StarCraftCZ.com

Planeta Země, Francie, Paříž - rok 1885

Kovárnou se rozlévalo rudé světlo z pece a po okolních stěnách vrhalo mihotavé stíny. Kovář přerušil pravidelné údery kladivem, aby si hřbetem ruky utřel pot z čela. "Mistře..." promluvil jeden z pomocníků a kývnutím hlavy upozornil kováře na zákazníka, který už notnou chvíli tiše stál opodál. Kovář se ohlédl a odložil kladivo. Venku už bylo šero a postava vypadala v slabém světle jako temný stín. Mistr si příchozího rozpačitě prohlédl od hlavy až k patě. Byl to bezpochyby mohutně stavěný muž. Byl dost vysoký a ještě se zdálo, že se hrbí. Celý byl zahalen v tmavém plášti, který splýval až na zem. Dlouhé a široké rukávy zcela zakrývaly ruce. Kapuci měl staženou tak, že mu nebylo vidět do obličeje. Kovář byl hodně urostlý a měl pro strach uděláno, ale po zádech mu přejel mráz. "Máte nějaké přání ?" Zeptal se však pevným a zvučným hlasem. Postava zalovila v levém rukávu, vytáhla jakýsi lesklý předmět a natáhla ruku směrem ke kováři. Kovář předmět opatrně uchopil. Byl to jakýsi neforemný kus kovu. Překvapilo ho, jak byl lehký. Pořádně si ho prohlédl ze všech stran. Kov měl zlatou barvu a ve svitu pece se výrazně leskl. "Potřebuju takový kov." Promluvil konečně tajemný muž. Kovář položil vzorek na kovadlinu a zkusmo do něj uhodil kladivem. Kladivo zazvonilo, ale tvar se ani trochu nezměnil. "Takový kov... ocel ani zlato to není... něco tak lehkého a tvrdého sem vživotě neviděl... Snad jedině hliník je tak lehký, ale není tak tvrdý." "Hliník..." Zopakoval tajemný. "Potřebuju asi čtyřicetinásobné množství..." Kovář znovu zavrtěl hlavou. "Takové množství se jen tak nesežene. Výroba je velmi nákladná a náročná a převážná většina je z rozkazu republiky zpracovávána armádou." "Kde bych sehnal někoho, kdo by mi takové množství mohl obstarat?" "Nějaký chemik se prej snaží přijít na způsob, jak ho vyrábět snadněji..." Kovář se otočil na pomocníka. "Jak se jen jmenoval..." "Héroult... Paul Héroult."Odvětil rychle učeň. "Jo, to je von. Ten by vám mohl pomoct." Zavládlo krátké ticho. "Jsem vám vděčný za radu." Přerušil ticho neznámý a natáhl ke kováři ruku. Ten pochopil a rychle mu vrátil jeho podivný vzorek. Postava kov znovu ukryla v rukávu a pomalým krokem vyšla do venkovního šera stejně tiše, jako se prve objevila. Kovář však zůstal stát jako přimražený. Chvíli myslel, že se mu to jen zdálo, místnost byla přeci jen hodně špatně osvětlená, ale přísahal by, že na ruce onoho divného návštěvníka viděl jen čtyři prsty.

Paul Héroult seděl ve své laboratoři a ve světle elektrické lampy zapisoval výsledky uplynulého dne. Koupit si elektrickou lampu byl nejlepší nápad, co měl za posledních několik týdnů. Z mihotavého osvětlení petrolejky už ho bolely oči. Ze soustředění ho vytrhlo zabouchání na dveře. Docela ho to zneklidnilo, protože byl pozdní večer. Zabouchání se opakovalo. "Kdo to může být." Blesklo mu hlavou a vstal, aby otevřel. Další zabouchání. "No jo, však už du..." Zvolal tak, aby ho neznámý návštěvník za dveřmi slyšel. Když otevřel dveře, zalapal po dechu a chvíli uvažoval o myšlence dveře znovu zavřít. Před ním stála přes šest stop vysoká postava zakrytá černým pláštěm se skloněnou hlavou, takže přes kápi neviděl do obličeje. "Co... co si přejete?" Zeptal se nejistě. Trochu ho uklidnilo, že na ulici před domem bylo i v tento večerní čas docela rušno. Blesklo mu hlavou, že se jedná o nějakého žebráka. "Paul Héroult?" Otázal se muž temným hlasem. "Ano..." "Prý se zabýváte výzkumem výroby hliníku." "To ano..." Paul si stále nebyl jistý, co po něm bude chtít. "Potřeboval bych větší množství hliníku." "Já... já ho ale nemám dost ani pro výzkumné účely... navíc se mi ještě nepodařilo přijít na způsob, jakým ho efektivně vyrábět..." "S tím vám můžu pomoci." Nad původním strachem rázem převýšilo vědecké myšlení. "Opravdu ? To jste měl říct hned, že jste kolega vědec, pojďte dál..." Paul zcela otevřel dveře, které doteď držel značně přivřené a ustoupil stranou, aby mohl cizinec projít dovnitř. Muž váhavým krokem vstoupil a přitom mezi dveřmi utrousil : "Nejsem...", to už však Paula neznepokojovalo.

Vešli do chemické laboratoře. Cizinec si prohlížel vybavení - zkumavky, pipety, křivule, odměrné válce a podobné věci. "Ovládáte energii jádra ?" Zeptal se. "Energii čeho ?" Nepochopil Paul otázku, trochu klesnul v kolenou a snažil se podíval muži do tváře. Ten však stále držel hlavu skloněnou a opatrně dál prohlížel vybavení. "Elektřina?" Zeptal se za chvíli znovu při pohledu na osvětlení. "Ano... ano... elektřina, zrovna předevčírem jsem tu lampu koupil." "Budeme potřebovat větší množství horniny, která obsahuje hliník. Pec a elektřinu." "Bauxit ? To bude problém. Je hodně drahý, navíc není pro soukromé účely. Museli bysme uplatit horníky z dolů."Rozvíjel Paul nápad. "Uplatit...?" "No... prostě zaplatit jim, aby část horniny tajně vynesli a prodali nám. Ale... já zrovna penězi neoplývám..." Paul si bezradně prohrábl plnovous. "Já seženu peníze." Øekl cizinec a vydal se ke dveřím. Paul byl jednáním neznámého zmaten. "Počkejte... znáte mé jméno, ale já neznám vaše..." Cizinec se zastavil u dveří. "Jsem templář z kmene Sargas..." Øekl, aniž se otočil a odešel do tmy.

"Nikdo neviděl nikoho přijít ani odcházet?!?" "Ne..." "A přesto se přes noc ztratilo 20 000 Franků ?!?!?!" Filip Moaré, detektiv pařížské Sûreté, prskal vzteky. Stál před mřížovými dveřmi, ve kterých na místo zámku zela vytavená díra. Banka byla tento den zavřená, po chodbě tu postávali zmatení bankéři a okolo ostatní policisté hledali stopy. Nemohli však nic najít. Jedinou známkou nočního lupu byly zničené dveře a chybějící peníze. Přitom jediný vstup byl i v noci střežen dvěma muži. Jinudy nebylo možné se do trezoru dostat a poškozené dveře dokonce přímo nasvědčovaly, že zloděj se dovnitř dostal tudy. "Tak balíme..."Detektivové vyšli před banku, kde se na ně sesypalo hejno novinářů. Filip si nasadil klobouk hlouběji do čela a mezi zuby procedil směrem ke svému mladšímu kolegovi "Ty novináři nás pěkně properou..."

Rudé těžké mraky putovaly po obloze nad setmělou Paříží. Slunce zapadlo a uličky se staly nebezpečnými. V jedné z nich se právě skupina šesti zlodějů snažila okrást a znásilnit ženu, která jim padla do spárů, když si jeden z nich všiml temné postavy, která sešla z hlavní třídy. "Hleď si svýho!" Křikl jeden z nich. "Měli byste tu ženu nechat." Silný rezonující hlas zloděje na chvíli zneklidnil. Vyměnili si několik pohledů a pak se začali smát. Jeden z nich udělal k cizinci několik kroků a pak na něj bez varování zaútočil. Templář byl však rychlejší. Zachytil zlodějíčkův úder a sevřel jeho pěst ve své. Pak mu jedním pohybem vykloubil zápěstí a druhým ho hodil na zem mezi odpadky. Lupič řval bolestí a vyděšeně sledoval své nepřirozeně vytočené zápěstí. Další ze zlodějů vytáhl dlouhý nůž a prudce ho bodl templáři do břicha. Probodl roucho, ale na cosi tvrdě narazil. Překvapeně se podíval do tváře svému oponentovi. Shrbená postava se narovnala a nyní bylo vidět, že má více, jak sedm stop. Zvedl hlavu a pod kápí se objevily dvě žhnoucí oči. Uchopil útočníka pod krkem a odhodil ho na zem asi patnáct metrů daleko. Zbylí lupiči zůstali ztuhlí překvapením. Jeden z nich vytáhl zpoza potrhaného kabátu revolver a s křikem vyprázdnil do templáře celý bubínek. Všechny rány trefily, ale postava zůstala stát. Úderník dvakrát cvakl naprázdno, než zoufalému muži došlo, že vystřílel všechny náboje. Zdeformované kulky propadly volným pláštěm a dopadly na zem. Templář šáhl do rukávu a vytáhl krátkou tyč. Uchopil jí do pravé ruky a tyč se prodloužila z původního půl metru na půl druhého metru. Templář udělal několik bleskových výpadů. První ranou vyrazil zloději revolver z ruky. Druhou mu přerazil čelist. Během dvou vteřin zlikvidoval i zbylé tři lupiče. Kromě svištění tyče bylo slyšet jen praskání kostí. Po pátém úderu templář tyč opět zkrátil a schoval do rukávu. Pak se otočil k vyděšené ženě. Ta zahlédla oranžové zářící oči a začala pronikavě křičet. Templář si stáhl kapuci hlouběji do čela, opět se shrbil a odešel pryč.

"Filipe, máme stopu!! Jeden z horníků z povrchových dolů se pořádně opil a pohostil celou hospodu. A platil sto frankovkou. Hostinskému se to zdálo divné. Přitlačili sme na toho horníka a řekl, že dostal zaplaceno za horninu z dolů." "Máte popis ??" U detektiva ta skutečnost vzbudila velký zájem. Konečně nějaká stopa. "No... popis je právě problém. Ten horník říká, že ten muž měl zakrytý obličej. Byl celý v černé kápi." "Celý v černé kápi..." Filip se zatvářil zachmuřeně. "Stejný popis sedí na chlapa, co včera do bezvědomí seřezal šest pobudů. Ale ta žena, která to popisovala byla zjevně nemocná. Tvrdila, že mu svítili oči..." Pierre se ušklíbl. "A neměl náhodou rohy ?" Filip však Pierrův smysl pro humor nesdílel. "Na místě sme našli šest vystřelených kulek. Ležely na jednom místě uprostřed ulice. Vypadá to, že narazily do něčeho tvrdého." "To znamená, že hledáme muže, který se po večerech loudá po Paříži celý zahalený v tmavém rouchu... Nechám to natisknout a rozdat." Filip se najednou zastavil. Pierre udělal ještě krok a pak se nechápavě zastavil také. Filip ukázal přes ulici. Pierre se tím směrem podíval. "Bože, to je ON!" Oba přidali do kroku a vydali se za tajemnou postavou. Templář zpomalil a lehce natočil hlavu na stranu. Pak znovu zrychlil a zahnul za roh. Oba policisté se dali do běhu. Během pěti vteřin oběhli roh a zůstali stát. Rozhlíželi se, ale nemohli ho nikde najít. V postraní ulici nebyl takový provoz a museli by ho určitě vidět. "Za tu chvíli přece nemohl nikam zmizet!" Oba se bezradně rozhlíželi na všechny strany, ale museli si připustit, že jim prostě zmizel. Krátce poté, co odešli odešel i templář. Ale jediné, podle čeho by se dal usuzovat směr jeho pohybu, byla šlápota, která se nakrátko objevila v jedné z louží.

Paul se vracel z toalety do své laboratoře a temný cizinec ho opět k smrti vylekal. Stál zády k němu jako temný přízrak uprostřed laboratoře a mlčky pracoval. Vědec užasle sledoval aparaturu, kterou cizinec sestrojil. Templář si všiml jeho zájmu. „Sem se vloží látka obsahující hliník a na tyto konektory se připojí elektřina. Hliník se oddělí od kyslíku a usadí se na jedné z elektrod. Z 4 dílů horniny získáme asi 1 díl hliníku" „Ovšem! Elektrolýza! Že mě to nenapadlo…" Paul se posadil a plácl se do čela. „A kde vezmeme dostatečné množství oxidu ?" „Získal jsem velké množství horniny. Nechal jsem jí v městských pecích zpracovat, aby se oxid oddělil od ostatního materiálu." „A kde ste na to všechno vzal peníze…" Paul se zarazil a vybavil se mu včerejší novinový článek. „Ta banka!" Templář přestal pracovat a otočil hlavu směrem k vědci. Kápi měl stále staženou hluboko, takže mu vůbec nebylo vidět do obličeje, ale Paul by přísahal, že zahlédl jakousi záři. Opět ho polil studený pot. Templář se otočil zpět a znova se dal do práce.

Dělníci z továrny naložili poslední bednu na vůz a zaklapli postranici. Majitel pecí právě vyinkasoval tučnou provizi. Temně zahalená postava vyšla na ulici do chladného pařížského večera. U vozu se zastavila a rozhlédla. Od protější stěny se odlouply dvě postavy a s rukou pod kabátem zamířili k vozu. Templář zabouchal do stěny vozu a dal tak vozkovi znamení, aby odjel. Obě postavy se rozeběhly. „Stůj!" Rozlehl se výkřik vyprázdněnou ulicí. Templář se dal do běhu. Oba policisté za ním. Spolu s nimi vyběhlo z okolních podloubí několik strážníků. Ulicí se ozývala ozvěna mnoha párů běžících bot. Pronásledovaný zaběhl do jedné z postraních uliček a takřka okamžitě po něm jeho pronásledovatelé. Těžký dlouhý plášť neznámému zjevně překážel v běhu, přesto se ho zdráhal odhodit. Filip a Pierre pravidelně oddychovali a snažili se ze všech sil prchajícího doběhnout. Někteří strážníci už běh vzdali. Templář se ohlédl. Viděl, že už dostatečně odpoutal pozornost od vozu, vezoucího náklad horniny. Rozhodl se, že už je pravý čas pronásledovatelům zmizet. Doběhl k nábřeží a zahnul podél břehu. Vběhl však do slepé uličky. Zastavil se. Detektivové právě obíhali roh budovy a když viděli, že zastavil a nemá kam utéct, zastavili také a snažili se popadnout dech. Postupně dobíhali další policisté. Templář je chvíli se zájmem sledoval. Pak se rozběhl a s mohutným odrazem skočil přes Sénu. Mužům zákona jenom údivem klesly čelisti. Øeka to měla na šířku něco mezi 20 a 25 metry. Templář se vznesl vysoko do vzduchu a rozpažil ruce se širokými rukávy, aby mohl aspoň částečně kormidlovat. Po několika vteřinách letu dopadl na druhý břeh. Rychlým pohybem si znovu nasadil kapuci, která mu při skoku větrem sklouzla z hlavy a zvedl se. Filip stále nemohl věřit tomu, co právě viděl. Došel až na kraj vyvýšeného břehu a bezradně se díval na druhou stranu. Pak ho zaujal předmět ležící na zemi. Zvedl ho a zjistil, že to je asi půl metru dlouhá kovová tyč. Měla tmavou barvu a byla pokryta reliéfem různých znaků. Templář na druhém břehu zašátral v rukávu, ale nic nenašel. Chvíli přemýšlel, ale pak se otočil a odešel do tmy. Ten dlouhý skok ho stál hodně energie a nevěděl, jestli by měl dostatek síly, aby si přitáhl předmět na takovou dálku. Pierre pomalu došel k Filipovi. „Viděl si ty jeho nohy?!" Zašeptal. „Ano…" Odpověděl tiše Filip. „To není člověk!"

Filip mrštil noviny na stůl. „Sûreté pátrá po fantomovi", „Neznámý stále uniká", „Návrat alchymisty?", "Existuje spojitost mezi Neznámým a nedávným meteoritickým rojem?" Hlásaly palcové titulky. „Tisk si to vyloženě užívá! Jak se vždy všechno tak rychle dozvědí?!" „No, aspoň jsme zjistili, proč chodí stále zahalený a nemění převleky. Bez svého pláště by byl moc nápadný." „Co ste zjistili z té tyče?" Pierre vzal tyč ze stolu. „Je to opravdu něco neuvěřitelného. Je z nějakého neznámého kovu. Je docela lehká a přitom tvrdá. Zkoušeli sme jí i roztavit, ale nepovedlo se." Filip objížděl povrch tyče prsty a zkoumal otvor na jedné straně. Pak zavadil ukazováčkem o jeden z nenápadných výstupků. Tyč se v mžiku prodloužila na plnou délku. „Vida." „Zkoušeli ste rozluštit ty znaky?" „Ano, ale nikdo si s tim neví rady." Filip tyč opět položil na stůl. „Filipe… nebojíš se, že si pro ni přijde?" Filip se zastavil a otočil. „V to právě doufám!" Øekl tajemně a odešel.

Neviditelný templář bez problémů prošel okolo stráží, čekajících na chodbě. Došel až ke skladu stop a zabavených předmětů. Vycítil za dveřmi lidskou bytost. Z jejích pravidelných mozkových vln poznal, že spí. Vzal za kliku a velmi opatrně dveře otevřel. Místnost byla osvětlená pouze petrolejovou lampou. Rozhlédl se. Detektiv seděl na židli za knihovnou a klidně oddychoval. Tyč ležela na stole. Udělal krok, aby si mohl zbraň vzít, ale zradila ho stará dřevěná podlaha. Prkna pod vahou jeho těla silně zaskřípala. Templář okamžitě ztuhl uprostřed načatého pobybu. Filip se probudil a bleskově vytasil dva revolvery. Pohledem a hlavněmi pistolí přejížděl po místnosti. Hned si všiml otevřených dvěří a vyskočil ze židle. Dalším pohledem si ověřil, že tyč je stále tam, kde má být. Pomalým krokem se vydal směrem ke dveřím. V cestě k nim však stál templář, kterého sice nemohl vidět, ale mimoděk mířil jeho směrem. Na chvíli se zastavil. Napůl otevřenými dvěřmi pronikalo do místosti světlo z chodby a spolu se světlem lampy vrhalo dvojité stíny. Filip naklonil hlavu a přimhouřil oči, připadalo mu, že má nějak rozmazané vidění. Zdálo se, že rám dvěří není zcela rovný, ale v jednom místě se začíná podivně vlnit. Podezřívavě naklonil hlavu na druhou stranu a část dveří ze zcela znatelně zavlnila, jako by se díval přes špatně vyrobenou tabuli skla. Nevěděl, co si o tom má myslet. Zvědavě udělal ještě jeden krok vpřed s revolvery stále připravenými. Teď už stál necelý metr od templáře. Ten už musel jednat. Věděl, že detektiv má podezření a na tak malém prostoru se nemohl dál efektivně skrývat. Levou rukou zasadil Filipovi silnou ránu do hrudi a pravou hmmátl po tyči. Filip, ač byl ostražitý, ránu nečekal. Zahlédl jenom, jak vzduch před ním zavýřil. Rána mu vyrazila dech a odhodila ho na knihovnu u zadní stěny místnosti. Z té vypadlo několik knih a krabic, jejichž obsah se vysypal po podlaze. Celá knihovna se povážlivě zakývala. Filip zalapal po dechu a viděl, jak se tyč sama od sebe zvedla ze stolu a krátce poté zmizela. Detektiv zoufale namířil oba revolvery tím směrem a začal střílet. Viděl, jak vystřelené kulky mizí kdesi na cestě mezi ním a přední stěnou. Slyšel podivný zvuk nárazu a pak tlumený dopad zdeformovaného projektilu na dřevěnou podlahu. Vystřílel všech 12 nábojů. Odhodil prázdné pistole a spoza kabátu vytáhl další dvě. Konečně se postavil na nohy a nyní už střílel s větší rozvahou. Na chodbě slyšel dusot nohou. Do dveří vpadly dva strážníci s puškami. Viděli však jen detektiva střílejícího kamsi doprostřed pokoje. "Střílejte!!! Střílejte naslepo, hlupáci!!!" Křikl Filip a zmatení policisté tedy zamířili kamsi do šera a začali pálit. Krátce po druhém výstřelu jim však neviditelná síla vyrazila pušky z rukou a odhodila je překvapené ven do chodby. Filip dostal spásný nápad. Popadl petrolejku a hodil jí směrem k neviditelnému. Druhou rukou pečlivě zamířil a vystřelil. Lampa se rozletěla na mnoho kusů a její náplň okamžitě vzplála. Přitom však ulpěla na templářově plášti a částečně ho tak zviditelnila. Filip vystřílel zbylé náboje a šáhl po pušce, kterou měl položenou vedle židle, na které spal. Vetřelec mezitím vyběhl na chodbu, odkud se ozvaly další výstřely a křik. Celá policejní stanice byla na nohou. Filip se na chodbě srazil s Pierrem a v roztržitosti ho málem zastřelil. Na zemi spatřil ležet hořící černý plášť. "Zavří všechny vchody!! Nesmí nám utéct!!" Chodby se hemžily policisty a každou chvíli odněkud třeskl výstřel. Filip popadl Pierra za rukáv. "Vem si dva muže, běžte do skladu a přineste pytle se sádrou na odlévání stop! Vysypte jí u východů a pak všude po chodbách!" Pierre kývl, že rozumí a odběhl pryč. Filip rozrazil dveře zbrojnice a odhodil pušku. Ze zdi strhl hrozivě vypadající starý granátomet. Vypadal jako normální puška, ale mnohem mohutnější a na konci byla hlaveň silně rozšířená tak, aby se do ní vešel kulový granát. Filip zbraň letmo zkontroloval. Pak otevřel truhlu a vyndal brašnu. Do té vhodil několik granátů a dal si jí přes rameno. Do kapsy strčil křesadlo a rychle vyběhl znovu na chodbu. U hlavních dveří na stanici už bylo zcela bílo. Zem tu byla posypaná silnou vrstvou sádry a zhruba stejné množství jí bylo i ve vzduchu. Filip si zakryl ústa šátkem. U vchodu hlídkovali čtyři strážníci. "Třeba už někudy utekl..." Zahuhlal Pierre přes kus látky, kterou si zakrýval ústa. "Ne, je pořád tady!" Odvětil Filip a do hlavně zasunul granát. Ze schodů vedoucích do prvního patra se ozval zoufalý výkřik a dolu v kotrmelcích sletěl jeden ze strážníků. Oba detektivové neváhali a rozběhli se. Vyběhli do půlky schodů, když nahoře uviděli opět onen jev, jako když se v létě nad rozpálenou silnicí tetelí vzduch. Filip zaklekl, zapálil doutnák a zacílil. V duchu odpočítal dvě vteřiny a stiskl spoušť. Chvíli před dopadem granátu však neviditelná postava vyskočila oknem na ulici. Okno se rozletělo na na tisíc kousků. Střepy a kousky dřeva dopadající na štít templáře na chvíli zviditelnily, takže policisté mohli vidět, že neznámý jim uniká. Granát vybuchl vteřinu poté. Filip zalovil v brašně, nabil další granát, bez rozmyslu se rozběhl po schodech nahoru a skočil za prchajícím. Dopad z prvního patra na dlažbu byl tvrdý. Filip dopadl do dřepu a překulil se. Venku byla noc a mlha. "Mlha!" Blesklo Filipovi hlavou. "Teď už nám neuteče!". Asi dvacet metrů před sebou viděl utíkat postavu. Lépe řečeno viděl prázdnotu, ve tvaru postavy, která se prodírala hustou mlhou a ta ji zviditelňovala. Znova zapálil doutnák. Zaslechl, jak za ním vyskočil z okna i Pierre a od dveří stanice třesklo několik výstřelů. Filipa výstřel povalil. Gránát dopadl na zem za templáře a explodoval. Výbuch ozářil noční ulici. Když se plameny vytratily, po neznámém už nebyla ani stopa. V mlze už se nic nehýbalo. Filip vztekle hodil granátomet na zem a vstal z vlhké kamenné dlažby.

Celý další den nedělal Paul v laboratoři nic jiného, než že pod dohledem neznámého vyráběl čistý hliník. Dokázal si představit rozhodně lepšího společníka, protože templář mu odpovídal pouze na otázky ohledně výroby a jakékoliv další komunikaci se vyhýbal. Často se však díval z okna. Paul právě vyndaval další elektrodu obalenou hliníkem, když Templář promluvil. "Teď mě dobře poslouchejte. Vezměte všechen vyrobený hliník a jděte k zadnímu vchodu. Až uslyšíte výstřely, naložte ho do vozu, který je tam připraven a řekněte vozkovi, ať jede směrem na Dijon a na třetí křižovatce za městem, ať na mě počká." Paul se vyděsil. "Výstřely ??" "Pokud uděláte, co vám říkám, nic se vám nestane." Paul si nebyl jistý, jak to cizinec myslel, ale rozhodl se, že bude lepší, když ho poslechne. Templář vyšel hlavním vchodem před dům. Na sobě měl opět černý plášť, který ho zahaloval od hlavy až k patě. Před domem stála skoro celá armáda. Několik desítek policistů, vzorně srovnaných do řady, s puškou připravenou ke střelbě. Další policisté měly připravené granáty a několik dalších sítě. Několik strážníků právě spěšně dokončilo posyp ulice sádrou. Celá ulice vypadala jako zasněžená. Templář přemýšlel, jak ho našli. Zřejmě se jim podařilo najít muže, který odvažel náklad horniny z pecí.Věděl, že mají pravděpodobně obklíčený celý dům, a tak bude potřebovat vyvolat šarvátku, aby je nalákal na sebe a umožnil tak odvoz hliníku. Filip, který tomu všemu zjevně velel, se ujal slova. "Vzdejte se, nebo zahájíme střelbu!" Původně chtel říct, "vzdejte se a nic se vám nestane", ale to se mu zdálo vzhledem k okolnostem nevhodné. Policisté vědomi si své drtivé převahy stály bez hnutí a bez náznaku emocí. I tak však templář vycítil, že mají velký strach. Pomyslel si, jestli by nebylo jednodušší, kdyby je už konečně začal zabíjet. Ale zašlo to už příliš daleko. Zbývá ještě vyvolat krátkou přestřelku a pak z tohoto světa konečně zmizet navždy. Templář tedy vyndal z rukávu zbraň a roztáhl jí do patřičné délky. Filip zvedl ruku nad hlavu "Připravit!!!" Templář se zneviditelnil a uskočil do strany, ale na bílém posypu se podle stop objevilo místo, jeho dopadu. "Paaaal" Křikl Filip a ulicí se rozlehla kanonáda. Většina střel dopadla na stěnu protějšího domu, ale některé neviditelný cíl zasáhly. Granátníci odhodily své granáty. Templář se rázem ocitl uprostřed minového pole. Asi tucet granátů začal postupně vybuchovat a Protoss měl co dělat, aby všem unikl. Z okolních domů prchali vyděšení lidé, kteří si mysleli, že začala válka. Granáty měly však ještě druhotný efekt. Byly na ně připevněné malé balíčky se sádrou, takže po svém výbuchu zasypaly celé okolí. Templář musel obdivovat, jak jsou tito lidé houževnatí a vynalézaví. Jeho maskování přestalo být v oblacích sádry efektivní. Nad řadami policistů se zvedal dým, jak vystřelily další salvu, tentokrát přesněji. Několik policistů vyběhlo vpřed a hodilo síť, po okrajích zatíženou olůvky. Templář se do sítě zamotal. Filip přiskočil k plachtě, pod kterou cosi skrýval. Rychlým pohybem jí strhl a odhalil 13liberní polní dělo s ráží okolo 75mm. S pomocí dalších dvou mužů dělo zamířili a zapálili. Templář meziím nelenil. Na jednom konci tyče se objevilo asi půl metru dlouhé ostří, které okolí zalilo modrým světlem. Jedním dlouhým švihem lehce rozpáral síť, která mu znemožňovala pohyb. Už ale nestačil uskočit. Ozvala se hromová rána, dělo se ztratilo v oblaku kouře a ujelo o značný kus dozadu. Projektil zasáhl templáře do pravé části hrudi, naštěstí ne naplno. Štít ránu ještě stihl odrazit a poslat jí s mírnou změnou směru do zdiva domu na druhé straně ulice. Část kinetické energie už však štít pohltit nedokázal a templář cítil, jak mu křupla dvě, nebo tři žebra a náraz ho odhodil pěkných pár metrů. "Střílejte!!! Střílejte!!" Křičel Filip a znovu nabíjel dělo. Policisté stříleli dál. Ale oblaka prachu, sádry a dýmu už začala být kontraproduktivní. Pierre vědom si zhoršující se situace zakázal házet další prašné granáty. Templář věděl, že jeho štít se rychle zregeneruje do takové síly, že dokáže odrazit kulky, ale za žádnou cenu už nesmí dostat zásah tím dělem. Zvedl tyč a pečlivě zamířil. Filip dal rozkaz znovu zamířit dělo. Ale z prachu před ním náhle vyletěla modře zářící střela a krátce za ní druhá. Obě dopadly na hlaveň děla. První celkem neškodně prorazila plášť, ale druhá urazila závěr a zažehla zápalnou směs. Hned poté dělo explodovalo. Hlaveň vyletěla do vzduchu a s těžkým zaduněním dopadla roztržená na zem. Dřevený rám a kola se rozletěla do všech stran a vnesla chaos do řad strážníků. Několik uz nich bylo zraněno. Obsluha děla zřejmě mrtvá. Policisté se snažili přeskupit, ale bylo už pozdě. Templář vběhl mezi ně a rychlými údery je jednoho po druhém zneškodňoval. Pierre se zvedl ze země a sáhl si na tvář. Krvácel. Vedle něj ležel Filip v bezvědomí. Pierre viděl, jak templář ladně pohybuje tyčí. Sebral ze země pušku, zamířil a vystřelil. Znovu a znovu. Ale bez efektu. Detektiv sklonil prázdnou pušku a sledoval, jak se nepřítel blíží k němu. Plášť už byl roztržený, takže postavu zakrýval jen z půlky. Pierre viděl nepřirozeně dvakrát lomenou nohu, jako by byla kozlí, a modrou šupinatou kůži. A poprvé také viděl nepříteli do tváře. Nebyla lidská. Mohutná protáhlá lebka, tmavší pruhy kůže v obličeji, vzadu na hlavě sepnutý svazek mohutných vlasů, nebo něčeho takového. A zářící oči. To bylo to poslední, co si Pierre pamatoval. Pak mu templář zářícím ostřím na jednom konci tyče přesekl pušku na dvě půlky a druhou stranou hole ho udeřil do hlavy. "Bože můj, je to ďábel..." Pomyslel si ještě Pierre, než ho zcela pohltila tma.

Dvouspřeží s krytým vozem stálo na kraji cesty daleko za Paříží. Vozka odpočíval v trávě, což byla chyba. Vůz se dal náhle do pohybu a vozka stačil jenom vyskočit na nohy a nadávat. Vůbec netušil, co mohlo koně tak najednou splašit. Vůz však k jeho údivu zahnul na křižovatce doprava. Promnul si oči, protože se mu zdálo, že opratě někdo drží v rukou, ale nikoho neviděl. Templář dojel s vozem až k nedalekému lesu. Tam zastavil a sesedl. Když otevřel dveře, aby vyndal náklad hliníku, pozvedl "obočí" údivem. Uvnitř seděl Paul Heroult, bílý jako stěna. Templář si uvědomil, že nemá kápi, ani už není maskovaný. "Øekl jsem, aby jste řekl vozkovi, kam má jet, ne, abyste jel s ním..." Promluvil klidně. Vědec poznal ten hlas, ale stále nevěděl, co si má myslet. Před sebou viděl bytost, která rozhodně nebyla lidská. "Co... co ste zač..." Vykoktal ze sebe. Templář si povzdechl a chvíli přemýšlel, jestli ho nemá omráčit. Nakonec však zvítězila touha se přeci jen někomu svěřit. "Nejsem z tohoto světa." Začal pomalu. "Ale jsem živá bytost, stejně jako vy. Asi před týdnem jsem letěl okolo vaší planety..." Vědec zalapal po dechu : "Letěl... okolo...planety..." "Naše rasa má úctu k jiným. Zavázali jsme se dohlížet na mladší rasy, jako je ta vaše." Templář si přehodil brašny s nákladem hliníku přes ramena a pokračoval. "K vaší planetě mířil asteroid, který mohl vaší civilizaci vyhladit. Podařilo se mi ho zničit, ale byl nestabilní a během posledního náletu explodoval a jeden z úlomků poškodil mou loď." "Proto ten hliník..." Paulovi to pomalu začalo docházet. "Ale... proč ste nekontaktoval naší vládu... proč ste se to nesnažil vysvětlit ?" "Máme velmi špatné zkušenosti s vměšováním... Vaši lidé by to nepochopili. Nejsou na něco takového připravení." "Proto jste se choval jako zločinec?" "Myslím, že ta trocha peněz, co jsem si půjčil, nezpůsobí bance žádné velké komplikace. Nikomu konkrétnímu nevznikla škoda. Nikdo kvůli tomu hlady neumře. A konec konců, myslím si, že jsem na nějakou tu půjčku měl právo." Blýsknul očima po vědci. Ten pochopil a zastyděl se. "A teď. musím jít opravit svou loď..." "Počkejte!" Templář se zastavil a otočil. "Chci ji vidět!" "Myslím, že už ste viděl dost. Měl byste se vrátit do města." "Ne, opravdu! Chci ji vidět." Templář zavrtěl nechápavě hlavou. "Pokud udržíte krok...".

Vešli do hlubokého lesa a šli asi tři hodiny, než přišli k místu přistání. Byla tu dlouhá a široká brázda, která začínala asi půl kilometru od místa, kde stáli. Stromy okolo, byly polámané a opálené. A nakonci, s přídí mezi stromy, byla loď. Dobrých 15 metrů dlouhá, celá se zlatým trupem, který odrážel široké okolí a odpolední slunce. Na zádi měla tmavé ústí trysek. Na bočních křídlech se třpytilo několik modrých drahokamů, velkých jako koňská hlava. Paul celou loď obcházel s otevřenou pusou. Na přídi byla velká trhlina v trupu. "A tohle dokáže vzletět ? Do vzduchu ? Do vesmíru ?" "Ano." Odvětil templář a z útrob lodi vytáhl různé nástroje. Poté začal s prací. Na ruce nasadil patřičné nástroje a začal se zacelováním otvoru. Částicovým paprskem odřezával kusy hliníku a antigravitačním manipulátorem je umisťoval na správné místo. Poté je paprskem spojil s původním pláštěm lodi. Paul to celé sledoval se zatajeným dechem. Jako vědce ho to nemírně fascinovalo. Ale věděl, že ptát se na cokoliv je zbytečné. Asi po hodině byla práce hotova. Trup byl zacelen a vyrovnán. Kromě stříbrného odstínu se tato část trupu ničím nelišila od zbytku. "Snad to vydrží. Můj čas na téhle planetě je u konce." Templář nastoupil do lodi. "Myslím, že kromě způsobu výroby hliníku, který určitě urychlí váš pokrok, byste měl o všem ostatním pomlčet." Paul kývl. Templář zavřel vstupní dveře. Paul pro jistotu ustoupil dále mezi stromy. Ozvalo se silné hučení a tmavé motory zaplály modrou září. Celá loď se pomalu, ale ladně vznesla nad stromy, udělala malý oblouk a zmizela v olbacích.