StarCraftCZ.com

Povídky

Ústup

„Chlapi, kde jste?!....sakra..“ Udýchaně běžel klikatými blátivými zákopy.
„Slyšíte mne, potřebujeme podporu!“ Výbuch poblíž zákopu otřásl zemí doprovázený následnou padající hlínou a kamení okolo něho.
„Prorazili naší...“ Další výbuch byl blíže a otřes byl tak silný, že ztratil rovnováhu a v plné rychlosti s velkým žuchnutím cítil, jak svým CMC hrne hlínu před sebou. Těžkopádně se otočil na záda. Zákop za ním byl zasypaný.
„Hej, chlapi, slyšíte mne někdo? Naše přední linie byly proraženy...opakuji, prošli první linií. Museli jsme se stáhnout! Hergot! Slyší mne někdo?! Připravte se na...“ v okamžiku ze země zvedl C-14 namířil na vrchol právě zasypaného zákopu a jednou delší dávkou sejmul zerglinga. Za okamžik se vynořili další dva. Neutuchající rachot pušky napovídal, že se objevují další a další zerglingové.
Cvak...cvak, cvak...“Do prdele....“ Prázdný zásobník automaticky vypadl a už si tam nasazoval další. Celé to trvalo ani ne dvě vteřinky. Ale už jen tato kratinká doba stačila na to, aby se zerglingové přehoupli přes zásyp, přes své padlé spolubojovníky a přiblížili se nebezpečně blízko své kořisti. Ten nejrychlejší z nich vyskočil a s napřaženými tesáky padal přímo na něj. Voják ale opět stiskl spoušť a hromada hřebů zerglinga odmrštila pryč. Další se hnali kupředu, on však nepřestával střílet. Granátomet mu byl k ničemu, protože všechnu munici už vypotřeboval v tom pekle v přední linii. Jeho puška nestačila na to, aby zabránila blížící se smrti, když v tom jeho pušku náhle přehlušily rány velkorážního kulometu a banda zerglingů byla rázem rozprášena a jejich zbytky těl se ještě svíjely ve smrtelné agonii. Přibíhali však další...
Voják nevěděl co dřív...zda střílet či utíkat, nakonec se rychle zvedal ze země a zároveň ostřeloval ty zerglingy, kteří se přiblížili nejblíže, ale nečekaná palebná podpora celkem vše zvládala. Už se chystal k ústupu, když ho někdo otočil. Byli tam dva mariňáci, jako by se tam náhle objevili, a za doprovodu rachotu těžkého kulometu řvali:
„ Je tu ještě někdo?! Musíme rychle ustoupit! Tihle malí parchanti jsou všude. Nahoře je ještě zdržují miny, ale zákopy jsou jich plné!! Jsi tu sám?!“
„Jo...vypadá to tak..“ Mariňákovi došlo, že tahle bitva je prohraná a mění se na hru kočka a myš.
„Tak pohni, vole!! Nebo tu zdechnem! Ten tank to tady celý neudrží!!“ Sotva to dořekl, už se otočili a běželi zpět. On je následoval. Utíkali co mohli, o pár metrů dál byl výstup ze zákopu. Všude byly spálené kusy mrtvých zerglingů , hydralisků i terranských vojáků.
„Sakra...co se tu děje?! Kde je druhá linie?!“ Křičel za nimi celý zmatený.
„Tohle je druhá linie!! Byl nečekaný výsadek...jsou všude!“ Ozval se jeden z vojáků, co běželi před nim.
„Kde jsou ostatní?!“ řval další otázku, ale mariňáci nereagovali. Naopak se náhle zastavili a otočili. Jakmile kolem nich proběhl, zařvali:
„Pokračuj! Už tam jsme!“
Zákop odbočoval v úhlu 45 stupňů a on na poslední chvíli si všiml, jak vypálili na hordu zerglingů salvu granátů a ozvaly se velké rány. Pár metrů před nim byla výstupní zóna ze zákopů. Byla to v podstatě obyčejná křižovatka, jen zastřešená a při okrajích vchodů byly výjezdy ven nahoru. Dolu sbíhali firebati a probíhali kolem něj. Poslední z nich, serža, se zastavil a ptal se:
„Ty jsi z první linie? Kde jsou další?“
Ještě se koukal na firebaty, jak mizeli za zatáčkou, když odpověděl:
„Vypadá to, že jsem přežil jen já...ale zachránili mne nějací dva týpci...jsou tam za rohem“
Jen to dořekl, už je viděl, jak se řítí k nim. Zpoza rohu se objevily záblesky a výšlehy plamene zdobily horizont, to firebati začali flambovat okolí.
„Sakra...tady se to pěkně posralo...totální masakr...pojď, padáme odsud, už tu nemáme co dělat!“ Øekl seržant a běžel zpátky, vojáci ho následovali.
Jakmile vyběhli nahoru, naskytl se vojínovi ošklivý pohled. Přední linie byly pod záplavou válečného běsnění, kde miska vah vítězství jasně převažovala na stranu zergů. Všechny opevněné body byly v troskách, rozvalinách, hořících a doutnajících vysoko vzhůru. Velká oblast byla zamořena do temného oblaku. Mohli si jen domýšlet, jaké peklo se děje tam.
„Svině, nasadili tam i ty hnusný defilery.“ okomentoval situaci seržant.
„Jak se jmenuješ, vojíne?!“ zeptal se serža, když vyběhli nahoru.
„Nikolaj Mostow, pane.“
„Nastup rychle tamhle do banthy...dekujem se odsud. Firebati už jsou tady.“
Nikolaj si všiml, že ohnivý koberec, který firebati v zákopu natáhli, už byl téměř u východu a oni se hnali k náklaďákům. Vyběhl ke svému náklaďáku a uvědomil si, že z druhé linie v tomto sektoru toho moc nezbylo.Dva tanky, půl tuctu náklaďáků a pár G 12tek. V pozadí viděl uhánět další tank, který svou otočenou věží vzad, pálil směrem odkud Nikolaj přišel. Zřejmě to byl ten tank, který ho zachránil svou krycí palbou těžkých kulometů.
Rychle si stoupl na plošinu na zadní části banthy a ta se tichým a rychlým vyhoupnutím zvedla vzhůru do stejné výše, jako byl nákladní prostor. Vstoupil dovnitř, postavil se do řady k ostatním vojákům a aktivoval magnetické polštáře na nohou. Jeho CMC se chytla pevně podlahy a mohli jet i těmi nejhoršími cestami, aniž by ztratil rovnováhu. Rampa se sklopila a vůz neprodyšně uzavřela a náklaďák se dal za okamžik do pohybu. Nikolaj se rozhlížel kolem sebe a viděl dva známé vojáky ze zákopu a tucet dalších těžkým bojem poznamenaných mariňáků.
„Ty jsi z první linie? Chlape, jak jsi to dokázal, že jsi přežil?“ Spustil na Nikolaje soused.
„Byl to masakr... Zpočátku jsme měli jen menší potíže, ale vaše tanky nás dobře kryly. Pod tou kanonádou zařvalo stovky zergů..zerglingové ani hydry se nechytali, Jenže pak se objevil roj jakýchsi sviní...nebylo vidět na krok...ještě do toho tam chcalo nějaký svinstvo. Všichni, co byli venku...se začali svíjet, pancíř vojáků jakoby korodoval a ty, co to zasáhlo úplně, se svíjeli na zemi v horečkách a puchýři. Bylo to děsný. V životě jsem nic takového neviděl. A to vše během hodiny. Všechny bunkry šly jeden za druhým do háje. Beton jako by byl najednou ze sádry, mohl bys ho prorazit holou rukou...sakra...fakt peklo. Pak do toho ti ultralisci. V životě jsem neviděl umírat tolik lidí naráz. Pak přestali střílet ty tanky a to jsme byli v prdeli úplně. Začali jsme se stahovat, ale zerglingové nás dostávali jednoho po druhém. Zbylo nás osm, pokračovali jsme zpět, ale pořád nás brzdili zerglingové a pak ten ultralisk...proběh přímo skrz naši partu. Nevím co se stalo, ale něco mne vymrštilo pryč a skončil jsem v zákopu. Tak jsem utíkal sám. Ten ultralisk tam už ale nebyl, zřejmě nás zasáhl dělostřelecký granát, to fakt nevím. Pak mne našli kluci vod vás.“
„Do prdele, svině jedny...máš fakt kliku. Nás překvapili ze zadu. Udělali výsadek. Přišli jsme o většinu tanků a zbytek jsme museli otočit na druhou stranu, aby nás neodřízli od týlu. Bohužel jste to odesrali vy..“ řekl provinile soused Nikolajovi a pokračoval: „Nakonec jsme je odrazili a zahájili ústup, čekali jsme na přeživší z první linie. Z vašeho obranného perimetru se sem dostali jen tři včetně tebe.“
„Kam teď jedeme? Jaký je plán?“ Přerušil ho Nikolaj.
„Jedeme do týlu. Vrchní velení nám poslalo naproti eskadru tanků a slušnou pěchotu. Nová krev a síla. Vše získáme zpátky. Formujou se asi 30 km odsud za červeným údolím. My už máme svou práci za sebou. Čeká nás pivo a kurvy.“ zašklebil se soused, ale Nikolaj nijak nejevil podobné nadšení. Ještě se probíral z posledních událostí, které prožil. Soused ho už raději nechal v klidu.
Po chvíli cesty Nikolaj instinktivně začal kontrolovat svou zbroj. Ruční granát mu zbyl jen jeden, puška se zdála v pořádku. Stiskl tlačítko a z vrchu se přímo před nim sesul stojan, kde byly urovnané zásobníky pro C-14 a munice do granátometu. Odebral potřebné množství a stojan zajel zpět. Už jeli hodinu a podle hlášení jim zbývala třetinka cesty. Vše dosud probíhalo v pohodě, ale pak se najednou zastavili.
„Co se děje kurva?“ ozvalo se z některých vojáků. Všichni pohlíželi na sebe nejistými pohledy. Nikolaj si všiml, že mariňák, který podle hodnosti musel být kapitán, cosi mluví. Zřejmě dostával informace zvenčí a netvářil se zrovna dobře. Chystal se nám něco říct, ale v celém nákladovém prostoru zazněl rachot kulometů, když jejich bantha spustila palbu.
„Chlapi, vystupte si! Zergové nás obklíčili! Braňte kolonu! Čtyři zůstanou u náklaďáku, ostatní k tankům! Musíme je bránit za každou cenu!“ Rampa se otevřela a mariňáci vyskakovali jeden za druhým. Nikolaj patřil k oné čtveřici, která bude hlídat náklaďák. Z kapitánova úsudku toho Nikolaj měl určitě dost. Ostatně, hlavní síla nepřítele byla v přední části kolony a jejich náklaďák byl mezi posledními.
Nikolaj se rozhlédl a poznával místo, kde právě byli. Červené údolí. Silnice, po které jeli, byla z obou stran obklopena volným mírně se svažujícím prostranstvím, kde nahoře byl vyprahlý mrtvý les. Viděl mezi stromy lomoz jednotek a nebylo jich málo. Vyschlo mu v krku a odhadoval jejich šance. Tanky v popředí pálili svými děly, výbuchy metaly vzdálené zalesněné okolí na kusy a jejich kulomety kropily první řady zergů. Goliathy chodili podél kolony sem a tam, a zasahovali kde bylo třeba. Prozatím byla celá věc pod kontrolou. Jakmile vlna zergů ustala, dostali rozkazy k pokračování přesunu. Pěchota tentokrát pochodovala podél kolony. Sotva ušli stovku metrů, přiřítila se druhá vlna. Tentokrát bez nějakého vyčkávání, vyběhli zergové z lesů a s velkým duněním stovky nohou a vířícího se prachu se hnali k terranům. Byli jako hnědorudá přílivová vlna, která se chystala smést vše, co jí stálo v cestě. Mariňáci nepřestávali kropit okolí, tanky metaly své zkázonosné střely. Zergové prorazili skrz kanonádu a rozsekali několik mariňáků. Dostali se k první tank byl doslova obalen zerglingy a ti do něj sekali a kousali. Hydralisci vrhali své smrtonosné trny, které usmrtily další vojáky i zerglingy, kteří vběhli do rány a některé náklaďáky explodovaly. Hydralisci dále rozsévali své sémě smrti, aniž by si všimli, jak se s rychlým během k nim řítí goliath, zašlapávajíc při tom zerglingy a jeho dvouhlavňový těžký kulomet spustil palbu. Jeden pouhý mech dokázal nadělat pořádnou paseku, když v něm seděl odhodlaný pilot. Avšak goliath se odpoutal od týlu moc daleko a zergové se na něj vrhali ze všech stran. Dále zašlapával malé nenasytné tvory a jeho kulomety rozsévaly smrt. Potom ztratil rovnováhu a celým rachotem dopadl na zem. Vojáci mohli sledovat, jak byl bitevní mech obalen zerglingy mávajícími svými bodáky. Pilot zřejmě vypálil rakety, které okamžitě explodovaly a smetly v širokém okolí spousty zergů. Tank, který byl zasypán zerglingy byl zničen a ti se hnali k další kořisti, ale narazili na tuhý odpor firebatů, mistrů ohně a skončili v ohnivé stěně. Firebati ale nemohli bránit celou kolonu. Z opačné strany se řítilo také nemalé množství zergů a nepříjemně doráželi. Mariňáci začali hlásit nedostatek munice, někteří ze zoufalství stříleli již pistolemi. Vprostřed kolony byli vojáci zatlačení až k náklaďákům a pařáty zerglingů byly již na dosah jejich těl.
Nikolaj a další měli rovněž spousty práce, ale věděli, že tam v předu potřebují pomoci. On a další ze čtveřice opustili zadní voj, který zatím obstojně bránil pozice, naskočili do nákladního prostoru banthy a rychlou domluvou s řidičem se rozjeli na pomoc. Bantha byl veliký opancéřovaný šesti kolový náklaďák ozbrojený dvěma kulomety, žádný bezbranný drobeček. Øidič neváhal, vyjel mimo vozovku a hnal se kupředu přední části kolony. Sem tam jeho kola rozdrtila zerglinga, či nárazník rozdrtil kosti hydraliska, spolujezdec kropil do okolí tuny olova a Nikolaj s mariňáky čistili zadní stranu. Nešetřili granáty, které vrhali do houfů příšer. Rány, drcení kostí, výbuchy a pokřiky doprovázely krkolomnou jízdu. Bantha doslova rozrazila houf zergů dotírajících na vojáky mezi náklaďáky. Nikolaj a další spolubojovník vyskočili a dorazili potvory, které sekaly do nešťastníků. Mariňák, co zůstal v náklaďáku, házel zásobníky a přeživší vojáci se rychle vzpamatovávali a vraceli se do boje. Ale zergů neubývalo a vše vypadalo beznadějně. Nikolaj propadl válečnému amoku a začal nepříčetně řvát a nadávat, tak jako další vojáci.
„Kurvá!! Vy svině! Nažerte se! Raynorovi chlapi nejsou sráči, děvky!“
V podstatě to byl křik zoufalství a předzvěst blížícího se bolestného konce. Náhle však válečný opar, rozvířený prašný oblak, dým z hořících trosek a zergů, narušili nečekaní návštěvníci. Letka protosských scoutů proletěla nízko nad oblastí a jejich kanóny doslova v řadách rozoraly celé údolí, krom oblasti silnice. Prach se rozvířil ještě více a místa, kde byli zergové, se proměnily v louže krve a cukajících se částí těl. Z okolních lesů ale přibíhali další. Po scoutech se okamžitě objevilo několik protosských výsadkových lodí, které se hnaly z nebes dolu doslova kolmou křivkou a když už vypadalo, že se vší silou zaboří do země, zpomalily a sotva dosedly na zem, rampa se otevřela a z lodí vyskákali zealoti. Bylo jich několik desítek a vytvořili řady podél kolony. Čluny okamžitě odlétly a valily se sem další. Pro mariňáky to byla překvapivá a úžasná podívaná. V další várce byly vysazeny reaveři, dva na každou stranu. Z jejich ústí se začaly vynořovat scaraby, svíticí torpéda, která se začala hnát kupředu k lesům, odkud se řítili další zergové. Pozdní západ slunce osvětlovaly záblesky psi ostří zealotů, kteří klusem pokračovali do strání a mezi nimi kličkovaly scaraby jako nějaké lesní světlušky. Skoro to vypadalo, jako by ani nehledaly svůj cíl. Když ovšem zealoti zrychlili, světlušky vyrazily také. Předehnaly své avatary a napálily to do zergů. Po celém údolí se rozléhaly mohutné výbuchy, mariňáci stáli jako zkoprnělí a sledovali, jak veliké modré exploze osvětlují horizont, kmitající a švihající světla ostří napovídala, že právě rozsévají smrt. Ještě chvíli se objevovaly další a další smrtící světlušky, které cestovaly údolím a mizely v lesích a zaháněly zergy přímo do chřtánů bolesti a nicoty.
Boj se stále vzdaloval až se rozprostilo absolutní ticho a reaveři nečinně stáli na místě, jako bez života. Pro terrany to bylo celé jako příchod tajemných duchů, kteří vyhání zlo z tohoto světa. V okamžiku přilétly houfy dropshipů plné mariňáků, kteří zajišťovali oblast, medici kontrolovali zraněné, vojáci pokračovali do lesů a z dáli byla slyšet blížící se eskadra tanků.
Nikolaj stál a koukal se na to dění kolem a jen slyšel šelest hlasů kolemjdoucích vojáků :
„To se Raynorovi něco povedlo, ti protossové jsou fakt démoni.“
„..Flotila je prý už na orbitě…hafo stihačů, dokonce i bitevníci…“
„Však už je na čase natrhnout tomu Nadvědomí prdel.“

Autor: Mizzin

Winx - 24.05.2013 | 12:14

Tak jako fantazírování dobrý :) Zkus si to po sobě ale aspoň 1x přečíst. Gramatických chyb hromada, sloh, logika taky bída. Objevují se tam věty, které nemají v kontextu v podstatě žádný smysl, nebo logiku. Na druhou stranu je dobře zkoušet a mít do podobných "storek" odhodlání. Kdybys zohlednil výše uvedené "výtky" a zkusil děj něčím lehce okořenit, tak na začátek docela ok. Každým dalším "dílem" - pokud sám budeš chtít, se budeš zlepšovat.

AjstCZ - 22.05.2013 | 16:37

GJ WP !

Finni - 26.09.2007 | 21:30

No jo...za zergy tak maximalne Karrigenovou nebo nejakeho jineho asimilovaneho cloveka.... psat za nepohybliveho cerebrata by nebylo ono :-D Hmm...taky by me zajimalo jak by to mohlo vypadat z pohledu nejakeho crittera, to jeste asi nikdo nezkusil :-P

KRYSAK - 25.09.2007 | 11:59

pěkná prvotina Mizzine

Unimatrix325 - 25.09.2007 | 00:01

nj, tak ono si moc nevybereš. Z pohledu Zergů umí psát dobře málokdo a Terrani sou zase takový ohraný... tak Protossové jsou taková dobrá výjimka :)

Insolitus - 24.09.2007 | 23:55

Konecne neco kde nejsou v hlani roly protossove, sice jsou moji oblibenci, ale vseho moc skodi ;-)

Orgo - 24.09.2007 | 23:42

moc pekny.. a tech sprostych slov :D

Finni - 24.09.2007 | 23:37

Další skvělá povídka :)

Scya - 24.09.2007 | 22:22

Moc pěkný, kdy bude další? :)

JJ - 24.09.2007 | 21:59

Mě se to líbí!