?n? jednu podramenní svítilnu a odsunul se mírn? stranou.
"A do svatýho hovna, Webere, co to ksakru je?"
"To nevím, ser�o, ale v?bec se mi to nelíbí."
Za n?kolik málo okam�ik? se nad podivnou v?cí sklán?lo i zbylých šest ?len? výpravy. Na drsných tvá?ích mari?ák? se usadily rozporuplné výrazy, s kterými jejich majitelé state?n? bojovaly sna�e se nedat najevo sebemenší pocit. Jen poru?ík se bez skrupulí znovu pozvracel.

Gus pokusn? str?il do torza tlející mrtvoly hlavní své pušky. Ozvalo se syté mlasknutí, hlave? bez v?tších problém? do t?la zajela a� po mí?idla. Gus trhl zbraní zp?t.
"Kurva, vono jí to chytlo!"
"Na ty tvoje vtípky te? není nikdo zv?davej, Gusi."
"Di do prdele, Ogawo, vono to tu pušku fakt chytlo!" zavr?el Gus a trhl puškou o dost prud?eji.
Weber š?ouchl do mrtvoly nohou. Chvíli se nic ned?lo. Pak se ozval zvuk, jen� nejvíce p?ipomínal sykot propíchnutého mí?e.
"Ser�o, tohle se mi ani trochu nelíbí," ?ekl zast?eným hlasem.
"Do prdele, chlapi, já si vá�n? ned?lám prdel!"
Kaminski uchopil Gusovu pušku a pokusn? zatáhl, zbra? kladla silný odpor.

***

Ani spole?ný tah nep?ináší �ádný ú?inek, proto se Gus rozhodne k radikálnímu ?ešení.
"Ser�o, kdybyste byl tak laskavej a trochu povodstoupil.." ani se neohlédne, jestli jeho slova mají ú?inek a stiskne spoušt. Mezi skalisky se odrá�í ozv?na plná ostrého kamení, tisíckrát zesílený zvuk výst?elu rve uši. Mrtvola sebou škubne, na moment se vznese nad zem, kde se rozst?íkne v krvavém gejzíru.
"Do prdele, Gusi, tos posral! Nejen�e vo nás kde kdo m?�e v?d?t díky tý tvý kanonád?, ke všemu mám ješt? totáln? zasranej vohoz! P?ísahám, to mi zaplatíš!" �ve nep?í?etn? zane?ád?ný ser�ant, otíraje si z uniformy alespo? ty nejv?tší kusy vnit?ností.
Gus ho však nevnímá, fascinovan? hledí na hlave? svojí pušky, je� je obklopena pevn? svacknutými ?elistmi.
"Kurva! Co to má, sakra, bejt?!" skoro vypískne.
P?ito?í se k n?mu Weber, uculuje se a nakonec vesele prohlasí:
"To netušim, ale m?�eš bejt rád, �e se ti to nep?icvaklo jinam."
"Di do prdele, Webere!"
"No jo, dy? sem zas tolik ne?ek, ne?"
Poru?ík se kone?n? narovná, nervózn? se usm?je a h?betem ruky set?e poslední zbytky ji� jednou natrávené ve?e?e z úst.
"Ser�ante, m?�ete mi, prosím, objasnit, co to bylo za v?c uvnit? toho nebo�áka?" P?i pohledu na rozchlíplé ?ásti hrudníku a tr?ící zp?erá�ená �ebra se op?t odvrací.
"Pane, nemám zdání, pane," mumlá ser�ant a pohledem p?ejí�dí tvá?e mari?ák?, zastavuje se u Guse, který spole?n? s Weberem dr�í ka�dý jednu ?elist a sna�í se p?emoci hr?zný stisk. Zbra? je po dlouhém boji plném nadávek kone?n? osvobozena.
Ogawa p?istoupí k odhozené ?elisti a vší silou dupne. Ozve se krátké-
"Au, do psí díry, to je tvrdý jako šutr."
Rozervaný hrudník všechny fascinuje, co chvíli sklouzávají pohledem ke zkrvavenému torzu. Nervozita. Nejistota. Nev?domost.

K úlev? všech vydá ser�ant pokyn k další cest?. Weber se rad?ji dr�í na hranici dohledu, ale stále ješt? v takové vzdálenosti, aby p?i sebemenším podez?ení sta?il Kaminského upozornit.
"Pro? se to schovávalo tomu chlapovi v hrudníku? Co myslíš, Ogawo?"
"Já si myslím, �e ten zasranej bastard vyu�íval t?lo jako inkubátor. To d?lá hodn? zví?at," kývá Ogawa v?doucn? hlavou.
"To se mi nezdá, to by byl ten chlap spíš �ivej, ne? K ?emu ti je ztuhlej a studenej to, jo, inkubátor.." zašklebí se Marcus a dodává: "A pak, asi by si to za sebou zav?elo a nenechávalo v zádech vykousanou díru!"
"Kdy� se na to koukáš takhle."
"Já myslim, �e tam ten hajzl ?íhal. Na nás."

***

Obloha se tíhou ?erni dusí a zdánliv? ubíjí vše pod sebou svou nesmírnou rozlohou. Vojáci stojí v malém hlou?ku, upírají pohledy na majestátní siluetu budovy p?ed sebou, zcela nelogicky umíst?nou na malé náhorní plošin?.
"Webere.." ser�ant?v nata�ený ukazovák dodává slovu váhu.
Pr?zkumník se vzdaluje z dohledu, mizí v temnot? tiše jako duch. V údolí p?ipadá mari?ák?m i vlastní dech p?íliš hlu?ný.
"Pane, tohle se mi v?bec nelíbí," st?�uje si Kaminski poru?íkovi.
Ten si p?itiskne prsty na ústa ve výmluvném gestu. Ticho. Smysly všech tém?? vypovídají slu�bu p?ep?tím.
"Další t?la, hodn? t?l!" zapraská ser�antovi v headsetu. "Ale jinak ?istý."
Mu�i se dávají do pohybu. Automaticky zaujímají nau?enou formaci, dokonce dodr�ují p?edepsané rozestupy. Sna�í se ned?lat zbyte?ný hluk, p?esto se ob?as nevyvarují mírnému zaškobrtnutí s pat?i?ným zvukovým doprovodem.
Vysíla?ka op?t zachr?í, ale místo slov se ozve pouze praskání. Kaminského zvednutá prava?ka všechny zastaví.
"Webere, n?jak blbne spojení, slyšíš m??"
-praskot-
"Webere? Webere?! Zmetek jeden poruchovej!" ser�ant poklepe dv?ma prsty na miniaturní reproduktor uvnit? helmy. Pak se oto?í na dychtiv? p?ihlí�ející mu�e.
"Marcus, Ogawa; vp?ed!"
Oslovení vojáci se poslušn? rozb?hnou daným sm?rem.

Poté, co ztratil Weber kontakt se zbytkem jednotky, se cítí nejist?. Zem je tu pokryta podivnou hmotou, z ní� tu a tam tr?í pok?ivený pahýl. Bli�ším pr?zkumem zjiš?uje, �e se jedná o kusy t?l. Ruce, nohy lidí, ale i kon?etiny a ?ásti trupu na první pohled zna?n? nelidské. Hmota je tmavá, pevná, hrubá.
"Kurva, tohle se mi v?bec nelíbí!" zašeptá pr?zkumník a sev?e svou zbra? ješt? pevn?ji. Ticho ho dusí. Nikde by nem?lo být takovéhle ticho, absolutní absence zvuku plná o?ekávání.
N?kolika rychlými kroky se Weber dostane za další vhodný kryt. Opatrn? vyhlí�í a kontroluje prostor p?ed sebou. V pohod?, jde se dál. Periferním vid?ním zaregistruje pohyb. Bez p?emýšlení sebou praští o zem. Rozhlí�í se. Nic.
"U� za?ínám bláznit, sakra." Ale nezvedá se. Jeho o?i pátrají kolem. Srdce se zmítá pod návaly adrenalinu. Zkouší znovu spojení se ser�antem, bez výsledku.
Potom to zahlédne zas..

Kaminski za?íná být neklidný. U� po n?kolikáté stla?í komunika?ní tla?ítko:
"Marcusi? Ogawo? Tady Kaminski, slyšíte m??!"
P?íchozí praskání mu náladu nevylepšuje.

Le�ící pr?zkumník se kousek po kousku natá?í na neviditelné, nebo lépe ?e?eno, nevid?né nebezpe?í. Prostor p?ed sebou vnímá p?es mí?idla zbran? jako soubor míst skýtajících úkryt. Jemu, ale i komukoliv jinému. Periferní vid?ní op?t vysílá mozku varovný signál. Weberova reakce je blesková, znásobena nes?etnými hodinami drilu na buzerplacu. Rychlé p?eto?ení na záda, vymršt?ní pravé nohy, zatímco levá ruka zvedne váhu trupu, který se nepatrn? zakloní jen proto, aby se vzáp?tí vyšvihl do tém?? kolmé polohy. Letmé rozhlédnutí. Zakleknutí, pa�ba dosedá do ramene, ob? spoušt? odjišt?ny. Zrychlený dech.
Dva stíny se rozd?lují, sna�í se kle?ícího mari?áka sev?ít do kleští. Kurva! Pomyslí si Weber a na p?eská?ku dr�í tmavé body na mušce.

Vte?iny se táhnou, prodlu�ují okam�ik nap?tí na nejkrajn?jší mez. Voják?v ukazovák laská elegantní k?ivku kohoutku, klidn? a racionáln?, ovšem jeho pohled nervózn? t?ká z cíle na cíl. Dvojice stín? se dostala na Weberovu úrove?, tak�e se musí pr?zkumník co chvíli otá?et, a to v bojovém obleku a bez hluku, co� je tém?? nemo�né.

Potí se a zbra? se mu nepost?ehnuteln? chv?je v rukou. Setrvává v bojovém postavení sotva pár minut, jen�e jemu ta doba p?ijde jako v??nost. Ve spáncích mu buší návaly krve p?epln?né adrenalinem. Komíhající se pušku není tém?? vid?t.
"Levej nebo pravej? Levej nebo pravej?!" drmolí nep?ítomn? skrze semknuté rty.
Nem?�e se rozhodnout. Stíny, jako by tušily, �e se schovává práv? zde, stojí a vy?kávají.
"Levej!" zašeptá a definitivn? zamí?í.
Prst p?irá�í spouš? k tla?níku. Weberova ústa samovoln? p?echází do šklebu zadostiu?in?ní, ovšem uši t?sn? p?ed vyšt?knutím pušky zaznamenávají zasy?ení v oblasti zátylku. Ne n?jaké hadí syknutí, ale zvuk, který se vám za?ízne do mozku a zmrazí vás pradávnou hr?zou z neznáma. Jen�e mari?áci jsou vycvi?ené stroje na zabíjení, proto t?lo za?alo jednat ješt? d?íve, ne� mozek nov? p?íchozí podn?t zpracoval a vyhodnotil. Ukázkový kotoul, v jeho� druhé polovin? vyšlehly z ústí hlavn? první záblesky, provedl Weber automaticky. Oslnivé šlahouny ohn? trhají temnotu, derou ?erný prostor na nejednolité cáry a osv?tlují nejbli�ší okolí. Pr?zkumník zoufale st?ílí, v o?ích odraz rychlé a bolestivé smrti, na ?ele se prohán?jí drobné perli?ky potu. Studeného potu.

Kaminski se ji� vzdal marných pokus? o radiové spojení a práv? si tém?? labu�nicky potahuje z balené cigarety. Zbylí mu�i ?iní podobn?, a� na poru?íka, který stojí napjat? poslouchajíc okolní ticho. Jednolité zvuky výst?el? se svou ozv?nou p?sobí v dosavadním ml?ení jako ?et?zová pila.
"Rychle!" za?ve ser�ant zahazujíc p?ed chvílí za�ehnutou ne?est, jeho mu�i jsou však ji� dávno v pohybu.

Nárazy pušky do ramene se stávají stále nezvladateln?jšími. Krátké dávky munice se zadírají nafialov?lé nestv??e do t?la s hlasitým pleskáním, tvo?í krátery, z nich� cr?í proudem krev. Pr?zkumníkovo hledí je zacákané lepkavou ?ervení, tém?? nevidí, ale bez p?estání p?erušovan? st?ílí. Neznámé monstrum se nad ním ty?í, z projektil? posílených ochuzeným uranem si evidentn? nic ned?lá. Mari?ákovi o?i jsou p?itahovány dv?ma ostrými bodci na r?�ových prackách protínajících vzduch t?sn? p?ed jeho obli?ejem. Dávky jsou ji� tak dlouhé a s krátkými intervaly, �e se slévají v jednolitou masu hromobití.
"Chcípni, ty svin?! Tak chcípni kone?n?!" tém?? se modlí pr?zkumník a opatrn? ustupuje vzad.
Úderník cvakne na prázdno. P?ekvapený voják polkne. "A kurva!"

Weber si dovolí další krátké rozhlédnutí - stíny po bocích se blí�í krátkými p?ískoky.
Trpce se usm?je: "Totáln? v hajzlu, do prdele!"
Tak tak se vyhne švihu, jeho� cílem m?la být jeho hlava. P?es údery vlastního srdce neslyší okolní hluk. P?ed o?ima mu b?�í celý �ivot, sv?t p?ed sebou vnímá spíše podv?dom?. Fialová kreatura se vzty?í ješt? o kousek výš, prohne své válcovité t?lo a s mocným zasy?ením vyvrhne dávku kyseliny.
"Kurva, to bolí jak svin?," prudká bolest vytrhne Webera z odevzdané letargie. Spíše z odevzdání ne� z víry v úsp?ch vytasí osobní pistoli a vyprázdní celý zásobník zr?d? do tlamy. Dva tmavé body u� jsou od pr?zkumníka sotva p?t metr?.

"Chyb?li jsme ti?" zubí se Marcus vesele, zatímco jeho cé ?trnáctka zasypává bestii, nyní ji� notn? z?ízenou, pr?bojnými hroty. S Ogawou se skv?le dopl?ují, jakmile jeden voják úto?í, druhý se p?esunuje na místo, kde není nestv?ra krytá a prudkou dávkou dá op?t prostor svému kolegovi k p?esunu. Weber uleh?en? zasune náhradní Ogaw?v zásobník do pušky a p?idává se k te? ji� vyhrané bitce.
"�e to ale byla pr?a, co?" vycení Ogawa zuby s pravou nohou na hlav? cukající se p?íšery. Pak skloní hlave? a p?isune ji k malému ?ernému oku pota�enému zakaleným povlakem. ?ty?i výst?ely vyprovodí bestiin mozek na podivnou tuhou hmotu rozprostírající se všude kolem.
"Taky ste mohli dát v?d?t, málem sem vás zabil, volové!" durdí se na oko zachrán?ný voják, ale v záp?tí se š?astn? rozchechtá.
"Tady máš, podruhý u� tu tvoji prdel zachra?ovat nebudu.." oplácí mu stejným tónem Marcus, o n?co pozd?ji Weberovi cinkne o helmu plný zásobník, sveze se po kulatém pancí?i, aby byl v záp?tí chycen nyní ji� zase pevnou a jistou rukou.

***

P?íslušníci hv?zdné maríny se tísnili na malém prostranství p?ed vchodem do budovy. Ticho panující všude kolem budilo u všech obavy, ale ani jeden z voják? necht?l dát najevo své pocity. Temná kolmá st?na �elezobetonu a polylitinových desek se nad nimi ty?ila jako ob?í prst, zatím pouze hrozící, ale p?ipraven kdykoliv nepatrný hmyz rozmáznout.
Kaminski se podv?dom? p?ikr?il.
"Tak�e, chlapi, došli jsme a� sem, co� je chvályhodný, ale znamená to úplný prd!"
"To teda jo," ucedil Gus koutkem úst a pohrdav? se uchechtl.
"Cestou jsme narazili na-" pokra?oval ser�ant, ale v p?li v?ty byl p?erušen svým nad?ízeným.
"-na pár malinkých obtí�í, které, jak jist? nezapomenu uvést v hlášení, jste vy, skv?lí vojáci, hrav? a s p?ehledem zvádli." Navázal poru?ík plynule a odhalil zuby v škroben? medovém úsm?vu.
"Jo, jen�e já se málem posral strachy, zatímco ty sis n?kde v klidu leštil prýmky.." mumlal Weber a házel po veliteli akce nenávistné pohledy. Ten si z nich evidentn? nic ned?lal, nebo? pokra?oval v oslavné ?e?i:
"Jak jist? víte, narazili jsme p?i postupu na dosud neznámou formu �ivota, která-"
"Hehe, to já sem na ní narazil, gumo.." Weberovi se samovoln? za?aly p?sti, m?l chu? toho nafoukanýho poseru p?etáhnout pa�bou po hlav?. V hlav? mu hu?elo potla?ovaným vztekem, dlan? se samovoln? zavíraly a otvíraly a dech nápadn? prohluboval. Poru?ík?v proslov tém?? nevnímal. Pohledem ledabyle bloudil v místech za Resnockovým pravým ramenem, jak se na správného vojína pat?í.

Vzduch vibroval nap?tím. Ka�dý z nich to vnímal po svém, ale všichni cítili podobný pocit ohro�ení. Pé pé zet em! Wilford se pobaven? uchechtl, místo aby te? dokon?oval poslední p?ípravy a aktivoval nálo�e, stojí p?ed vchodem cílového objektu na podivné hmot?, z ní� tu a tam tr?í pokroucená torza rozlo�ených t?l, v okolí se potulují neznámá monstra (ano, monstra, jinak je opravdu pojmenovat nedokázal) a on d?lá, �e se zaujetím poslouchá naduté naparování n?jakýho oficírskýho ucha. A sy?ení.

Sy?ení. Zlov?stný zvuk, který nenásiln? zvyšoval svou intenzitu, se z ni?eho nic ozývalo tém?? všude. Monotónnost Resnockova projevu nap?l otupila vnímavost mari?ák?, kte?í si nyní v duchu spílali za tak nová?kovskou a mo�ná i fatální chybu.
"Do prdele, ser�o, co to je?!" Protla?il skrze zta�ené hrdlo Ogawa.
Kaminski pochopil jeho otázku jako ?e?nickou a popošel beze slova pár metr? za své mu�e. Re�imy krytu jeho bojové helmy se divoce p?epínaly, ale �ádný z technických zázrak? nic nenalezl.
Vojíni se mimod?k zhlukly zády k sob?, zaklekli a ?ekali. Klapnutí pojistek zbraní v hlasitém, stále vzr?stajícím, sykotu nikdo z nich neslyšel. Poru?ík, který ve svém ?e?nickém vytr�ení nezaznamenal ani sy?ení, ani zm?nu v chování svých mu�?, se rozmáchl v obšírném, všeobjímajícím gestu a ztuhl. V tvá?i grimasu bolestného poznání a neskute?ných muk.

Kaminski se oto?il. O?ima spo?inul na Weberov? pušce p?esn? ve chvíli, kdy se ozvalo staccato dávky a první z projektil? se se zmu?eným hvízdáním zaryly do Resnockova t?la. Nárazy munice si s bezvládným trupem nad?ízeného pohrávaly jako s hadrovou panenkou. Ser�ant chvíli zíral na celou scénu s otev?enými ústy, o?i rozší?eny spíše p?ekvapením ne� panikou. Pak vytáhl osobní pistoli a namí?il na Webera.

Pr?zkumník?v prst opustil oblouk spoušt?. Všude kolem panovalo ticho. Dokonce i sy?ení bylo pry?, co� vojáky znervóznilo ješt? víc.
"Webere, co to, kurva, m?lo znamenat?!" Kaminski se p?i?ítil jako blesk. Pr?zkumník byl fascinován ústím hlavn?, která mu mí?ila p?esn? mezi o?i. zdálo se, �e se ?erný otvor rozši?uje, jakmile o n?j zavadíte pouhopouhým pohledem. Omámen? vstal a p?ešel k poru?íkovu t?lu. Ml?ky ukázal na krev a cáry tkání. Pak na pahýly Resnockových nohou.

Ser�ant, stále mí?ivše na Webera, pomalu p?istoupil a dovolil si krátký pohled na zem. Rudá krev se pomalu vpíjela do podivné hmoty. Cr?ela z rozšklebených ran v proudech, nejvíce však z tepen vykukujících t?sn? nad koleny. Tedy v místech, kde by za normálních okolností poru?ík kolena m?l. Kaminski se sklonil, aby prozkoumal malou prohloubeninu, na první pohled sotva rozpoznatelnou, která spo?ívala svým m?lkým dnem p?ímo pod zkrvaveným kusem masa, tedy, poru?íka.

"To bych ned?lal, ser�o! Ta v?c prost? vyst?elila ze zem? strašn? rychle, ukouslo mu to nohy a takovým kurevsky dlouhým bodákem prorazilo bojovej oblek.."
Ser�ant se nap?ímil s hbitostí �elezni?ního semaforu. Tvá? si ovšem zachoval absolutn? bez emocí.
"Co�e mu to ud?lalo?" zeptal se Webera, ale v duchu ji� vid?l p?esný obraz. Proklínal svou �ivou fantazii.
"Ono to, já nevím jak to nejlíp popsat, ser�o, ale-"

Okolí vybuchlo v gejzíru úlomk? hmoty. Sy?ení tu bylo znovu a nyní i se svými p?vodci. Zr?dy lezoucí z malých kráter? v p?lkruhu kolem mari?ák? byly r?zných tvar? i velikostí, ale vojáci se schodovali ve dvou v?cech. Všechny byly neoby?ejn? ošklivé a na jejich vkus a� moc �ivé.
"Všichni spustit FV hledí!" ?val ser�ant do komunikátoru, zatímco p?ílbovou krytku jeho obli?eje pomalu za?ala p?ekrývat našedlá barva.
Ne?ekal na potvrzení spln?ní rozkazu, natolik znal své mu�e. Odklopil dr�áky spouští svého plamenometu, dovolil si krátký samolibý úsm?v a stiskl. Plameny roz�havené plasmy vylétly na m?sí?ní sv?tlo s grácií pohádkového draka, to?ily se v dovádivém víru a braly sebou vše, co jim stálo v cest?. Kaminski se pobaven? šklebil a sna�il se udr�et svírající se obklí?ení co nejdále.
"Wilforde, Marcusi; dohlídn?te na táborák!"
"´zkaz, ser�o," zazubili se oba oslovení vojíni naráz, popadli schránku s výbušninami a zmizeli uvnit? budovy.

Whúúúm, whúúúm.
Kaminski musel p?erušit p?ívod plyn? do malých generátor? na zádech. Jejich turbínky se setrva?ností protá?ely a sekaly rozpálený vzduch na grilované molekuly. Hlavn? ser�antovy zbran? byly rozpáleny dob?la.
Svistot magnetických kulek jit?il ovzduší. P?esto�e vyno?ivší se p?íšery padaly jedna za druhou, vyu�ily p?estávky ser�antovy zkázonosné zbran? k tomu, aby se p?iblí�ily co nejblí�e.
Whúúúm, whúúúm.
"Gusi, se�e? nám taxíka, priorita t?i!"
Whúúúm, whúúúm.
Plamenomet se op?t probral k �ivotu. Nejbli�ší zr?di?ka se p?ikr?ila a zploštila své t?lo na n?kolik málo centimetr? vysoké cosi, ale pouhým �árem taveného vzduchu z ní zbylo n?kolik centimetr? vysoké ?erné nic.
"Hezky, ser�o!" zvedl Weber pobaven? palec, pak se oto?il zp?t a s nadávkami na rtech zasypával dál kreatury výst?ely ze své pušky. Náhle se však chytil za srdce, z pusy se mu valila krev v ?erných chuchvalcích, o?i vypoulené k nepoznání.
Gus se oto?il, p?ilákán chr?ením v interkomu, a vypálil t?i krátké dávky sm?rem k nebohému kamarádovi. V chvatu se pok?i�oval.

"Do prdele, ser�ante, taxík u� je na cest?, ale mrkejte na Webera!"
Kaminski, pod tlakem n?kolika p?íšer najednou, ud?lal t?i kroky vzad. Oto?il se, navolil na regulátoru svého plamenometu zm?nu hodnot a dob?e mí?eným proudem koncentrovaných plamen? seškva?il pr?zkumníkovo t?lo i s jeho pod zemí schovaným vrahem.
Pach spálené hmoty ho praštil do nosu.
Whúúúm, whúúúm.
"Marcusi, jak ješt? dlouho?!"
"Hotovo, ser�ante, u� sme skoro u vás!"
"Gusi, za jak dlouho tu bude ko?ár?"
Otázaný voják se zašklebil a ukázal ser�antovi dva prsty.
Kaminski se sám pro sebe pousmál a prom?nil další dvojici nestv?r na �ivo?išné uhlí.
"Skv?lý!"

***

Za?ouzeným pr?hledem vid?l Kaminski celé prostranství jako na dlani. Oto?il se ke svým mu�?m. Ztrhané tvá?e odrá�ely p?estálé vzrušení a únavu, mimo jiné však taky totální spokojenost. Wilford se práv? chystal ošet?it Gusovi ošklivou ránu v obli?eji, vyndaval z ní odšt?pky rozt?íšt?ného hledí a divil, co je to za tvory, kdy� mají v?tší sílu ne� vyst?elená kulka. Ser�ant se štastn? nadechl, malý vále?ek v jeho ruce ud?lal tiše: plop.
V duchu vid?l nat?šené ksichty lampasák? i návrhy na jeho povýšení. Op?t se š?astn? usmál. U� se t?šil na jejich protáhle obli?eje a zmatená "ale" a� jim oznámí, �e hodlá z?stat ser�antem. Ostatn?, jako ji� tolikrát p?ed tím.

Transportní lo? se s tichým vrn?ním propracovávala k Septera Prima a na osl?ující záblesk ?irého sv?tla z prostoru pod ní tém?? nereagovala. Mo�ná si jen tak lehce poposko?ila spolu s tlakovou vlnou. Jinak však byla vyrovnaná a spokojená. Jako SER�ANT Kaminski...

Autor: GoLT)RoB_ZombiE

Hodnocení: 17.21% (4881 lidí)