StarCraft II  |  StarCraft Encyklopedie  |  Diablo III

StarCraftCZ.com

StarCraftCZ.com banner
Aktuálně ze světa SC:  Sout? o knku StarCraft II: Flashpoint (číst)

Povídky

Ateron dva: Exodus - dl ?tvrt


     Kladivounovy reflektory osv?tlovaly dlouhou pr?chozí chodbu. Vládl na ní klid, ticho, kam sv?tlo dosáhlo, bylo vše nehybné. Kladivoun se odvrátil a pokra?oval ve výstupu po schodech, aby dál klestil cestu zástupu ute?enc?.

„Sakra, je to zlý, moc zlý,“ pot?ásal Kladivoun neut?šen? hlavou, kdy uvid?l, e i další poschodí je tiché a bez ivota. e by se snad mohl n?kdo skrývat na druhé stran? chodeb p?ed silou reflektor? a ?íhat na p?íleitost? Kladivoun spustil týmový komunika?ní kanál.

„Máte tam dole n?co?“

Nic, ticho, pusto.“ To byl Mik?v hlas, spolu s Chytrákem se drel v pozadí pr?vodu.

„Cejtíš n?co?“

Cítím.“

„Jasn?, zm?nili taktiku,“ usoudil Kladivoun a zastavil se v cest?. Jak se tak bez váhání zastavil, vrazil do n?j Ho?ák, a to zadun?lo. Ho?ák m?l n?jaké námitky, ale Kladivoun ho uml?el naléhavým gestem ruky.

„Máš n?jakej nápad?“

Ne…musíme pokra?ovat v p?vodním plánu.“

„Podle m? p?itáhnou léta?e a odst?elí nás ze vzduchu,“ pravil Ješt?rka.

„Jasn?, jen co jim generál schválí leteckou podporu, kurva! Takle mazaný nejsou!“ obo?il se Kladivoun a vytáhl v postupu dál.

     V nejvyšším pat?e se pohybovalo jen pár zergling?. Ho?ák mezi nimi chodil a spaloval je na popel, pop?voval si p?i tom veršíky z vlastní dílny, n?co jako: ho?í, ho?í, u mu boty ho?í! Ješt?rka se tomu vysmíval; Ho?ák mu jen n?co sprostého opá?il a dál vzrušen? havil trysku.

     „Ho?áku, p?esta? tady mávat tou tryskou, vdy? nás zapálíš!“ ?val Kladivoun, kdy se pokoušel prodrat ho?ícím nábytkem.

„Kurva, kone?n? ve svym ivlu!“ ry?el Ho?ák a prodíral se dál, nehled? na Kladivounovy výtky.

„Magor jeden, chcípnem tu, protoe na nás spadne ho?ící st?echa!“ hu?el Kladivoun vztekle, kdy se vlá?el oho?elým interiérem.

     Kdy byl podst?ešní sál vyplevelený od všech vet?elc? a kdy Ješt?rka, po tom, co ho tím zaúkoloval Kladivoun, odklidil oho?elá t?la do postranní komory, aby ned?sila lidi, shromádili se pod st?echu ute?enci, hlava na hlav?, a hlasit? brebentili.

„P?es ten posratej hluk slyšim leda hovno!“ zabu?el Ho?ák.

„Tak to slyšíš správn?,“ odv?til Kladivoun a rozesmál se.

Chytrák mezitím obcházel ošet?ené a kontroloval jejich stav po p?esunu. Usoudil, e n?kterým je pot?eba okamitého transportu a za?al naléhat na Miku, aby rozhodl o prvním startu.

„P?iprav je tedy, p?jdu za Mechem, do p?ti minut a? jsou p?ipravení.“

     Mech byl nervózní. Posedával p?i ústí vznášedla a jako n?jaké drobné vyplašené zví?e zpoza úkrytu sledoval oblohu. Potom zaslechl hluk od st?íšky schodišt? a zalekl se nejhoršího. Namí?il zbra? ke dve?ím a doufal, e p?íchozí bude n?kdo z jeho skupiny.

     Dve?e se otev?ely a Mech nem?l daleko k tomu, aby vyst?elil. Nakonec si oddechl: naproti šel Mika a mával mu.

„Já se hrozn? lekl! U jsem cht?l st?ílet.“

„Ješt? e nest?ílíš,“ ?ekl Mika a nasko?il do transportéru.

„P?iprav stroj k odletu, do p?ti minut. Budeš brát ran?né na orbitu.“

„A kolik?“

„Kolem padesáti.“

„No ale, to tady budeme muset nechat n?jaký bedny, sou moc t?ký.“ Mika se na chvíli zamyslel, potom odb?hl ven z transportéru pod st?echu úkrytu. Z davu zdravých mu? si vybral n?kolik dobrovolník? a odebral se s nimi zpátky.

     Mui pracovali rychle a bez ?e?í, pokorn? p?ijali úkol a pracovali, jak nejrychleji dovedli. Brzy byl náklad vyloený. Pracanti se posadili kolem rozprost?ených beden, otírali si ?ela a oddechovali. Mika k nim promlouval, dlouze, pomalu. Vysv?tloval jim, e zde musí ješt? n?jakou dobu z?stat, e nejd?íve je t?eba odvést ran?né. Všichni souhlasili, pokyvovali hlavami. N?kte?í se dreli za kolena a pohlíeli k nebi. Vzdychali p?i pohledu na temný svah rozprost?ený nad nimi. Nikde ádná sv?tla, st?edisko stálo uprost?ed zástavby a p?ece…p?ece si nikdo nerozsvítil ve svém pokoji, aby se oh?ál proti chladu noci. Dokonce ani vznášedlo nesvítilo, jen z kokpitu vycházel mdlý svit stvo?ený palubní deskou, Mika sv?tlomety pouívat zakázal, p?íliš se bál, e by sv?tlo lákalo Zergy.

     Mika odešel dol?, nikdo z mu? si toho však nevšiml. Te? u všichni pohlíeli k nebi, tišší a zadumaní, a n?kdo z nich, snad omylem, vyslovil myšlenku: „Myslíte, e tuhle noc p?eijeme?“ Ostatní mu na to samoz?ejm? p?itakali, ale tíse? je svírat nep?estala.

     V dálce zahnula sv?tla. Bylo to p?íliš daleko, aby se dalo soudit o jejich povaze. Mui se mezi sebou dohadovali, co by to mohlo být, a jeden se vyjád?il, e jsou to ohn?, protoe to sv?tlo hnulo rud?.

„Kdo by ale rozd?lával ohe? v tuhle zlou dobu?“

„N?jaký hlupák.“

Sv?tlo potom utichlo. Jak se objevilo, tak zmizelo. Nikdo z mu? nepost?ehl ani slabé sv?télkování, doutnání, cokoliv. P?imkli se blíe k sob? a váhali jen uvaovat, co se mohlo tam vep?edu stát.

     „Mechu, d?lej, sedni si za knipl!“

„Ano, pane!“

Mui sledovali, jak Mech, vytrený z pozvolného stavu, s p?ekotem zabíhá do nitra transportéru a o chvili?ku pozd?ji oila chabá zá?e nad kokpitem do rudých odstín?, které vrhaly zapnuté palubní p?ístroje.

     Nedlouho na to se ze schod? vy?ítilo n?kolik lidí. A?koliv byli ran?ní, pokoušeli se vyvinout co nejv?tší rychlost, b?eli s takovým úsilím, e n?kolik jich spadlo na zem a m?li potíe se jen narovnat, aby mohli vstát a pokra?ovat v cest?. Mui, kte?í doposud uívali nevlídného klidu, jako jeden vstali a vydali se ran?ným na pomoc, aby jim pomohli vstát, aby je podep?eli a bezpe?n? dostali do transportéru. Za vlnou lehce ran?ných, kterým v b?hu bránila spíše vlastní panika ne zran?ní, nastoupili t?ce ran?ní, které podpírali jiní nápomocní dobrovolníci, kte?í se naskytli dole v sále. Spolu s jedním muem se ven dostal i Ješt?rka. Pomáhal mui v?bec stát na nohou, zbra? m?l hozenou p?es rameno a levou rukou drel mue pod rameny. Pancí? na pravém p?edloktí m?l rozsekaný a oblitý zaschlou krví, vypadalo to, jako by sama ocel krev cedila.

     Kdy byl transportér pln? obsazený, nastartoval Mech motory a vzlétl. Ješt?rka mu zamával, ale bylo to zbyte?né, Mech byl ve stresu a ?lov?ka, který mu mával ze st?echy, si v?bec nevšímal. M?l strach, aby nep?ilet?li létavci a nesest?elili ho i se všemi lidmi na palub?.

 

     Ho?ák si zoufale touil podrbat nos, ale nemohl. V obrovském bitevním obleku pro plamenometníky si nedosáhl na tvá?. Aspo? takhle si to rozmýšlel, ale pravdou bylo, e si nemohl ani oddychnout: byl dren pod neustálým tlakem vet?elc?. Celá chodba, vedoucí ze sálu na hlavní schodišt?, se prom?nila v hranici zapálených t?l litých ivo?ich?. Dovnit? do sálu se dostal jen pískot a agonické je?ení rozho?ených tvor?. Kladivoun v tom pekle nebyl schopný vydret, musel si p?ipnout helmici, protoe mu pach o?ouzených t?l ulpíval v nose a d?lal mu zle.

     Ješt?rka organizoval panika?ící uprchlíky. Zbývalo jich jen tolik, e se mohli všichni dostat do vznášedla a odlet?t, p?esto Ješt?rkovi d?lali o to v?tší potíe, e byli poslední, a ta tíha na n? p?irozen? doléhala. Ješt?rka je cht?l vzít nahoru na st?echu, aby je ušet?il blízkosti bitevní v?avy, ale bál se, e by to p?ineslo další potíe. Chytrák mu pomáhal – t?m nejhysteri?t?jším jedinc?m píchal drogu, aby je uklidnil. Vzbuzoval tím ale rozho??ení mezi ostatními lidmi, kte?í si st?ovali, e je Chytrák akorát oblbuje a co z toho.

„Drte huby, u vás mám plný zuby! Kdo cekne, toho tady zamknu do komory!“ rozk?ikl se Ješt?rka. Pomalu na n?j za?aly doléhat negativní emoce, navíc se horšila bolest v jeho rán?, Chytrák se mu to snail ošet?it, ale svedl jen to nejnutn?jší a medikamenty, které by Ješt?rku nezdrogovaly, ádné nezbyly.

    Mika stál po boku Kladivounovi. P?emítal, jak dlouho bude trvat Mechovi, ne se vrátí z poslední oto?ky, p?edtím mu to trvalo asi deset minut, strašliv? sp?chal, tolik, e se potýkal na hranici bezpe?ného pilotování, a lidi, které pokadé p?epravil na orbitu, z plavidla doslova vykopal, aby mohl odlet?t co nejrychleji zp?t na zem.

„Kdy tady bude ten prevít?!“ zah?m?l Kladivoun.

„U je pry? patnáct minut.“

„Posledn? byl rychlejší, ne?“

„Jo, to byl.“

„Kurva, aby ho cestou n?kdo netrefil.“

„Ani na to nemysli.“

„Jasn?, kurva, to je fakt.“

     Kone?n? bojovníci zaslechli v?ešt?ní namáhaných motor?. Lidé shromád?ní do jaktak klidného houfu, po?ali znova b?snit, tla?ili se jeden p?es druhého, bili se mezi sebou, jen aby získali prostor k út?ku. Ješt?rka toho nejv?tšího surovce z davu vyškubl a p?ed o?ima všech ho zdravou rukou zbil tak, e bylo neš?astníka pot?eba podep?ít, nebylo moné, aby odešel po svých, nemohl ani mluvit, protoe mu natekla ?elist. Rozb?sn?ný dav se p?i tomto pohledu zklidnil a dále postupoval jen podle pokyn? rozlíceného Ješt?rky, ten s lidmi ztratil ji všechnu trp?livost: promlouval k nim sice klidn?, ale svá slova doprovázel vzty?enou, za?atou p?stí, jako by svíral palcát.

     Kdy ute?enci vystoupali po schodech na st?echu, bez váhání se rozeb?hli k rozšklebeným útrobám vznášedla. V záv?su jim byli ustupující mercenárové. Mika p?ikázal Chytrákovi a Ješt?rkovi, aby nasko?ili do transportéru, zatímco s Kladivounem a Ho?ákem stále drel linii.

     Kone?n? i Ho?ák nastoupil na palubu. Kladivoun a Mika stáli na malém únikovém schodišti a sest?elovali tvory, kte?í k nim p?iskakovali z mezipatra, odd?lujícího st?echu od sálu. Kladivoun cht?l vypustit n?jakou ironickou poznámku, ale sotva n?co vyslovil, ztratil svého partnera z dohledu.

„Kurva, Miko! Kde seš, do hajzlu?!“

„Tady,“ zasvišt?lo prázdným vzduchem – Mika pouil maskovací technologii. Dokonce ani na vzdálenost necelého metru nebyl Kladivoun schopný svého p?ítele post?ehnout.

„Co si s tim, do prdele, hraješ?!“

„Protoe mám ješt? práci.“

„Jo, tohle, vyser se na to!“ zahoroval Kladivoun.

     Ve vzduchu se zjevil granát, p?elet?l na podlahu mezipatra, zablikal a vybuchl. Nebyl to fragmenta?ní granát, zabíjel a mrza?il jen v bezprost?edním dosahu, Mikovi nebo Kladivounovi nijak neublíil.

     Kdy Kladivoun na svého p?ítele zavolal znova, odpov?di se mu nedostalo. Cht?l jít za ním, v?d?l, kam má Mika nasm?rováno, ale nemohl to p?ipustit. Na st?eše ?ekal transportér plný civilist? a Mikovi se pomoct nedalo, kdy ho vlastn? ani nebylo vid?t. Zt?ka se oto?il a vyrazil do dve?í nahoru. Dob?hl ke vznášedlu a nasko?il, Mech ješt? ?ekal, a p?ib?hne Mika, Kladivoun mu ale do komunikace na palub? vy?val, aby ne?ekal a vzlétl, e velitel má ješt? misi. Nevyhnulo se ostrému protestu ostatních ?len? týmu, ale Kladivoun je uml?el tím, e je pot?eba dostat nejd?íve civilisty do bezpe?í, na?e mu mnoho lidí kolem p?itakalo.

„Tak nás vysa?, p?jdem mu na pomoc,“ navrhl Chytrák.

„Ké by, kurva. Ten prevít si zapnul maskování – jak bys cht?l krejt záda n?komu, koho ani nevidíš?“

     Transportér se vznesl do vzduchu a opustil oblast spolu s posledními uprchlíky st?ediska na palub?, a byli to poslední uprchlíci na Ateronu v?bec; ostatní týmy mercenár? ji své mise splnily a dosud ?ekaly, a Mech p?iveze poslední náklad.

 

     St?ny byly vlhké od dechu mnoha tvor?, kte?í se prohán?li chodbami st?ediska, podlaha se lepila slizem a sliz odkapával i v?tracích šachet. Vet?elci budovu svou zhoubou navrtávali skrznaskrz. Míhali se chodbami, ?ichali a je?eli ve vytrení. Cítili krev a maso, ale nikde ho nevid?li. Hledali, ale nemohli ?lov?ka najít. Mika m?l št?stí, e se zergští nadvládci nedokázali pohybovat v tak úzkých prostorách, ani jejich síla nebyla tak pronikavá, aby jej tam uvnit? vycítila a navedla pak své sluebníky správným sm?rem.

     Mika sestupoval zp?t do nejniších pater budovy. Pamatoval na sekci šest. Sekce šest m?la obrovský význam pro celý komplex, pro celou planetu.

     Cestou zavadil Mika o hydraliska, vytáhlého tvora s ostrými kost?nými výstupky po t?le. Hydralisk se po n?m ohnal svou pahýlovitou paí, ale netrefil se – Mika u mu sta?il utéct.

     P?ízemní patro bylo celé zarostlé slizem. Rozbitými okny sem zven?í pronikaly ch?ápy zergských tvor?, rozbíjely zdi a provrtávaly se jimi. Podlaha byla potom posetá drobnými chapadly jiných tvore?k?, které ani Mika nevid?l, ale p?edpokládal, e ti jsou zavrtaní ve slizovém pouzdru, jako rozto?i v k?i. Mika se snail t?mto útvar?m vyhnout, aby nevyvolal n?jakou jejich reakci, která by ho mrzela. ?as od ?asu ale na chapadélka šlápnul, protoe se n?kdy ne?ekan? pohnula zrovna tam, kam cht?l došlápnout. Našt?stí se nic nestalo, v?tšinou se od podlahy ozvalo nanejvýš p?idušené kvíknutí a chapadla ucukla zase jinam.

     Kdy Miku od schod? vedoucích do suterénu d?lilo jen pár metr?, zaslechl zven?í dlouhé, hluboko posazené kvíknutí, ani kvíknutí to nebylo, spíš jekot, nebo n?co podobného. Mika ten zvuk znal: byl to hlas nadvládce, svolávajícího své chovance. Blíil se, nemohl být daleko, skrz vymlácená okna mohl vid?t dlouhá, k zemi povislá chapadla levitujícího tvora. Chvíli to vypadalo, e st?edisko mine, ale potom se ve vzduchu zastavil a mocnými chapadly za?al rejdit kolem sebe, jako by se snail všechno o?ichat. Mika v?d?l, e p?ízemní patro je velmi odkryté a jeho energie mohla namnoze unikat ven a poblí plující kolos ji mohl vycítit. Zrychlil krok, dokud byl nadvládce nejistý, dokud ho nenašel.

     U stál na ocelovém stupínku schodišt?, kdy nadvládce prostr?il jednu ze svých paí zejícím vstupem do st?ediska. Mika sestupoval pomalu, obez?etn?, aby slídící pai nevyrušil. Nev?d?l, jak chapadlo funguje, zda jej m?e i slyšet, pro jistotu se snail z?stat potichu.

     Kone?n? stál o úrove? níe, kdy si povšiml stínu mohutné pae, jak se p?ehnala p?es vrcholek schodišt? a zmizela. Pátra? z?ejm? usoudil, e jde o n?jakou reziduální energii. Moná se ale oklamat nedal – nadvládci prý byli myslící bytosti, schopné logicky uvaovat, schopné plánovat. Kdo ví, jestli tento nadvládce neusoudil, e v podzemí budovy nejspíš p?eívají lidé? Jestli se nerozhodl poslat dol? své sluebníky, aby ute?ence zabili. Našt?stí tito sluebníci u nemohli vid?t, ani cítit to, co cítil jejich pán, Mika byl v bezpe?í.

     Sekce šest se nacházela v druhém niším pat?e. Ke vstupu bylo pot?eba autorizace, ale s tím se Mika trápit nemusel. V?dec, kterého spolu s Kladivounem vyslýchal, mu prozradil hesla i p?ibliný p?dorys sekce, take se Mika mohl uvnit? vyznat. Na v?dcovo sv?dectví bylo spoleh, mu si toti prošel jak Kladivounovým výslechem, tak Mikovým zkoumáním a bylo prakticky nemoné, aby se n?kdo netrénovaný dokázal nátlaku ubránit.

     Chodbou, v ní byl hlavní vstup, se prohán?li dva zerglingové. Mika je chvíli udiven? sledovat, nedovedl si pomoct. Vypadalo to, e ti dva tvorové si spolu hrají jako psi. Jeden druhému utíkal s lidskou paí v tlam?. Kdy ten druhý prvního dohnal, za?ali se o ruku prát. Úto?ník vyhrál. Schoval pai za sebe a na poko?eného za?al doráet a prskat, kdy ten se vzmohl a za?al prskat také, vít?z se chopil pae a utekl, s rozlíceným poraeným v zádech. Sta?ilo chvíli po?kat, nebylo t?eba jediného výst?elu, protoe podivná hra oba Zergy zatáhla hluboko do temna chodby a nebylo pravd?podobné, e by sta?ili vrátit d?ív, ne byl Mika sta?il na?ukat kódy a zmizet v útrobách sekce šest.

      Sekce šest byla úpln? bez proudu, vypadalo to, e ji pohán?l na st?edisku nezávislý generátor, který ale p?ece byl n?jak vy?azen z provozu. Mikovi ale tma nevadila, naopak byl zvyklý pohybovat se ve tm?, za pomoci multivize.

     Procházel místnost za místností, nebylo jich mnoho, samotná sekce byla pom?rn? malá a vypadalo to, e se nejedná o laborato?. Spíše šlo o jakýsi archiv, nebo zpracovatelskou sekci, kam p?icházely údaje ze skute?ných laborato?í. Nejv?tší místnost zabíral sklad, byla napln?ná krabicemi a po strop a procházet jí se dalo jen v malých pr?chozích chodbi?kách. Mika se tudy protla?il tam i zp?t: skladem sekce kon?ila.

     Mika se musel rozmyslet. Bylo velmi, velmi nepravd?podobné, e by ho v?dec odkázal na špatné místo, ale zárove? se nezdálo, e by se tady mohly nacházet d?leité informace, p?esn?ji ješt? nacházet, elektronické knihovny byly toti vypálené, sklad byl plný haraburdí, po?íta?e chyb?ly nebo byly zni?ené; nezdálo se, e by tu zbyl jediný nepoškozený zdroj.

     Nakonec se Mika rozhodl prozkoumat stroj od stroje, a?koliv ani to mu neposkytovalo o moc v?tší šance na úsp?ch. N?kdo zde d?íve byl, data stáhl a p?ístroje cílen? poškodil a nebylo pochyb o tom, e je ten pe?livý schra?ovatel vymazal ze zdroj?.

     Po n?kolika hodinách zkoumání byl Mika p?esv?d?ený o pravdivosti svých domn?nek. Ur?it? nezávisle na v?dci, který informace podal, n?kdo všechny informace zni?il. Zbylo jen pár kamerových záznam?, vytvo?ených po výmazu, které z nato?ených rozho??ených hovor? v?dc? dokazovaly, e n?jaká tajná studie, nebo experiment, existovala.

Strávil jsem tu sedm m?síc? a celá práce za ty m?síce je fu?!“

„Moje taky, ráno jsem dostal p?íkaz odnést si odsud v?ci, jinak to zape?etí i s touhle ruinou.“

„Bavil ses o tom s Kvasin?vem? Já jo, prej nic nev?d?l, ale kecá, parchant jeden.“ Kvasin?v byl ten v?dec, kterého Mika vyslýchal, ten, který zastával funkci prozatímního velitele. M?l pravdu, kdy tvrdil, e to šlo mimo n?j. Na jeho podílu v této záleitosti to však nic nem?nilo.

     Další záb?ry byly k ni?emu, jediné uite?né záznamy se stahovaly vdy ke stejnému dni, kdy si v?dci a technici museli ze sekce odnést osobní majetek, pokud tam n?jaký m?li. Jeden hovor, který prob?hl ve vstupní hale, se odehrál mezi Kvasin?vem a jiným muem. Kvasin?v si st?oval na hrubé jednání svých nad?ízených, e m?l co nejd?íve odevzdat p?ístupová hesla s tím, e další den ji bude jemu i ostatním v?dc?m p?ístup do sekce zamítnut. Další den ale p?išla pohroma a Zergové s ní, struktura se zhroutila, nastal chaos, nikdo se u hesel nedoadoval.

     Mika si t?chto pár záznam? nahrál na sv?j osobní po?íta?. V?d?l, e jsou prakticky bezcenné, e nepoukazují na nic z toho, co se d?lo tady a co se d?lo všude v tajných laborato?ích st?edisek planety Ateron dva.

     Kdo potom zaplatí za tahle zv?rstva? Mika na to pomýšlel, kdy opoušt?l sekci a pomýšlel na to i tehdy, kdy z hlubin suterénu vystupoval do p?ízemí. Málem si ve svých úvahách nevšiml, e nadvládce po?ád loudil p?ed vstupem do budovy. Chvíle jeho nepozornosti a nával duševního tlaku, který p?inesl úlek, vyburcoval levitující obludu, aby po zdroji energie za?ala znovu pátrat. Nebylo moné, aby se Mika proplíil ven bez toho, aby ho ob?í tvor zpozoroval. V takovém p?ípad? by nadvládce dokázal své chrán?nce na Miku navést, a? by se maskoval nebo ne. Musel se tedy opatrn? proplíit kolem slídivých paí a vydat se zp?t na st?echu.

     Výstup byl podobn? obtíný jako sestup – Mika se vyhýbal rozvášn?ným vet?elc?m, kte?í jej cítili, ale nevid?li, kli?koval mezi jejich t?ly a schovával se jim, kdy jich bylo mnoho a tarasili mu pr?chod, vy?kávaje, dokud nezmizí. Jen jedna v?c mu byla více na obtí a roztrp?ovala jej. Nedokázal sice podle tvaru a barvy t?la poznat, kdo je který tvor, ale podle svého smyslu si byl jistý, e nadvládce, který se ob?as mihnul p?ed okny st?ediska a který, jak se zdálo, stoupal nahoru spolu s Mikou, byl ten samý, co rejdil v p?ízemí. Moná zachytil Mikovu stopu, drel se jí a sledoval ji. Horší pomyšlení Mikovi ješt? d?lala myšlenka, e obludný pátra? na n?j ?ekal ji od chvíle, kdy ho prvn? ucítil. Bylo obtíné vyhýbat se Zerg?m a do toho se ješt? dret dál od oken, protoe tehdy by jej nadvládce mohl vycítit a zacílit pro své zví?ecí lokaje.

     Bylo únavné takto postupovat, ale nebylo zbytí, pokud cht?l Mika tohle obleení p?eít. e mu ale hnízdící Zergové byli p?ekákou, nebylo nic v porovnání s hrozbou, kterou skýtal mazaný nadvládce-slídil.

     V podst?ešním sále, kde se p?ed pár hodinami drelo shromád?ní ute?enc?, te? hnízdili hydraliskové. N?kte?í z nich m?li ulámané kon?etiny a pr?st?ely na t?le. To musela být zran?ní z poslední poty?ky s Omega skupinou.

     Pomalu, poslušný klidu, Mika p?ešlapoval ze strany na stranu, blíil se k východu na st?echu. Hydraliskové vypadali být vysílení bojem, odpo?ívali. Kdyby n?který z nich Miku cítil, jist? by je to p?im?lo všechny vstát, ale ádný z tvor? jej necítil. Jen nadvládce se vznášel ve vzduchu p?ed okny jako hrozba st?etu.

     Kone?n? stál Mika na st?eše, dýchal ?erstvý vzduch a rozhlíel se. Váhal ješt? tady vypínat své maskování, ale na druhou stranu u m?l málo energie. ?ím d?íve Mech p?iletí, tím lépe.

„Mechu, slyšíš m??“

„Pane! Pane! Co s váma bylo tak dlouho?“

„Práce…za jak dlouho se m?eš snést zp?t na st?echu st?ediska?“

„Doplnil jsem palivo…do patnácti minut jsem tam.“

„Máš deset.“ S tím Mika vypnul vysíla? a posadil se. Nyní nezbývalo ne ?ekat, a doufat. Rad?ji odjistil pušku.

     U ub?hlo p?t minut, kdy si Mika za?ínal myslet, e to dopadne dob?e, bez jediného výst?elu, ale zmýlil se. Neodbytný nadvládce se vznesl nad st?echu. Chapadly krouil kolem Miky a svým hrubým hlasem kvílel tak, e to p?ivád?lo uši k hluchot?. Jeho k?ik utišilo a n?kolik ran z pušky. Obrovitý, m?chý?ovitý tvor jakoby zt?kl, klesl níe a po pár okamicích úsilí se udret sklouzl p?es okraj st?echy dol?. Sta?ilo napo?ítat pár vte?in a odspoda ze zem? se ozvala rána dopadu, nadvládce byl s jistotou mrtvý. Co Miku zatíilo více, byl tvor?v mohutný kvil, kterým nadvládce dozajista lákal ostatní Zergy v okolí.

„Mechu, jak dlouho ješt??!“

Dv? t?i minuty.“ Dv? t?i minuty, to je moc, do té doby se m?e stát cokoliv.

 

      Jak se transportér snášel na st?echu st?ediska, všiml si Kladivoun skrze skla kokpitu, e se ze všech sm?r? kolem stahují velká, m?chý?ovitá zví?ata, zvolna se plující vzduchem. St?echu opanovalo n?kolik hydralisk?. Sy?eli a hýkali p?i pohledu na p?istávající transportér, ale neúto?ili na n?j.

„Kurva, Mechu, rosvi? reflektory, chci vid?t, co to tam lítá ve vzduchu!“

„Nem?u, upozornil bych na nás.“

„Stejn? vo nás ví kadej prevít na míle daleko, rosvi?!“

Sv?tla ozá?ila prostor kolem sebe. Stíny, plující vzduchem, nabyly kone?n? své podoby a Kladivoun v nich poznal nadvládce.

„Kurva! Takle Miku uvid?j, snes tu sra?ku k zemi, d?lej!“ Potom se Kladivoun naklonil ke komunikátoru:

„Miko, Miko!“

Jo…vidím vás, p?ista?te a já sko?ím dovnit?.“

     Vznášedlo dosedlo k zemi a jeho dve?e se rozšklebily. Ho?ák, Chytrák i Ješt?rka se p?ipravili k palb?, jen vy?kávali znamení.

     Mika vyuil šance, vypnul maskování a rozeb?hl se k transportéru. Hydralisk?m netrvalo dlouho, aby se vzpamatovali a hadím krokem se Mikovi pov?sili za paty, chápali se po n?m svými kostnatými pahýly a vzrušen? k?i?eli.

„Kurva, to bude vohe?!“ zahu?el Ho?ák a nahavil trysku, nemén? vzrušený jako sami hydraliskové.

     Jak Mika po svém skoku dopadl na palubu vznášedla, Ho?ák pronásledovatele upálil. Nemohl ale ho?et dlouho, jinak by spálil kabinu lodi, dve?e se toti po?aly zavírat.

„Kurva, já tu mám práci!“ k?i?el a domáhal se, ale nebylo mu to platné.

 

     Jak se Mika usadil v kokpitu a oddechl si, poádal Mecha, aby jej spojil s vedením orbitální stanice. Hovor p?evzal n?jaký z?ízenec, ale Mika si výslovn? poru?il, e chce hovo?it s ?editelkou. Byl unavený, roz?ilený a hrozivý, z?ízenec prost? nem?l sílu takovému psanci odporovat. Obrazovka se uvolnila a o minutu pozd?ji ji obsadila ?editelka Jukertová.

„Gratuluji ke spln?ní mise a všemu p?eití, ale pov?zte, pro? jste nechal mue na vás tady ?ekat? M?li o vás strach, byli netrp?liví a hlu?ní,“ st?ovala si Jukertová, ale usmívala se p?itom, nezdálo se, e by Mikovi n?co skute?n? vy?ítala.

„ekn?te, prosím, je pan doktor Kvasin?v v po?ádku?“

„Ano, je velmi zran?ný, ale p?eije.“ Kladivoun se p?i t?ch slovech za?al hih?at.

„Je to váš pod?ízený?“

„Ano.“

„Na?ídila jste vymazat veškeré d?kazy o ?innosti v sekci šest?“

„Nevím, o ?em mluvíte.“

„Na Ateronu se provád?ly experimenty ze Zergy, máte o tom n?jaké pon?tí?“

„Nesmysl.“

„Mám d?kazy o existenci takových experiment?.“

„Skute?n??“

„Nejde o p?ímé d?kazy, ale dokazují, e se v sekci experimentovalo a n?kdo na?ídil to zni?it.“

„Ale p?ímé spojení se Zergy neexistuje, e?“

„Ne, to ne.“

„Tak si, pane Miko, pogratulujte, budete hrdina…a na ty nepodloené d?kazy zapome?te.“

Spojení se p?erušilo, Mika však na obrazovku stále pohlíel.

„Mechu, zm?? kurs…musíme pry?, do n?jakého svobodného p?ístavu.“

„Pro??“

„Nekecej a d?lej,“ zah?m?l Kladivoun.

     Transportér se odklonil od p?ímky k orbitální stanici. Kladivoun na Miku pohlédl a povzdechl si.

„Bylo to teda zbyte?ný, co?“

„Tak úpln?, ne, n?co málo mám, ale nesta?í to na usv?d?ení.“

„Co se tady teda stalo?“ otázal se Mech, kdy nastavoval parametry pro skok.

„Na planet? se z?ejm? vymkl experiment se Zergy, potíe p?ilákaly n?jaký blízký roj, který se potuloval soustavou a na Ateronu se usadil,“ prohlásil Mika a následn? otev?el komunika?ní kanál, aby ostatním v kabin? ohlásil p?ípravy na skok.

„Sakra, já sem zapomn?l tý holce bláznivý p?inýst stehýnko ze Zerga!“ rozho?el se Ješt?rka.

„Takovejch stehýnek ješt? nad?láš,“ opá?il Ho?ák a za?al se p?ipásávat.

     „Kam teda sko?íme?“ zeptal se Kladivoun. Mika se na n?j podíval, p?emýšlel, Mech zase pohlíel Miku, ?ekal, a jaký bude kone?ný cíl.

„Ukáeme to n?komu, kdo o to projeví zájem…Mechu, nastav skok na Mar Saru, slyšel jsem o jednom maršálovi, který by o to mohl mít zájem.“

„Na Mar Sa?e byl jeden maršál, ale ten je te? hledanej…po?kat, do prdele!“ rozhorlil se Kladivoun, „Jim Raynor?!“

„Hm, to je on.“

 

Autor: Martin Suriak

 


 
Hodnocení: 14.5% (3397 lidí)
 Komentáře

 

Jméno:

 

Text:

 


Ochrana proti spamu. Napiąte číslici pět:
 

 

Zatím nebyly vloľeny ľádné komentáře.

 

Copyright © 2007-2024 Jata & Jetro | Administrace
Legacy of the Void, Heart of the Swarm, Wings of Liberty, StarCraft: Ghost are trademarks, and Battle.net, StarCraft, Brood War and Blizzard Entertainment are trademarks or registered trademarks of Blizzard Entertainment, Inc. in the U.S. and/or other countries. All other trademarks are the property of their respective owners.