StarCraftCZ.com

Povídky

Seržant - 1. část

Nad roztřepenými vrcholky nedalekých hor zapadala slunce. Namodralá záře jednoho se mísila s jasně červeným světlem druhého a vytvářela tak téměř kýčovitý pouťový efekt laciné iluze. Winston Kaminski, poddůstojník druhé třídy, seděl ve strážním výklenku kasárenských ubikací a rýpal se čímsi neidentifikovatelným v zubech. Houpal se na židli a chvílemi se zdálo, že si dokonce zpívá. Nebo lépe, že se pokouší o zpěv. Ostatně to v posledních dnech nebylo nic neobvyklého, polovina mužstva trčela na základně již déle než tři týdny a jedinou zábavou bylo drbání se v zadku.

"Kaminski!"
"Pane?.." odfrkl oslovený mariňák a s předstíraným nezájmem se postavil do pózy, jež byla v jeho představách nejblíže pozoru.
Nově příchozí, který se jako duch zjevil přímo před ním (Kaminski v duchu uvažoval, jak to ti lampasáci vždycky dokáží), převalil labužnicky nekvalitní doutník z koutku do koutku a zadíval se přímo do seržantových očí. Ten opětoval pohled se zájmem a výrazem míchačky na beton.
Kaminski si výmluvně odplivl a opakoval: "Pane?.."
Skrze clonu čpícího dýmu k němu dolehlo: "Kaminski, jak dlouho už sloužíte tady, na Septera Prima?"

"Tři roky, čtyři měsíce a dvanáct dní! Hmm, pane.."
Důstojník se zamyšleně podíval seržantovi do nicneříkajíc

í tváře a pak pohledem sklouzl zpět k deskám ve svých rukách.
"Mmm-mm, a víte, že jste tím pádem služebně nejstarší poddůstojník na základně?"
"Se vší úctou, hmm, pane.. Co desátník Graves, pane?.."
"Graves byl včera na vlastní žádost převelen, Kaminski. Prý se tu nudil." Skoro se uchechtl oficír a prýmky na jeho bojovém obleku se laškovně zablýskly slábnoucími zářemi západu sluncí.
Kaminski se sám pro sebe zamračil. Rozmluva se šarží, ke všemu ještě během hlídky, nikdy nevěstila nic dobrého.
"Víte co, Kaminski? Dejte se trochu do pucu a přijďte za mnou do DuKlu, ano?"
"´zkaz, pane. S prominutím, pane, do DuKlu?" Kaminského oči byly jedním zosobněným otazníkem.
"Ah, jistě, promiňte. Když říkám do DuKlu, myslím tím samozřejmě Důstojnického Klubu. Pošlu někoho, aby vás tu vystřídal."
Tím debata skončila. Důstojník se ukázkově otočil na podpatku a rázoval si to směrem k velícímu centru.
"Checht, do DuKlu.." odfrkl si hlídkující seržant. Pochyboval, že tu vůbec něco jako důstojnický klub je. Byl si setsakramentsky jistý, že tahle nová frčka tu víc jak měsíc nevydrží.

Na ubikaci ze sebe shodil mundůr, který se skřípotem opřel o zeď. Po pravdě se do sprchy ani moc netěšil, protože teplá voda tu obvykle tekla pouze na Vánoce, ale měl se hodit do pucu, takže mu nic jiného nezbývalo. Prameny deroucí se z děr ve stropu předčily jeho očekávání, protože v nich místy bylo možno objevit stopy alespoň po vlažné vodě. To ovšem nebyl důvod, proč by musel ráchat své tělo bůhvíjak dlouho. Na holení rezignoval úplně, na pokoji momentálně neměl nástroj, kterým by husté strniště dostal z tváře, pomineme-li tedy plamenomet. Po krátkém zaváhání se navlékl do svého bojového obleku a vykročil k velicímu centru, kde po chvíli bloudění skutečně nalezl DuKl.

"Ah, Kaminski, tady jste. No, posaďte se, prosím." Hlas zněl medově a vtíral se do mozku na pomezí lobotomie.
"Pane.."
"Co kdybychom vynechali zbytečné formality, seržante?"
"Pane?.." nakrčil Kaminski obočí.
Stěna před nimi problikla a o malou chvíli později se obraz zaostřil. Kaminski mžoural jako krtek, ale po menších obtížích konečně rozeznal obrysy nějaké budovy uprostřed hluboké soutěsky.
"Víte co to je, seržante?"
"Předpokládám, že mi to právě teď řeknete, pane.."
"Ah, ano, jistě, není nad vlastní iniciativu, že?" ušklíbl se důstojník s medovým hlasem a pokračoval.
"To, co právě teď vidíte, jsou nejnovější snímky z průzkumného letu z odvrácené strany planety. Jedná se o budovu prokazatelně lidského původu, ovšem výsledky všech pokusů o kontakt se rovnají nule. Může jít o bývalou těžební stanici, základnu pašeráků nebo co já vím, jenže to tu nemá co pohledávat!" na chvíli se odmlčel a prsty si zajel do vousů.
"A vy, jako rychle chápající voják jistě tušíte, co bude následovat, nemám pravdu?"
Kaminski jen zachmuřeně přikývl, tenhle typ misí znal až příliš dobře.
"Pé pé zet em.." zabručel spíše pro sebe.
"Správně, pé pé zet em, čili proniknout, prozkoumat, zničit a mazat domů. Vy, jakožto nejdéle působící muž a zároveň poddůstojník, si vezmete vše na starost. Vím, že to není zrovna obvyklá praxe, ale důstojníkem pro tuto misi bude poručík Resnock a ten je ještě ulepenej inkoustem z akademie, jestli víte co tím chci říct."
"Jistě, pane.. Chápu."

Kaminski věděl dobře, co znamená sloužit pod zelenáčem. Zažil to již několikrát a byl vždycky rád, když to nový velitel koupil co nejdřív. Ale nyní by dal přednost ostřílenému veteránovi a teplému křesílku někde na ubikaci, protože historky o druhé straně planety znal každý. Samozřejmě, čím déle mezi vojáky takovéhle fámy kolovaly, tím více balastu se na ně nalepilo, ale stejně na nich smítko pravdy být muselo. Seděl nad rozpisem už dobrou půlhodinu a téměř nikam nepokročil. Pé pé zet em. Pé pé zet em. Strčil si do úst párátko a nervózně sežvýkal jeho špičku. Pé pé zet em. Na tablet před sebou napsal šest jmen, která vzápětí smazal a nahradil novými. Tahle zábava mu vydržela do pozdních nočních hodin.

Probudil ho slabý zvuk vycházející z chodby. Promnul si oči a vstal. Zdálo se, že celá ubikace je na nohou a pak mu to teprve došlo, do uší se mu zařízl poplašný tón sirén a od této chvíle se jeho konání stalo čistě naučeným postupem. Ze stěny vytrhl plamenomet, připevnil si nádržky s plynem za nárameníky a singulární trubičky doklapl přes dvojité jištění do hlavní. Upevnil popruhy a zaklapl obličejový štít. Vyběhl ven a zapojil se do zástupu vybíhajících vojáků. Přerušovaná červeň alarmu se odrážela od postupujících postav v bojových oblecích. Tohle byl ten správný život pro vojáka. Útok a obrana, plnění rozkazů a zabíjení. A ne žádný průzkum a přemýšlení. Kaminski se nevesele usmál, tedy ne že by to pod jeho světelným filtrem bylo vidět, ale usmál. Poté vycvakl pojistku zbraně, zažehnul podramení lampy a vyběhl před budovu.

Nad vrcholky hor se počal rodit nový den, přesto však vzduch mrazil a opájel se vládou noci. Základna se topila ve stínech. Vystuženými zdmi budov otřásal jeden plazmový výbuch za druhým, všude se ozýval zmatený jekot vojínů, ale i drsné rozkazy seržantů. Kaminski lačně nasál pach boje. Zmateně pobíhající postavy svými rozsvícenými reflektory dodávaly scéně zvláštní punc originality. Ostřílený seržant natáhl ruku, v níž mu přistál vystrašený mariňák.
"Co se tady, u všech ďasů, děje, vojíne?!" Je zvláštní, jak seržnati v nepřítomnosti nadřízených dokáží dát i do fráze dobrý den sadu rezavých žiletek.
"Ú-útok, p-pane."
"Vážně?! By mě bez vás nenapadlo.. Chci vědět kde a jakou silou!" Teprve nyní si Kaminski všiml, že nebohému mariňákovi vytéká zpoza odchlíplého nárameníku stružka pomalu zasychající krve. Dodal proto o něco jemněji: "Synku."
"V-východní svah, p-pane. V-vnější perimetr.. Je jich s-strašně moc, to nemůžeme v životě odrazit!"
"Blbost synku," ale to už Kaminski vyrážel popsaným směrem za řevu: "Hejbněte těma svejma prdelema, vy bando smrkáčů! Všichni za mnou! Přece si tu srandu fakticky nechcete nechat ujít!"
Během okamžiku měl v patách slušný oddíl mariňáků, za což mohl poděkovat svým náborovým schopnostem jen ze zanedbatelné části, většina se k němu přidala prostě proto, že jiný rozkaz nikdo nevydal. A voják bez rozkazu se cítí zbytečně a zmateně asi jako automat na kondomy uprostřed Vatikánského náměstí.

Bunkr čtyři zasypávala neutuchávající salva bleděmodré energie. Země se otřásala výbuchy glycerinových zásobníků a vzduch se znatelně oteplil. "Ty kurvy nás tady usmažej, voni nás tady vopravdu usmažej!" řičel hystericky vojín v žlutém obleku a držel si v panické hrůze hlavu mezi koleny.
"To je kravina, Webere, áááááá, nažer se, ty hajzle," skoro se smál mariňák vedle a s viditelným potěšením kropil prostor před sebou úzkou střílnou pomocí vysokootáčkového děla. "Hahá. A máš to svině, chceš ještě?! Tak na, jóóó. to je vono, chcípni ty zmrde!"
"Voni nás tady fakticky usmažej.."
Dělo zmlklo, najednou byl bunkr nepřirozeně tichý, prostor v něm se jako by zmenšil a působil tísnivě.
"Webere, ty posero, seber se trochu!" Hysterickému mariňákovi přistála v otevřené helmě kamarádova dlaň tak vehementně, že namísto očekávaného plesk bylo téměř slyšet křupnutí. "Slyšíš, chlape, nakopem jim ty jejich mystický prdele tak, že se tu víckrát neukážou!"
Weber se pomalu narovnal a sevřel svojí pušku s odhodlaným výrazem, ale třes v rukou nepolevil. Dělo se opět rozezpívalo v sonátě destrukce a za chvíli se k němu přidala i magnetická puška C-14. Z venku se ozval výbuch, ale dvojice obránců střílet nepřestávala. Modrý paprsek zmizel.

Seržant Kaminski se "svojí" skupinou postupoval vpřed velmi pomalu, protože doutnající trosky bývalého velicího centra prakticky znemožnily přímý průchod k místu nejsilnějšího útoku. Vlastně se zde nabízely pouze dvě varianty, buď se vrátí zpět a v jižním sektoru projde do vnějšího perimetru a proleze celým systémem bunkrů až na opačnou stranu tábora, ztratí tak víceméně hodinu času a nejspíš se pak už ani nebude mít kam dostávat, a nebo se vydá skrze hořící spleť ruin. Volba to nebyla příliš těžká, dokonce ani pro vojáka ne. Urazil dalších dvacet metrů a zastavil se, kolem sice stále hřměla bitevní vřava, ale nějak podezřele tiše. V celé hlučící směsici Kaminskému něco chybělo, mozaika zvuků zkrátka nebyla úplná, což mu už delší dobu vrtalo mimo hlavní směr myšlenek hlavou. Podvědomě si uvědomoval cosi, co se mu právě teď vynořilo z mozku přímo na jazyku: "Tanky! Oni vyřadili tanky!"
Jakmile se jeho výkřik stačil vstřebat do adrenalinem napumpovaných mozků vojáků stojících za ním, objevilo se mnoho ustrašených pohledů. Oči těkaly od nehybných a především mlčících hlavní obrovských mobilních děl Arclite, strmě se tyčících k obloze, k siluetě seržanta, od jehož bojového obleku se odrážely plameny jako prsty nenechavého ďábla. Desítky rtů se zaskočeně pohybovaly, ale nikdo mezi ně nedokázal vložit jediné slovo. Každý si předtím uvědomoval, že mu něco povědomého a důvěrně známého v okolí chybí, ale nikoho ani ve snu nenapadlo počítat s něčím tak důležitým jako byly tanky.

Ve vzduchu viselo napětí jako jemná a nestabilní struna. Mlčící tanky se topily v temnotě vnitřního perimetru a nyní působily poněkud bezzubým dojmem, ovšem síla ukrytá pod tunami ocelového plátování vyzařovala i přes nynější klidový stav jakousi pradávnou hrozbou.
"Ty, vezmi si s sebou asi deset chlapů a omrkněte středovou linii! Snažte se zprovoznit všechny Arclity, ale myslím, že se můžeme spokojit alespoň se dvěma. A buďte na příjmu!" Rozkázal Kaminski schopně vyhlížejícímu vojínovi a otočil se ke zbytku.
"A my, chlapi, jdeme na boční křídla. Chci tu okamžitě vidět dvě útočný skupiny!" Hřímal seržant dál, pak se otočil zpátky na prvně osloveného mariňáka: "Cože, vy jste ještě tady?!!!"

"Gusi, ty kurvy se pořád přibližujou!"
"Zkus mi říct něco, co nevim, Webere!" drmolil střílející vojín zapřen pevně oběma rukama do pažby svojí zbraně.
"Voni se furt přibližujou! Do prdele! Hahá, tady máš, nažer se!! Co budeme dělat, Gusi?!"
Gus jen zakroutil hlavou: "Prostě střílej dál, Webere!"

Kaminski počkal, až se dvě skupinky rychle se vzdalujících mariňáků zcela ztratí ve stínech a pak se vydal v čele té svojí k nejbližší siluetě obrovského tanku. Stále mu vrtalo hlavou, jaktože tyhle ocelová monstra nechrlí dávky třaskavé smrti směrem k nepřátelům, ale jelikož prošel armádní mašinérií a třemi výcvikovými kempy, začal urychleně přemítat nad způsobem, jak je opět přivést k činnosti.
"Seržo," ozval se sotva slyšitelný šepot z jeho headsetu, "seržo, tohle byste asi měl vidět."
Zarazil se. Gestem dal ostatním znamení, aby zůstali na místě připraveni kdykoliv k aktivní obraně. Pak se přikrčil a jako sotva viditelná šmouha zmizel mezi kusy železobetonu. Našlapoval opatrně a pozorně sledoval okolí, ale průzkumníka, kterého sám vyslal vpřed, si stejně nevšiml. Za to on si všiml seržanta, chytil ho jednou rukou kolem hrudi, druhou mu přitiskl na ústa a přitáhl jej k sobě do praskliny v kusu vyvaleného zdiva. Do mikrofonu pak potichu dodal: "Seržo, mrkněte se támhle.." a nataženým prstem dal slovům patřičný směr.
Kaminski se podíval na naznačené místo, ale viděl jen široký pás vstupních koridorů do vnitřního obranného prstence základny a všudypřítomnou změt rozmetaných budov. Obrátil se proto na průzkumníka s jadrnou poznámkou o jeho schopnostech na jazyku, ale on jen přiložil ukazovák na ústa a oči obrátil k obloze.
Kaminski se tedy zadíval stejným směrem a ke svému úžasu spatřil tenkou linku směřující kolmo dolů zhruba dvacet metrů před jejich pozici, bez upozornění by si jí asi těžko všiml. Nějakých pět metrů nad zemí se linka rozbíhala do stran, svými těžko definovatelnými hranicemi kopírovala arachnoidní tvar. Prostor mezi jejími okraji se neznatelně zachvíval návaly vydávané energie. Kde se to tu, kurva, vzalo?
Z myšlenek ho vytrhl sytě mechanický zvuk. Neviditelné pavoukoidní cosi se pohnulo jejich směrem.
"A do svatýho hovna!" zamumlal seržant.
Teprve teď si všimnul jemné deformace, ke které docházelo v nájezdech na linku, sotva postřehnutelné posunutí rovin, zběžným prozkoumáním by si toho všiml málokdo. Ono to nebylo neviditelné, nýbrž těžko viditelné. Projektovalo si to samo na sebe z orbitu jednotlivé obrazy molekul, které jen díky různému projekčnímu hloubkovému prostoru netvořily absolutně dokonalé maskování.
Vysílačka zapraskala: "Seržante, máme v cajku všechny systémy a jsme připraveni provětrat týhle krásce ze středový linie díru!"
Kaminski se přikrčil a neslyšně zamumlal několik slov do vysílačky.
Arachnoid se zastavil, ozvalo se opět mechanické zaskřípění. Seržant se otočil a přimáčkl průzkumníka k zemi.

Čas se zastavil na jedinou pikosekundu, během níž vyšlehla z jednoho tanku vprostřed středové linie záplava světla. Doprovodný zvukový efekt byl ohlušující.

Kaminski se bál pohnout. Cítil, jak mu na záda dopadají kusy roztříštěného zdiva a zpečené drny zeminy. V uších mu pulzovalo.
"Kurva, seržo, ta mrcha ale kope, co?" Ozvalo se vesele ze sluchátek.
"To teda," zavrčel Kaminski a zvedl se na nohy.
Dva metry od něj zel kráter o průměru osmi metrů, na jehož dně se povaloval zlatostříbrný chuchvalec neidentifikovatelných součástek v stále se zvětšujícím jezírku modré tekutiny.
"Dragoun," zašeptal seržant a hlasitěji dodal: "Dobrá práce, hoši."
"Díky seržo," ozvalo se z headsetu.
"Zapněte si vnější scanery a trochu zatopte pod krovkama těm zmrdům před bází."
"Jasně, seržo, jdeme na to." V zápětí se pět dlouhých děl začalo stáčet k severu.
Tak proto tanky mlčely, obsluha se k nim přes toho maskovanýho parchanta vůbec nedostala. Za chvíli už seděl se svými muži ve zbylých tancích a startoval obrané systémy.

"Gusi, mi tady chcípnem, že jo?"
"Ale hovno, Webere," což ani Gusovi neznělo příliš přesvědčivě, zvláště ne s posledním zásobníkem. Dělo už dávno mlčelo, bedny s municí zely prázdnotou a nepřátel neubývalo.
"Webere?"
"No, Gusi?"
"Poslední dávka."
Weber se otočil zpátky a úzkou štěrbinou střílny zařval: "Chcípněte, vy svině!"
V zápětí se zem otřásla několikanásobným výbuchem, nebe se rozjasnilo desítkami plamených zášlehů a Protossané praskali jako švábi.
"A kurva," zašeptal Weber a podíval se na Guse. Ten se široce usmíval a tleskal radostí jako malé dítě.
"Webere, tanky, slyšíš? To jsou tanky!"

***

Slunce již stála vysoko na obloze, když seržant Kaminski dorazil do provizorního štábu. Báze se hemžila těžkou technikou a pilnými pěšáky, kteří svědomitě pracovali na odstraňování škod z předešlé noci. Hranaté stroje T-280 odklízely kusy zničeného velicího centra, jinde zase opravovaly poničené valy. Několik jich stálo v odlehlé části základny, v držácích se v jasném denním světle stále leskly azurově modré krystaly. Ve stínu obrovských torz těchto pracovních robotů rozeznával Kaminski postavy jejich pilotů, kteří se povalovali a kouřili.
"Ehm," odkašlal si hrubý hlas.
Seržant se otočil a s tváří tesanou z kamene řekl: "Pane?.."
"Seržnat Kaminski, správně?" generál ta slova přímo vyplivl.
"Bez pochyby, pane.."
"Jak jste si jistě všiml, seržante, minulá noc nám do značné míry zkomplikovala situaci, neboť.." muž s drsným hlasem se odmlčel a hloubavě se podrbal na zadnici.
"No, zkrátka, utrpěli jsme význačné ztráty a škody." Nová drbací odmlka.
Generálové tímto okamžikem v Kaminskiho žebříčku sympatií klesli hodně hluboko, neboť někdo, kdo desítky zmasakrovaných vojáků, spolubojovníků, dokáže popsat frází -význačné ztráty- a celé to ke všemu obalit blánou hlenu, by zasloužil spíš kulku, než nějaké projevy náklonosti.
Generál se po chvilce přehrabování v dokumentech opět rozpovídal: "Ale jak se zdá, zachránil jste svým, hmm, hrdinským," poslední slovo prostě pohrdavě polkl, "chováním kritickou situaci a zvrátil tak stav boje, co?"
"Když myslíte, pane.."
"Já nemyslím, mám to tady v tom hlášení!" Zvýšil hlas seržantův nadřízený.
Hrdinný rek z hlášení se prázdným pohledem díval z okna na hektický frmol. Padlí ještě nejsou ani pohřbeni a on už má na stole hlášení..

Další čtyři hodiny taktické přípravy s mladým poručíkem psychicky zcela vypustil, Resnock byl prostě vůl!

Šestice vojínů nervózně přešlapovala před ubikacemi. Ozýval se tlumený hovor a tu a tam některý z nich potáhl ze špatně umotané cigarety. Přítomnost zarostlého seržanta jim na klidu nepřidávala.
"Chlapi, chci po vás teď dvě věci," začal Kaminski naučeným tónem.
"Za prvý, zapomeňte teď na všechny pány a vostatní podobný kraviny, říkejte mi prostě seržo, kapišto?"
"Ano, p- eh, seržo!!"
"A za druhý, držte teď chvíli hubu."
Odpovědí mu bylo hlasité sražení šesti párů těžkých bot. Otočil se o stoosmdesát stupňů a ledabyle zasalutoval.
"Mužstvo, pohov," pronesl Resnock tiše nasládlým hlasem.
"Buzna!" uchechtl se někdo z nastoupených vojínů.
Resnockův levý koutek párkrát zacukal v neovladatelném tiku, poručík si změřil své mužstvo zkoumavým pohledem a pak se znechuceně přitočil k seržantovi. Se špatně skrývaným odporem zašeptal:
"Vždyť to snad ani nejsou vojáci, vypadají spíš jako banda hrdlořezů a podvratných živlů!" Poslední slabiky téměř vypískl.
"Víte, poručíku, přesně tohle oni jsou, proto jsou nejlepší." Usmál se klidně Kaminski, poté se otočil k řadě čekajících ozbrojenců a zavelel k nalodění.

***

"Gusi, sleduj toho nažehlenýho límečka," prohodil konverzačním tónem Weber a špičkou nože ukázal na Resnocka. Gus se zadíval daným směrem a s rožšklebenou tváří strčil loktem do svého souseda:
"Ogawo, mrkej na něj, ten se snad vybleje z podoby.."
"Gusi, ty debile, právě si mi zničil Linku pokřivení!" zavrčel Ogawa a chystal se do ničitele válečného make-upu praštit obrovskou pěstí, ale pak se přeci jen zadíval na poručíka a propukl v nepopsatelný chechtot.
"Ty vole, to je fakt maso, co?" ušklíbl se voják v zeleném obleku směrem ke Kaminskému a poplácal jej kamarádsky po zádech. Teprve po pár úderech dlaně si uvědomil, koho to, a především jak, oslovil a zmlknul. Jeho oči se snažily mikroskopovat podlahu výsadkového transportéru.
Seržant si však jeho uvolněné chování neuvědomil, bavil se na prvním Resnockově letu stejně dobře jako zbytek mužstva.
"Nechtěl byste kýbl, pane?" Zahýkal za všeobecného veselí Weber.
Resnockovi se jen protočili panenky a vypustil další dávku žaludečních šťáv.

Blikání rudého světla se mariňákům zarazilo do vědomí s razancí pneumatického kladiva. Neslyšeli žádný zvuk, což znamenalo, že se nejedná o bezprostřední nebezpečí. A nebo že nefunguje siréna..

"Seržo, vo co de?" zeptal se Kaminského zeleně oděný vojín.
"Nevím, Marcusi," odvětil plně zaměstnaný seržant a pokračoval ve vyťukávání frekvence na místním intercomu.
Transportér náhle změnil prudce směr, což v Resnockově žaludku způsobilo další vzpouru.
"Fuj, ten kretén mě celýho poblil!"
"Hehe, Gusi, nejni to poprvý ani naposled, pamatuješ na tu šlapku na tý narozeninový voslavě?"
"DRŽTE HUBY!" Kaminského zašeptání znělo jako svistot vrženého kopí.
Z intercomu se mimo praskotu nic neozývalo, proto si seržant nasadil sluchátka soustředěně naslouchajíc hovoru uvnitř linky.
Pak je odložil a vydechl si:
"Chlapi, obzor před náma je prej plnej těch psionickejch hlavounů."
Mužstvo ztichlo. Ogawa stisknul ovládání pláštových kamer a po chvilce zaostřování vycentroval obraz na obrovské protossanské flotile.

"Foxtrot šest všem na příjmu, sektor osm-nula-sedm plný cílů, opakuji, sektor osm-nula-sedm plný cílů. Letová hladina nastavena na tři míle." Pilot se odmlčel a vyrovnal prudké stoupání svého stíhacího letounu CF/A - 17. Podíval se před sebe a naposledy se pokřižoval.
Aktivní kryt kokpitu se hemžil projektorovanými značkami cílů, zaměřovací kříž jednoduše nestíhal komíhající se body sledovat. A kurva, pomyslel si.
"Tady Foxtrot šest, je jich jako much! Žádám instrukce!"
"Foxtr- -est, tady je Moze- -- --- -osily na cest-" praskající reproduktor rozhodně pilotovi na optimismu nepřidal.
"Kurva!" procedil pilot skrze stažené rty a popohnal svůj stroj do strmého propadu po křídle.

"Seržo, tohle bude zatraceně horká rubanice," šklebil se natěšeně Wilford a dlaní stíral pomyslný prach z fólie průhledového okénka.
"Wilforde, tady nejsi na divadle, sednout!" hřímal Kaminski, ale sám si pohled na začínající vzdušnou bitvu nedokázal odepřít.
"Hehe, aspoň bude nějaká prča.. Že jo, Gusi?!"
"Jasně čéče, rock´n´roll!"

"Tango jedna, tady Foxtrot šest, mám ho přímo za prdelí, vidíš ho někde?"
"Foxtrote, nic nevidím, zadek máš čistej jak-"
"Tango jedna! Tango jedna, kde si?!" pilot se vyděšeně rozhlížel po scanerech a povrchových modelech.
"Tango jedna, ozvi se, tohle vůbec není vtipný!"
Prostor před ním byl přeplněn stroji různých velikostí a tvarů, převážně však protossanské výroby. A nutno dodat, že i posádky. Obloha se leskla efektními výbuchy raket a křečovitými záchvěvy skučících laserů.
"Tady Foxtrot šest, asi jsem právě přišel o -" nad kokpitem se s hlasitým svistem prohnaly pozůstatky někdejšího Tanga. Pilotovy oči je v panické hrůze sledovaly, zornice rozšířené očekáváním. Ozvalo se zaskřípění. O několik vteřin později rozvířil výbuch horskou drť tři tisíce metrů pod centrem dění.
"Oprava, s určitostí jsem přišel o krytí, Tango jedna je mimo, opakuji Tango jedna je mimo.."

[ Číst druhou část ]

Autor: GoLT)RoB_ZombiE