StarCraftCZ.com

Zergové co nevidět dorazí. Rozervali dveře, zdi i strop. Erekul ucítil dalšího veletempláře, svého sourozence, jak bojuje a umírá. Vybojoval si své poslední vteřiny života. Zavřel oči; uvnitř pulsovala Khala. Kolektivní myšlenky a city jeho lidu naplnily chaos, teror i bolest.

 

Zergové získali pod svou kontrolu Erekulův domov - Aiur. Vetřelci si asi mysleli, že to oni jsou tady pány; jenže nevěděli, že konec boje je ještě daleko. Erekul se přesunul napříč temnou komorou ke konzole, ruce se mu pohybovaly v jemné modré záři. S elegancí zadal kódy. Dveře za ním se začaly chvět.

 

 

Na okraji protossům známého vesmíru byl signál přijat a zaznamenán. Dlouho spící krystaly začaly zářit; studnice energie se otevřely. Síla začala proudit.

 

 

S posledním otřesem dveří se Erekul otočil. Dva veletempláři, už mrtví, proletěli místností a sesunuli se u vzdálenější zdi. Dovnitř se nahrnula hromada hnědého a šedého masa: malí, rychle se pohybující zerglingové - všichni slintali a šklebili se. Pak přišli hydraliskové, větší kreatury s ostrými ostny a plní zuřivosti. Erekulovy oči sálaly ledově modrou barvou, skloněním hlavy nashromáždil svou psionickou energii. Objevila se v něm zuřivá vichřice plná nenávisti. Zeširoka rozpažil a tím začalo krveprolití. Zergové se svíjeli, jejich těla se rozpadala a trhala. Další se hrnuli ze dveří, až je úplně ucpali. Erekul se pokusil přesunout psionickou energii na největšího ze slintajících hydralisků, čímž rozdělil operace svého mozku na několik částí. Další zergové proudili do místnosti, plazili se přes chvějícího se hydraliska a vrčeli. Snažili se ho obklopit  Erekul byl vyčerpaný - už by neměl na to vytvořit další psionickou bouři. S duševním výkřikem vzteku a pýchy skočil na zergy a rval se s nimi holýma rukama. Do masa se mu zabodly zuby i ostny, zerglingové i hydraliskové se přes něj hrnuli, dokud úplně nezmizel.

 

 

Juras otevřel oči, které po staletí nic neviděly. Inženýři mu řekli, že probuzení z umělého spánku není zrovna příjemné. Lhali - bylo to příšerné. Bolelo ho všechno - kůže, oči, nervová vlákna. Klopýtal po probouzející se místnosti, oči si stínil před slabou září vycházející z můstku Moratunu.

 

Byl navržen tak, aby se probudil pouze tehdy, když jeho loď objeví inteligentní formu života. Byl to právě ten okamžik, o kterém snil od doby, co poprvé navrhl tuto obrovskou loď. Kontakt s rozumově vyspělou cizí civilizací by přinesl protossům další zlatý věk, urychlil by obrodu umění i kultury. A Juras by byl u toho.

 

Rozvážně se přesunul k hlavnímu ovládacímu panelu a studoval údaje na něm. Loď se pohybovala, štíty v plné síle, zbraně připravené. Juras navrhnul mateřské lodě jako mírové průzkumné lodě, ale vesmír bylo nebezpečné místo, a tak musely i ty nejmasivnější lodě být těžce vyzbrojené a obrněné. Kromě toho se také honosily těmi nejsmrtelnějšími zbraněmi, které protossové vůbec kdy navrhli. Juras sice implementaci zbraní odporoval, nicméně kasta templářů na tom trvala. Templáři dokonce některé z lodí přeměnili na velitelské lodě, které by měly vést armády. Juras si ale svůj milovaný prototyp, Moratun, nechal pro bádání.

 

Byl si naprosto jistý, že zbraně nebudou nikdy potřeba; bylo nemožné si představit druh dosahující meziplanetární cestování, pokud by nebyl hnán potřebou dosáhnout k ostatním, porozumět, sdílet a učit se.

 

A protossové už nikdy nesmí opakovat chyby z minulosti. Juras si tento rozkaz neustále v mysli zachovával: protossové by nikdy nezopakovali chyby z minulosti.

 

Dotkl se panelu. V momentu viděl první komunikaci s novým druhem. S objevujícím se obrazem se mu zkrabatilo obočí. Byl to jednoduchý přerušovaný přenos poslaný všem spícím mateřským lodím: "Vraťte se domů. Jsme ztraceni." Jurasovou hrudí projel obrovský strach. Instinktivně sáhnul po Khale a pocítil uklidňující dotyk - jeho lid pořád tam někde venku byl.

 

Zavřel oči, soucítil se svou lodí, jak se řítí skrze neprostupnou temnotu. Přestože byl průzkumník a zvyklý na samotu, bylo by příjemné se vrátit ke klidnému a teplému objetí svého lidu. Usadil se do meditační polohy. Měl obavu, co by na konci své cesty mohl najít, ale kromě této starosti se tam skrývala i vyrovnanost. Jeho lidé byli Prvorození: měli Khalu a měli radu Starších. Všechny problémy mohou být překonány.

 

 

Jurasova mysl se potulovala a přecházela z hlubiny jedné myšlenky do další. Zaslechl psionické výkřiky a zahlédl záblesk světla. Kalathi se za svítání shromáždili, byly to dvě ohromné armády usilující o vzájemné zničení. Protosští výzkumníci sledovali mladé druhy z vybrané skupinky, která byla chráněna štíty.

 

Juras slyšel svůj vlastní hlas, jak mu zlověstně napovídá: "Musíme je zastavit, Exekutore. Jsou jako děti; nech nás použít naší zbraň, abychom je vyděsili natolik, že se podřídí. Nemůžeme stát stranou a nechat je se navzájem povraždit."

 

Juras sebou trhnul. Nechtěl si to pamatovat.

Procházka zdevastovaným městem. Kamenná deska ležela nakřivo, těla Kalathi všude kolem. Zlomené kosti trčely ve všemožných úhlech, roztrhané maso ochabovalo s tím, jak krev prýštila z mladých i starých, z mužů i žen. Všichni mrtví. Exekutor sice použil silnou zbraň jako varování, ale Kalathi to neustáli; obrátili se na protosské výzkumníky. Kalathští krvaví plenitelé zaútočili na štíty s krvežíznivým křikem. Protossové, méně početní a obklíčení, uvolnili svou mocnou zbraň a Kalathi zemřeli. To byl bod vznícení. Kalathi zaútočili poté při každé příležitosti na protossy. Generální válka začala a Kolosové byli rozmístění. Do konce toho všeho zemřeli stovky tisíc Kalathi.

 

Později se Juras sám procházel v obrovském Kalathském městě, nechaje si vrýt obrázky smrti, životů zničených a ukončených příliš brzy, do své mysli. Nikdy by na to nezapomněl: protossové použili na jiný inteligentní druh hroznou zbraň.

 

Zbraň navrženou Jurasem.

 

 

Neustálé pípání ho probudilo ze snění. Moratun se warpoval do nějaké soustavy, aby upravil kurz, vtom objevil základnu protossů. Pořád byl docela daleko od Aiuru a zdálo se jako dobrý nápad sebrat několik krajanů, aby na lodi sloužili. Mohl ji jednoduše řídit, ale jakákoliv další zátěž by vyžadovala další posádku.

 

Juras přebral manuální kontrolu nad lodí a snesl ji do atmosféry planety Samiku. Byl dlouho v umělém spánku; budou dnes protossové jiní?

 

 

Martul skákala vzduchem. Přiletěly na ní ostny: hydralisk. Roztočila se do vývrtky, nervová vlákna zmizela, a zabodla své ostří do hydraliskových slabin. Jeho maso se rozptýlilo v modré šmouze a kolem ní se rozstříknul načervenalý hnis. Dopadla na jedno koleno, sehnula hlavu před ostny, o nichž věděla, že k ní směřují z obou stran, a odvalila se dopředu k dalšímu zvířeti. Všude kolem její zealoti zaháněli neúprosné Zergy.

 

Nemohli to dlouho udržet.

 

Martul a její druhové všichni ucítili nedávnou změnu v Khale; divný a znepokojující pocit. Nyní se slíbené posily z Aiuru opožďovaly. Tato kombinace faktorů dělala Martul mnoho starostí. Nebylo nic, za co by stálo bojovat na stagnující planetě Samiku a Martul by se ráda nechala z ní evakuovat. Ale nezdálo se, že by se tak brzo stalo.

Po její levici podléhal Xulata hromadě Zerglingů, ostřím sekaje kolem sebe. Zerglingové se vyrojili a on byl pryč. Martul se objevila u jeho nohou, vysunula ostří a výstražně jimi šermovala na obě strany, jelikož na ní skočili dva zerglingové; napíchli se na sebe a spadli. Její štíty praskaly a vycházely z nich prozrazující jiskry. Brzo selžou.

 

Pod nohami cítila jemné chvění a tři hydraliskové vylezli ze země ve spršce metrových balvanů. Zvedla svá ostří a ustoupila o krok. Hydraliskové její akci milně považovali za strach a hnali se kupředu a škubali čelistmi. Nevšimli si těch dvou zealotů, kteří se po bocích vynořili. Během okamžiku zahynuli dva hydraliskové. Martul skočila do posledního útoku, lehce se pohybovala po velké paži ve tvaru kosy a táhla se za hydraliskovým klapáním čelistí. Jakmile se přetočila na jeho hlavu, zapíchla do něj svá ostří a rozdělila lebku vejpůl. Ladně přistála za stále padajícím hydraliskem - a zhroutila se. Po jedné straně nohy se táhla dlouhá rána, která zabíhala hluboko do svalů. S další vlnou zerglingů blížících se z horizontu se vyškrábala zpátky na nohy.

 

Vzduch se ochladil; převrhl se přes ni stín. Oblohu zabíral obrovský disk se třemi kovovými křídly. Mihotal se zrádnými, modro-zlatými odlesky štítů. Martul znala všechny typy lodí a vozidel, kterými protosská armáda disponovala, a na téhle bylo něco jiného. Byla plně ozbrojená a pomalu se posouvala vpřed a v dokonalém tichu se otáčela.

 

 

Juras s hrůzou přihlížel.

 

Výstupní hodnoty ukazovaly s naprostou jasností naprosté zpustošení. Protosští zealoti leželi mrtví, roztroušení napříč bojištěm plným kráterů a vraků. Malá skupinka z nich se shromáždila na vrcholu kopce a bojovala proti… nepřátelským silám. Cizinci byli neuvěřitelně rozmanití - tak moc, že Juras hned vydedukoval, že se museli přizpůsobovat i jiným druhům. A co je důležitější, cítil jejich mysli. Přeháněly se přes něj bezmyšlenkovité pocity hladu: touha zkonzumovat či vstřebat všechno. Přirozeně to bylo jedno souhrnné vědomí. Stvoření na svahu byly jednoduché organismy, které byly ovládány větší inteligencí.

 

Nicméně se přesouvali a bojovali bez jakéhokoliv vedení, rvali se stejně jako protossové. Vypadalo to, jako kdyby je jejich vedoucí rozum opustil.

 

Evidentně se protossové, zatímco Juras spal, setkali s další rasou. A výsledkem bylo krveprolití.

 

Krev a hnis se volně mísily; kusy masa a kostí trčely z bahna. Z protosských štítů a nepřátelských pařátů zazářilo světlo. A znovu byly proti nepřátelské rasy použity protosské zbraně.

 

Juras se viděl procházet opuštěným městem, míjíc spálenou mrtvolu kalathi.

 

Už se to nesmí opakovat.

 

Juras dostal loď přes celé bojiště pomocí okolních stínů. Děsivý okamžik klidu se dostavil s tím, jak bojovníci na obou stranách vzhlédli nahoru. Bylo ticho. Okamžik skončil; okamžitou akcí se nepřátelé vrátili ke svému útoku. Juras ucítil skrze opar bolesti psionické výkřiky každého zahynulého zealota. Tyto výkřiky ho donutily k akci - pokusil se zkontaktovat pomocí mysli ostatní protossy.

 

"Jsem výzkumník," řekl. "Jak jste se k tomu násilí dostali? Nemůžete se těm stvořením prostě vyhnout?"

 

"Zešílel jste? Jestli máte zbraně, použijte je!"

 

"Zbraně na této lodi slouží k sebeobraně."

 

"Jsme obklíčeni. Buď zemřou Zergové - nebo my."

 

Juras věděl, že má pravdu. Nemohl nechat svého přítele zemřít. A stvoření dole byla odříznuta od svého vedení - možná by to pro ně byla laskavost ukončit jejich životy. Juras s třesoucími se prsty aktivoval khaydarinský krystal Moratunu a nechal paprsky pracovat. Bzukot naplnil bojiště s tím, jak se molekuly vzduchu ionizovaly. Vypadalo to, že světlo opět ze spodku lodi vyrazí.

 

Na krví zašpiněné bojiště ztékala čistá energie. Zergové se svíjeli, jako by je paprsky trhaly na kousky. Některá stvoření prostě přestala existovat. Juras si všiml radosti zealotů, kteří viděli své nepřátele se rozpadat, ale začala se míchat s jeho vlastním studem.

 

Jakmile vyčistil prostor poblíž vrcholu kopce, přiblížil se s lodí o něco víc a aktivoval krátkodosahový teleportační paprsek. Zealoti vidouce šanci začali útočit. Nepřátelé se na ně řítili ze všech stran, jejich posláním bylo uvěznit protossy tam, kde jsou. Zealoti si mezi nimi prosekali cestičku, padlo jich jen málo. Juras viděl, jak se protossové blíží k modrému sloupci světla, které představovalo bezpečí. Jakmile se dostali k warpu, kryjící pole mothership je zneviditelnilo.

 

Mladá velitelka zealotů, Martul, se k warpu dostala jako první, ale stála vedle, aby mohla odhánět dotěrné nepřátelé, zatímco její lid okolo ní probíhal. Juras nemohl využít exotičtější zbraně Moratunu, jako vortex nebo časová trhlina, tak blízko svého vlastního lidu, ale čistící paprsky držely nepřátele dost daleko.

 

Poslední zealot se dostal k bráně. Pronásledující zergové pospíchali za ním. Martul dva z nich sejmula. Poslední zealot váhal hned vedle zahalené oblasti připravený pomoct. Hákovitá paže ho vyzdvihla a vlekla ho zpět k víru svíjejícího se zergského masa. Martuliny čepele se roztočily směrem k paži, ale bylo příliš pozdě: zealot byl vtáhnut do pevně nahuštěných cizinců.

 

Martul po zealotovi skočila, bez ohledu na svá zranění sekala svými ostřími. Sejmula tři, pak čtyři. Ale nepřátel bylo nesčetně a další zealot zmizel v tom chaosu. Martul si všimla smrti svého druha, pak vytvořila svými čepelemi ohromný oblouk a skočila zpátky do zahalujícího pole.

 

 

Martul kulhala po můstku.

 

"Dole jsou další," řekla. "Odstraňte je."

 

"Nemáte zač, velitelko," odpověděl Juras. I přes uklidňující dotyk Khaly se vrátila obvyklá podrážděnost Jurase v plní síle.

 

"To nebyla žádost," řekla Martul.

 

Byla to Jurasova loď. Navrhl ji a také pilotoval. Zachránil s ní tuto mladou ženu a nechystal se jí dovolit použít loď k dalšímu masakru. Jestli si myslela, že se podrobí jenom proto, že ona je válečník a on vědec, musí se ještě hodně učit.

 

Její oči se zužovaly, jak pocítila tyto myšlenka, které se mu v mysli jenom hrnuly. "Ty věci zabily mé válečníky," řekla. "Mé přátele. A vy máte moc je zničit. Jsme ve válce."

 

"Zachránil jsem vás, velitelko. To bude muset pro teď stačit. Pojedeme na Aiur a promluvím si se Staršími. Musíme se o nich dozvědět víc - možná najdeme způsob, jak se jim vyhnout, a nechat je v míru."

 

"Žádný mír nebude."

 

"Promluvím si o tom se Staršími."

 

Martul se otočila a odkráčela ke dveřím. "Tak nás teda dostaňte na Aiur. Budu na palubě pro posádku studovat schémata této lodi."

 

"Nemyslete si, že přeberete ode mě kontrolu nad Moratunem. Vždy ho budu znát lépe než vy a odpovídám se Starším."

 

"Dlouho jste byl odloučen od svého lidu, vědče. Zešílel jste," řekla.

 

"Když jsme zničili kalathi, mysleli jsme, že děláme správnou věc. Mysleli jsme, že naše záměry jsou jen ty nejlepší a že nemáme jinou možnost. Když jsme si svou chybu uvědomili, bylo už pozdě. Jakmile zničíte cizí rasu, už to nemůžete vrátit. Musíme se o těch hrozných zerzích dozvědět víc; musíme je pochopit. V sázce je příliš mnoho."

 

Martul chvíli na Jurase zírala, její pohled byla směs hněvu i soucitu. Otočila se a opustila beze slova můstek.

 

Juras zvedl Moratun a odletěl s ním z planety, od Zergů, od ničení. Díval se do hlubin vesmíru. Vesmír, ve kterém se nacházel, nebyl přesně podle jeho představ.

 

 

Moratun se warpoval do své domácí soustavy, kousek od oběžné dráhy Aleunu, nejvzdálenější planety. Na můstku to žilo: zealoti pracovali na různých stanicích a konzolách, monitorovali hladiny energie, kolísání krystalů a pohotovost zbraní.

 

Martul stála vedle Jurase. Stále mezi nimi vřelo napětí, které uvádělo ostatní protossy do rozpaků. Jurasovi bylo jasné, že se z vesmíru stalo tvrdší a násilnější místo. A spolu s ním se změnili i samotní Protossové - nebo možná v reakci na to. Mladý zealot po jeho boku byl toho příkladem. Možná, že má Jurasova přítomnost vyrovnávající vliv na jeho lid.

 

Martul se začala třást. Juras se na ní podíval.

 

"Aiur," řekla. "Aiur a Khala."

 

Od doby co se probudil, si Juras už tu utěšující přítomnost Khaly uvědomoval. Ale takhle blízko Aiuru by ho to mělo naplnit teplem a pohodlím miliard protosských myslí. Místo toho tady byla prázdnota. Stovky tisíc Protossů zemřely a jejich nepřítomnost v Khale zanechala díru.

 

Juras si uvědomil, že se také třese.

 

Bezmyšlenkovitě se otočil k Martul a dotkl se jejího ramene. Bylo to neslýchané gesto důvěrnosti, ale oba protossové byli hrozným poznáním vyčerpáni. V onom okamžiku kontaktu se stala vzácná událost: Juras viděl hluboko do Martul, jako by byli spojeni v Khale. Viděl její ohromující rozhodnutí bránit svůj lid, její soucit k padlým spojencům a její hněv na zergy za bolest, kterou způsobili. Za tím vším byl instinktivní děs v podobě hloupého Roje. Po čase se Juras obrátil ke konzole.

 

"Musíme se dostat na Aiur," řekl cítě slovně nevyjádřený souhlas Martul a všech ostatních protossů. Dostal loď do soustavy a se stále rostoucí hrůzou směřoval k Aiuru. Z dálky se planeta jevila jako v míru.

 

Martul se dokulhala k ovládání zbraně a ovládala některé z neobvyklejších zbraní Moratunu. Na chvilku na sebe s Jurasem koukali. Napětí bylo zpátky: byla připravena použít zbraně jeho lidi k útoku. A on byl připraven ji zastavit. Zergové musejí mít nějakou naději.

 

Vstoupili do atmosféry Aiuru a přiblížili se k vrstvě mračen.

 

 

Z mraků se vynořili okřídlení zergové, kteří obklopili celou loď. Devoureři plivali ničivou kyselinu, zatímco mutaliskové kroužili po bocích. Desítky malinkých ran narážely do štítů a explodovaly. Po stranách se objevili další mutaliskové, mávali křídly a jejich ústní otvor pulzoval, jako by se snažili najít správný směr, kterým by způsobili víc poškození.

 

"Máme kontakt!" vykřikl jeden člen posádky. "Štíty klesají rychleji, než dokáže krystal regenerovat. Musíme ty zvířata zničit!"

 

"Zničíme," řekla Martul s rukama ladně se pohybujícíma nad konzolou. Pak se zastavila. "Zbraně neodpovídají. Jurasi, co je s vaší lodí?"

 

"Nic," odvětil klidně a vedl svou loď skrze hemžící se zergy. "Vyřadil jsem zbraně z provozu. Jsme tady, abychom zjistili, co se stalo s našimi lidmi a nabídli jim pomoc. Ještě toho o zerzích nevíme jednoduše dost, abychom je mohli odsoudit ke genocidě."

 

"Měla jsem pravdu: zešílel jste! Tyhle mrchy zničí štíty, a pak celou vaši drahocennou loď pohltí mutaliskové a devoureři!"

 

"Štíty na osmdesáti procentech."

 

"Moratun toho ještě dost vydrží a přežije. Už jsme se přes ta mračna skoro dostali," řekl Juras. Zrychlil, a tak za sebou nechal některé zergy. Zpoza slunce se vynořila nová skupina stvoření v útočné formaci.

 

Juras se snažil uhýbat, jak jen mohl. Obrovská mateřská loď ale nebyla navržena k manévrování a zergové se snadno nahrazovali.

 

"Štíty na šedesáti."

 

"Uvolněte zbraně, Jurasi!"

 

"Můj výtvor nebude použit ke genocidě!"

 

Desítky kreatur se vynořily z mraků. Juras natočil loď prudce dolů, a namáhal tak inerční nullifiery. Zealoti se museli chytit svých konzol, aby nespadli.

 

Vstoupili do nejnižší vrstvy mraků jen kvůli tomu, aby se setkali s ještě větším množstvím nárazů do lodi, které se snažili způsobit další poškození.

 

"Štíty na padesáti - čtyřiceti!"

 

Juras srovnal Moratuna, zvýšil rychlost a postupně ztrácel výšku. "Téměř pod mračnama," myslel si, a pak se zarazil, na zadní straně hlavy, kde se setkávají nervová vlákna s lebkou, ucítil píchnutí. V zrcadlícím povrchu konzoly viděl za sebou Martul, strnule stojící, jednu ruku nataženou a držíce psionické ostří velmi blízko jeho temene hlavy.

 

"Náš domov je pod útokem zergů a my s nimi budeme bojovat," řekla chladně. "Aktivujte zbraně."

 

"To neudělám, velitelko. Ještě je další způsob."

 

Zergové všech velikostí a tvarů je pronásledovali. Desítky dalších mířily dolů, aby je zastavily.

 

"Štíty na dvaceti."

 

"Zabiju vás."

 

"Pak už budou zbraně zamčeny navždy a vrátíte nás do Věku sváru."

 

Vynořili se ze spodní vrstvy mračen. Povrch domova odhalený.

 

Neklidná hromada šedé organické hmoty pokrývala zemi od jednoho horizontu k druhému. Tu a tam kusy staveb, zbytky dříve výsostných budov: chrámů, domovů, univerzit. Lesy, jezera, hory, všechno bylo pryč. Žilkovaná, pulsující věc všechno zakryla. Malé kreatury se po tomto povrchu kutálely, zahrabávaly se a vyhrabávaly, bezmyšlenkovitě se pohybovaly.

 

Martul se mýlila; na jejich domov nebyl veden útok. Byl okupován.

 

"Štíty na deseti."

 

"Aktivujte ty zbraně!"

 

Na loď přilétaly další hordy zergů, ničily štíty a snažily se dostat pod obrněný povrch.

 

Jurasovy oči se upřely na pohyb po povrchu pod nimi: běžela k nim protossanka. Skrývala se, ale krytí narušila, jakmile je zahlédla a doufala v záchranu. Juras naváděl loď ještě níže, směrem k ní. Z jejích označení poznal, že pocházela z kasty Khalai, pravděpodobně to byla umělkyně nebo řemeslnice.

 

Zerglingové se vynořili ze země kolem ní a odřízli jí cestu. Juras zrychlil, i když věděl, že to včas nestihne. Tiše vykřikoval hrůzou: tato protossanka pro zergy nebyla hrozbou. Nebyla ani válečník, ani templář. Dokonce by se ani nemohla bránit. Nemuseli ji zabíjet. Nic by tím nezískali.

 

Vyrojili se všude kolem ní a oblaka protosské krve vytryskly ze svíjející se hromady zergů. Bylo po ní.

 

Pro Jurase se zpomalil čas. Cítil naléhavost všech kolem něj, cítil, že se loď pod neúprosnými útoky otřásá, cítil špičku ostří Martul tlačící ještě tvrději na zadní část jeho hlavy. Ale všechno to spolu nesouviselo, jako by to ani nemohlo být tak důležité, jako to, co viděl skrze konzolu.

 

 

Zergové zabili prchající a bezbrannou bytost. A udělali to pro nic za nic; stalo se tak jenom proto, že nebyla zerg.

 

Juras si uvědomil, že jakýkoliv jiný inteligentní způsob života by mohl být nepřítel, že by mohl své vlastní zájmy prosazovat před vším ostatním. Ale věřil, že za jakoukoliv inteligencí byl vůdčí duch, porozumění stejnosti. V ten okamžik Juras konečně pochopil. Zergové nemají empatii, jednají nekompromisně. Všechno, co není zergské, musí být zničeno. Vnímavost přichází v mnoha formách a tato byla opakem všeho toho, čeho si vážil.

 

Tento byl nepřítel ve všech směrech.

 

Juras aktivoval zbraně - včetně vortexu, časové trhliny a přesunu červí dírou, o níž Martul asi ani nevěděla. "Běžte!" zařval. "Systémy jsou v provozu. Zabijte je; zabijte je všechny." Martul se odkulhala zpátky ke své konzole a všichni zealoti začali dělat to, co umí nejlépe: bojovat.

 

Juras navedl loď ještě níže, tak aby mohly zbraně odstranit ty nechutné stvůry i na zemi. Ve všech směrech z Moratunu vycházelo světlo a síla. Plný potenciál mateřské lodi byl konečně představen. Zergové se svíjeli, hořeli a explodovali. Štíty Moratunu zakrýval zergský hnis; ze spodku lodi kapalo zergské maso a vnitřnosti.

 

"Štíty stabilizovány."

 

"Blíží se další," nahlásil jiný zealot.

 

"Použijte zbraňové systémy," řekla Martul.

 

"Převezměte vedení," Juras řekl, "mám ještě další úkol." Přesunul se k jiné konzole a zapnul skenery. Všiml si, že další mateřské lodě přijímací stejný přerušovaný přenos jako Moratun, přilétaly. Klidně a neobydleně odpočívaly na okraji sluneční soustavy. Ale tohle Juras nehledal. Skenoval povrch, aby našel stopy po životě. Vrátilo se velké množství údajů, ale snažil se daty prokousat a hledat cokoliv nezergského. Musí tam někde být skrývající se nebo bojující přeživší. Musí být někdo, kdo by mu mohl říct osud jeho lidu. Juras by je zachránil. Aiur nyní patřil zergům.

 

 

Juras i Martul stáli v lékařské místnosti. Moratun nyní vedl skrze temnotu flotilu mateřských lodí. Lodě měly jen základní posádku: původní zealoty, které zachránil, rozšířené o několik přeživších z Aiuru a několika mimoplanetních pevností, které objevili.

 

Příležitostně byli napadáni zergskými obludami, ale flotila s nimi udělala krátký proces.

 

Před Martul a Jurasem ležel protoss, oči vytřeštěné bolestí, když mu byla léčena mnohá zranění. Když ho našli, jeho bolestí naplněné myšlenky poukazovali na to, že protossové z Aiuru utekli, ale předtím, než z něj mohli dostat nějaký příběh, upadl do bezvědomí. Ostatní přeživší, které našli, sice upozornění na evakuaci slyšeli, ale nemohli se dostat k warpovací bráně. Neměli tušení, kam se protossové vytratili. Juras ho netrpělivě vyslýchal, ale Martul ho donutila vyčkat, dokud lékařské přístroje nebudou ukazovat, že už je tak nějak v pořádku. Ten čas konečně nastal.

 

"Nevím, jak dlouho jsem…“ Jeho myšlenky byly obestřené bolestí, nejasné. "Často jsem byl v podzemí… Slyšel… jsem je se prohrabávat." Vybavily se mu nehezké obrázky: skrývání v úzkých prostorách podzemí, hodiny poslouchání zrádného škrábání a kopání zergů. Hrůzostrašné okamžiky, prchání temnotou, očekávání hydralisků za každým rohem. Nechávali za sebou padlé, cítili obavu i bolest, jak byli roztrháni na kousky.

 

Juras se musel na chvíli stáhnout zpět, jinak by se v této spirále hrůz uvěznil další člověk.

 

"A všichni ostatní jsou mrtví?" zeptala se Martul přímým a zoufalým tónem.

 

"Ne… nejsou… jenom hodně daleko," pomyslel si protoss. Juras se naklonil, nezdálo se, že by zraněný měl procitnout. "Warpovací brána. Během invaze… temní templáři…“ Zraněný protoss se ztrácel. Juras a Martul se na sebe podívali - temní templáři byli odnož protossů, odpadlíci, kteří již dávno uprchli z Aiuru. Nemohl tento protoss jenom blouznit? "Otevřeli warpovací bránu do… světa."

 

"Jakého světa?" zeptala se zlehka Martul.

 

"Daleko."

 

"Kde?" ptal se Juras naléhavěji, popošel k němu blíž.

 

"Daleko…“

 

"Ucítili jste něco, když se brána otevřela?" zeptal se důrazně. "Musíme najít náš lid."

 

"Nevím…“

 

Juras ucítil Martulinu ruku na své paži, jak ho táhne zpátky. Obrátil se, aby se na ní podíval. Možná vnesl smysl pro rovnováhu do jejího pohledu na svět. Ale ona udělal to samé s jeho pohledem.

 

Jejich lid je stále na živu, kdesi daleko. Juras i Martul povedou mateřské lodě temnotou vesmíru, dokud svůj lid nenajdou, i kdyby to mělo trvat roky.

 

A pak by Juras lodě předal do rukou protossů a oni by na zergy snesli oheň a smrt. Vzali by si to, co jim po právu náleží.

 

Juras snil o setkání s cizí rasou, o smývání hanby Zakročení Kalathi. Nyní se s tou rasou setkal a jeho jediný sen je vidět je zničené.