StarCraftCZ.com

Povídky

Ateron dva: Ateron dva - d�l t?et�

     „P?ipravte se na p?istání!“

„Mechu, vopova� se to s náma vop?ít vo kráter!“

„Kurva, hází to, pro? to tak hází, sakra?!“

„Pá? Mech to ?ídí jak skladní vozejk!“

„Vypn?te, proboha, tu zatracenou komunikace, jsem z toho nervózní!“ k?i?el Mech p?es hu?ení namáhaných turbín. Mika se natáhnul p?es pult a interní komunikaci vypnul. Napadlo ho ?íct n?co odleh?ujícího, u� ho ale bohu�el nenapadlo, co by to m?lo být; jen tak visel rty ve vzduchu a sna�il se nalapat správná slova.

     Kone?n? transportér p?istál na st?eše st?ediska VOA, signální maják je nasm??oval. Nikdo však p?íchozí osvoboditele nevítal. Skupina Omega se vy?ítila v plné bitevní a s burácením k?ik? z útrob plavidla na prostor st?echy. Nikdo na jejich vtrhnutí nereagoval, široko daleko �ádná odezva. Ješt?rka se naklonil ze st?echy dol?.

„Já tu nikde �ádný Zergy nevidim.“

Chytrák Ješt?rku následoval a podíval se dol? také.

„Ne, sou tu, všude po zemi se válí ten jejich sliz.“

„Jak se tomu ?íká?“

„Já tomu ?ikám bláto.“

„Kurva, v tom blát? ale bejvaj zahrabaný!“

„P?esn?, jak prasata v chlív?.“

„Kurva, kdes tohle slyšel?“

„Moje babi?ka to ?íkávala.“

„TICHO!“ Mika se zostra narovnal, málem by si zlomil páte? – naslouchal, ostatní sebou za?ali nevrle ošívat, Mech, který stál op?ený o futro dve?í do lodi, se vrátil dovnit? pro svou zbra?, Kladivoun vytáhl z obleku dalekohled a nemotorn? se jím sna�il podívat skrz, aby si lépe prohlédl v dálce posazené budovy rozprost?ené kolem st?ediska.

„Tohle je divný, sem zvyklej na po?ádnej ruch, tady je a� moc klid,“ prohlásil Chytrák a za?al nervózn? pošlapovat kolem hrany st?echy.

     Mika nyní rozmýšlel následující plán: instruovat Mecha, aby hledal otev?ené frekvence, prohledat st?edisko, najít p?e�ivší, eliminovat vnit?ní hrozbu, evakuovat, odlet?t, nikdy se nevrátit. M?l ale jiný pocit, který mu napovídal odlišný pr?b?h událostí: instruovat Mecha, aby hledal otev?ené frekvence, prohledat budovy, pokusit se zachránit p?e�ivší mimo st?edisko, zabarikádovat se ve st?edisku, po?kat na p?íchozí p?e�ivší, p?estat ?ekat a utéct; tak n?jak to mohlo vypadat.

„Nemusim mít to tvoje huhu a vim, co se ti honí hlavou!“ zabru?el Kladivoun, kdy� po n?kolika pokusech zaost?it hodil sv?j dalekohled p?es rantl st?echy.

„Za?neme d?lat jako �e nic a p?esn? v tý chvíli se to celý posere.“

„Tak n?jak.“

     Mech dostal za úkol pro?esávat všechny pozemské frekvence a Mikovi o nich podávat hlášení. Vrátil se tedy do kokpitu, doslova se v lodi zabarikádoval a zbra? odlo�il na vedlejší k?eslo. Mika ostatním poradil, a? se nep?epínají v dozoru.

     Skupina zahájila sestup do nejvyššího patra budovy. Od pohledu ze st?echy se nezdálo, �e má st?edisko více jak p?t pater, ale mohlo tu být i více podzemních.

     V nejvyšším pat?e svítilo pouze nouzové bodové osv?tlení, Chytrák zkoušel rozsvítit normální sv?tlo, ale nepoda?ilo se mu to, Ho?ák ho za to beztak ok?iknul.

„Co kdyby se to, do prdele, rozsvítilo? Chceš na nás upozornit?“

„Jestli tu n?kdo n?co je, u� to o nás v?d?lo, ješt? ne� jsme v?bec sta?ili p?istát na tý zatracený st?eše.“

„To je kurva fakt.“

     Našli výtah, bylo v n?m ale n?co zp?í?ené.

„To je ?áký t?lo nebo co?“

Mezi dve?mi výtahu le�el p?iv?ený zergling, zdálo se, �e ješt? dýchá, pomalu ale podléhal svým zran?ním – m?l n?kolik pr?st?el? po celém t?le. Z tvorova t?la se ?inula hustá tmavá krev, pomalu vtékala do lou�e kolem zerglinga. Tvor úp?l a bylo vid?t, �e jej ka�dý nádech bolí.

„Sakra, zast?elte ho n?kdo, mn? je ho skoro líto!“

Zazn?l výst?el. Dob?e mí?il, kdo st?ílel – tvor okam�it? vydechl a ji� se znova nenadechl.

„Tak�e se tu st?ílelo…“

„Jaks na to p?išel? T?eba se ta potvora cht?la jen svízt výtahem a šprajcnula se, vole!“

„No to je moc vtipný,“ ohradil se Chytrák.

„Dr�te ty zasraný tlamy!“ Kladivoun svá slova procedil vztekle mezi zuby a t?�ko ?íct, jestli proto, �e zrovna usilovn? p?emýšlel, nebo mu prost? ohledn? Chytrákových hádek s Ho?ákem došly nervy. Mo�ná to byla kombinace obojího.

     Mika zkontroloval sv?j zápis: všichni lidé by se m?li skrývat v podzemním traktu. Nep?išlo mu jako nejlepší nápad schovat se hluboko uvnit? budovy, proto�e se tím jen dlou�ila cesta mezi p?e�ivšími a jejich zachránci. Podle údaj? m?lo být uvnit? n?kolik tisíc lidí, to se výtahem efektivn? nep?eveze, budou muset jít po schodech, projít poschodí za poschodím, kdo ví, co se tam do stín? skrylo, ten polomrtvý zergling ve výtahu ur?it? nebyl jediný vet?elec ve st?edisku.

„Výtahem je pry? nedostaneme, trvalo by to p?íliš dlouho,“ prohlásil Mika nakonec.

„Taky m? to napadlo, nic nám ale nebrání se sami svízt,“ dodal Kladivoun.

„Jak ale vy?istíme budovu?“

„Ješt?rko, u� si n?kdy vid?l n?co vy?išt?nýho vot Zerga? I kdy� to tu pro?istíš skrz naskrz, z bot ho stejn? nedostaneš, he he, to byl jen vtip.“

„Jasn?; �e se nesm?ju, neznamená, �e tomu nerozumim, jen sem vystresovanej.“

     Všech p?t ?len? Omegy se vtla?ilo do výtahu. Svezli se a� do nejni�šího patra, Mika rozhodl, �e st?edisko prohledají od základ? a jakmile narazí na lidi, vezmou je po schodech a� na st?echu, kde ?ekal Mech a transportér.

     Nouzové sv?tlo bylo p?íliš slabé a v podzemí nebyla okna, která by dávala aspo? trochu sv?tla, i kdy� se u� pomalu stmívalo. ?lenové Omegy rozsvítili sv?telné zdroje na svých oblecích, aby osv?tlili cestu p?es temný koridor. Mika si zapnul multivizi, dal mu�?m znamení, aby po?kali a s okem na zam??ova?i se ztratil ve tm?, která polykala chodbu o n?kolik metr? dál za silou malých oblekových sv?tlomet?. Kdy� se vrátil, ?ekl ostatním, �e na konci jsou ocelové dve?e a jsou zam?ené, budou muset n?jak získat p?ístup.

„Tak zavoláme Mecha, aby to p?išel rozklepnout.“

„A kdo pohlídá lo??“

„Ten k?áp by nikdo neukrad.“

„Sakra, ty seš magor!“

Ješt?rka p?itom dostal ú�asný nápad: „Tak zkusíme zaklepat?“ Mika se na n?j ohromen? podíval a uznale mu pokývl – tohle ho samotného nenapadlo.

     Všichni p?istoupili k t?�kým ocelovým dve?ím a Kladivoun na n? zabouchal, nejd?ív jednou, pak t?ikrát a nakonec dvakrát. Zd?vodnil to tím, �e jestli je n?kdo uvnit?, musí poznat, �e nejde o náhodné údery („A jak by jinak, kurva, poznali, �e neklepou zerglingy, hm?“). Po chvilce ticha se spustil dve?ní komunikátor.

„P?išel nás n?kdo zachránit?“

„Ne, kurva, dem vám uklidit svin?ik, je to tu samá krev!“ zaburácel Ho?ák a jen tak pro efekt bouchnul do dve?í.

     Masivní ocelová vrata se za?ala pomalu rozevírat, v jejich ch?tánu stála ozbrojená dvojice v?dc?. Oba mu�i si svítili baterkami a mí?ili pistolemi n?kam do prostoru p?ed sebou. Kladivoun je ok?ikl, aby oba p?estali mí?it, �e je to nebezpe?né, potom skupina Omega vešla do nejzazšího traktu st?ediska VOA. V doprovodu s jedním ze zdejších v?dc? procházeli dlouhou sva�ující se chodbou.

     „Tak�e vy tu máte ?ervy, jo?“ pravil Ho?ák hurónsky, nikdo se ale nesmál, všichni ostatní za?ali poci?ovat silné nap?tí, nejvíce Mika byl vyprovokovaný nastálou situací.

„Co jste ?íkal?“ zeptal se v?dec.

„Máte tu ?ervy?! Zergy, chápete.“

„Máme jich tu mnoho, prohán?jí se po celé budov?…hledají p?e�ivší, ur?it? je hledají, nás tedy, víme, �e nás cítí, nasávají náš pach a jdou po n?m jako šílení. Nep?e�ije nikdo, kdo se vydá tam nahoru.“

„Kam nahoru?“

„Kamkoliv, myslíte, �e jste je nevid?li, tak tam nejsou? Vid?li vás, po?ítali vás, plánovali, co s vámi.“

„Zergové?“

„P?esn? tak.“

„A nelušt?j taky k?í�ovky, kurva? Nás u?ili, �e Zerg má místo mozku kaši nemyslí prost?.“

„N?kte?í to dovedou a oni plánují.“

     V tu chvíli se celá skupina zastavila u dalších bytelných dve?í, v?dec p?i tom mercenáry upozornil, �e za t?mito dve?mi jsou ji� ostatní lidé, kte?í ?ekají na jejich p?íchod. Ho?ák to cht?l n?jak okomentovat, ale Mika ho utišil d?ív, ne� jen Ho?ák pohnul brvou. V?dec na dve?e vyklepal o?ividn? domluvený signál, tyto se otev?ely a mu�i vstoupili dovnit?.

     Uvnit? traktu byla jedna velká hala, v ní� p?ebývalo mo�ná na dv? stovky lidí, a další lidé sem p?icházeli z postranních místností, aby se podívali, co se d?je. Mika jejich celkový po?et odhadl na t?i stovky, co� se v?bec neshodovalo s jakýmikoliv údaji, které Omega doposud obdr�ela. Kladivoun si hvízdl a hvizd ješt? následn? doprovodil n?jakou peprnou nadávkou, ale nikdo mu ji stejn? nerozum?l. Chytrák se okam�it? sv?domit? chopil pomoci zran?né �en?, které si povšiml p?i vstupu. Sed?la op?ená o ze? blízko dve?í a ob? ruce m?la omotané krvavenou gázou. Ješt?rka šel Chytrákovi pomoct, zatímco Ho?ák se šel na zákrok jen podívat.

     Mika si okam�it? vy�ádal hovor s n?kým, kdo má p?ehled o situaci, kdo má velení, aby ho mohl Mika neformáln? p?evzít. V?dec Miku vyzval, aby ho následoval, ten odešel s Kladivounem po boku.

„Smrdí to, strašn?! Koledujem si vo malér, tolik lidí nestihnem v dost krátkym ?ase, budou problémy. A to m? ješt? posere pták, jestli zistíme, �e ostatní to maj stejný.“ Kladivoun m?l na mysli ostatní mercenárijské skupiny, které v oblasti provedly výsadek.

„Já vím, nevidím to o nic lépe. Podívej,“ Mika pokynul hlavou sm?rem k davu p?ihlí�ejících lidí, viseli na obou vojácích o?ima, bylo z nich cítit roz?arování, ale v jejich o?ích byla viditelná úleva, nebo radost, nad?je na záchranu, cosi takového. Všichni bez rozdílu se takto tvá?ili a� na ty, kte?í se váleli p?i st?nách sálu, ty, kte?í byli apati?tí a na zm?ny situaci tém?? nereagovali. Kladivoun se takto posti�ených lidí obával, proto�e se stávali nebezpe?nými kolektivu, demoralizovali jej a napadali. V duchu si p?ipravoval n?jakou výtku, kterou jim nejd?íve poví, a� za?nou d?lat potí�e a potom si pobaven? p?edstavoval zp?soby, kterými je p?im?je k rozumu.

„Vidíš, není to dobré, stojí proti nám Zergové, ?as a za chvíli to budou i lidé,“ ?ekl Mika.

„Co�e?“

„Co jsi slyšel z toho, co jsem ?íkal?“

„Promi?, do hajzlu, zrovna jsem nad n??im p?emejšlel, protokoly, chápeš, protokoly.“

„�íkal jsem, �e za chvíli proti nám budou stát i lidé.“

„Tak nad tim sem teda zrovna uva�oval taky, abych pravdu ?ek.“

„A k ?emu si došel?“

„�e nemá cenu za?ínat fází jedna a p?ejít rovnou k fázi dva.“ Kladivoun p?itom, z?ejm? bezmyšlenkovit?, za?al p?st a Mikovi bylo rázem jasné, co mají znamenat ty protokoly, ale necht?l téma dále rozvád?t, beztak se ji� spolu blí�ili ke dve?ím, za nimi� byl provizorní velitelský stánek.

     Velitelova místnost m??ila tak p?t krát p?t metr?, ale nebylo v ní k hnutí, proto�e byla p?epln?ná šrotem a zmuchlanými lejstry, spíš to vypadalo jako n?jaké odkladišt? neupot?ebených v?cí. Za jednou z hromad byl malý stole?ek a za stole?kem sed?l onen v?dec z audiovizuálního volání, které chlapi z Omegy vid?li na své stanici. Mu� se kr?il u malého laptopu, prodíral se papíry, a co chvíli se ohlí�el po obrazovce svého po?íta?e, nov? p?íchozích si nevšímal a oni si jej jen prohlí�eli, ?ekali.

     Po chvíli zírání a ml?ení ale došla Kladivounovi trp?livost: rádoby omylem shodil na zem vedle sebe nakupenou hromadu šrotu, potm?šile p?i tom pronesl pardon a svatoušskovsky se usmál, div se nad ním nerozsvítila aureola. Nádoby, kole?ka, trubice, všechno se to kutálelo po podlaze, t?�ká kovová krychle z vrchu hromady na zem dopadla s ohromným zadun?ním a p?itom z ní vylétla n?jaká malá sou?ástka. V?dec velitel sebou pod?šen? škubnul a za?al vyt?ešt?nýma, krví nalitýma o?ima za?al pátrat po místnosti, vypadalo, �e návšt?vníky nevidí nebo je p?ehlí�í, ale mo�ná byl tak unavený.

„My stojíme tady, kurva!“ obo?il se Kladivoun.

„Já vás vidím, jen vás po?ítám…nem?lo vás být víc?“

„Nás je p?t, ostatní jsou venku v hale.“

„To je ale málo, t?ch potvor tam je tak p?t set…mo�ná trochu p?eháním, ale stejn? je to nadpo?et.“

V?dec p?iv?el laptop a postavil se na nohy.

„No, no, tak vy si to tu asi vezmete na starost, �e jo?“

„Tak jest.“ Pronesl Mika a po�ádal v?dce, který oba mercenáry doprovodil, aby odešel. Ten se jen chab? usmál a zeptal se, jestli n?kdo z Mikovy jednotky poskytuje ošet?ení, místo Miky mu ale odpov?d?l Kladivoun.

„D?te tam k t?m dve?ím, je tam náš par?ák, má velkej voblek a na n?m má modrej k?í�, nem?�ete minout.“

       Kdy� v?dec odešel, poznamenal Kladivoun n?co o tom, �e si nevšiml, �e by onen mu� m?l n?jaká zran?ní; svou poznámku sice sm??oval do prázdného prostoru, p?esto se jí ale velitel ute?enc?, aby na ní mohl odpov?d?t, chopil: „On má zran?ní na hrudi, je to ale špatn? ošet?ené, myslím, �e mu to za?ínalo prosakovat.“

„Do prdele, to sem v?d?t nemusel.“

„Ale ptal jste se.“

„To bylo jen tak.“

Do plytkého rozhovoru se vmísil Mika s n??ím daleko záva�n?jším, nad ?ím uva�oval celou cestu z orbity.

„Pane, pov?zte mi, co je pravdy na tom, �e Zergové nep?išli k m?stu, ale vyrojili se ve m?st??“ Kladivounovi, kdy� to slyšel, spadla ?elist. V?dec velitel znervózn?l.

„Já nevím, co na to ?íct, kde jste takový blábol slyšel?“

„Ptal jsem se n?kolika lidí, odkud se to vzalo.“

„To muselo být post-trauma, které jim nakladlo takové zkreslené vzpomínky.“

Mika si v?dce pozorn? prohlí�el.

„Jsme uprost?ed ch?tánu smrti, nikdo se nebude ptát, jak jste zem?el.“

„Co�e?! Co tím myslíte?“ v?dec se za?al pomalu smrš?ovat, kr?il se a ustupoval ke zdi, nejen na tvá?i, ale všude na t?le mu obrá�el pot a smá?el mu beztak zbrocené šaty. Vykasal horní ret a odhalil zá?iv? bílou korunku, vypadal jak vzteklý pes v zajetí.

„Mínil jsem, �e vás zabiju, proto�e jste pro m? zbyte?ná zát?�, ned?v?ryhodný jedinec, z kterého mi do budoucna kynou jen problémy.“

V?dec se te? celý je�il, m?l rozší?ené zorni?ky, ale p?iv?ené o?i, vypadal jako fe?ák v rauši vystavený prudkému sv?tlu.

„M?�u vám všechno potvrdit, všechno dolo�ím, všechno!“

„Tak sypej, nebo ti zlomim páte?!“ zavr?el Kladivoun a chytil v?dce svou oplechovanou tlapou za pa�i tak, �e mu ji pohmo�dil. Velitel hlasit? vyjekl a rozvzlykal se. Mika dostal obavu, �e v?dce mohl n?kdo slyšet. Rozhodl se Kladivounovi p?enechat volnou ruku a vyjít se podívat ven.

     Za dve?mi stálo mno�ství naslouchajících lidí; ka�dý, kdo stál poblí�, výjek zaslechl. Ptali se lidé, co se stalo a Mika jim odpovídal, �e velitel ze samé únavy upadl do kupky harampádí a narazil si kostr?. Potom jim Mika vysv?tlil, �e p?ebírá velení a na?izuje všem ran?ným, aby se shromá�dili podél zdi, kterou prstem Mika prstem vyty?il a ostatní a? se za?nou p?ipravovat k odchodu.

„Nás ran?ný tu necháte, co, nebo nás post?ílíte?!“ utrhl se jeden mu� s rukou pokousanou a špatn? p?evázanou.

„Ne, musíme vás ošet?it, nem?�eme riskovat, �e n?kdo cestou nahoru zkolabuje, proto�e mu z neošet?ené rány vytekla krev.“

Mika potom zavolal Chytráka, aby zpunktoval všechny mo�né ošet?ovatele, spole?n? dali dohromady veškeré léka?ské vybavení, které se v traktu nachází a za?ali ošet?ovat.

„Lehce ran?ným p?ilo� jen n?jakou gázu a nech je jít, bude jim to muset sta?it.“

„Hm, dob?e, kde je Kladivoun?“

„Tlu?e špa?ky.“

„Fakt?“

     Celým sálem vládl ?ilý, vzrušený ruch a� do doby, kdy na vstupní dve?e n?kdo spustil zb?silý buchot. Rázem všechno zmlklo, ka�dý se otá?el ke dve?ím, jenom Chytrák ve své práci pokra?oval a bušení prost? ignoroval. U�, u� cht?l jít jeden poblí� dve?í stojící mu� otev?ít, kdy� ho Ho?ák ok?ikl, a? se dr�í zpátky a poru?il místo toho Ješt?rkovi, aby zapnul dve?ní komunikátor.

„Pus?te m? dál, pus?te m?, oni rozpoušt?jí bránu n?jakou kyselinou!“

„Kurvadrát, u� sem se bál, �e tu trysku dneska nep?eh?eju!“ zaburácel Ho?ák a zhurta plesknul do otevíracího tla?ítka. Pod?šený v?dec, který m?l vn?jší bránu hlídat, vklouznul dovnit? a schoulil se stranou, naproti tomu Ho?ák i Ješt?rka se vydali chodbou dop?edu.

„Ustupte, kurva, topená?i jedou!“

     Lidé hr?zou a nap?tím celí n?mí se naklán?li do dve?í, aby vid?li, co se tam o sto metr? dál odehrává. Doposud vid?li jen Ho?áka stojícího vprost?ed chodby p?ímo proti dve?ím a Ješt?rku, který stál s rozsvícenými reflektory opodál, a bylo slyšet, jak Ho?ák Ješt?rkovi �ertem vy?ítá, �e by m?l šet?it baterie, �e sv?tla bude dost.

     Kone?n? lidé zaslechli zasy?ení a následnou st?elbu. Ješt?rka pálil rovnou do vyleptaného otvoru, ka�dý tvor, který se v n?m sna�il pa?áty zahákovat, okam�it? odpadl. Ho?ák potom str?il do otvoru jednu trysku a spustil ji. Z prot?jší strany se ozvalo pišt?ní a nelidské je?ení. Kdy� Ho?ák trysku odsunul, bylo skrz otvor vid?t, jak se chodbou máto�í ho?ící vet?elci a jejich t?la vrhala stíny na st?ny chodby. Stíny se stále více kroutily, jako ho?ící papír, a� sv?tlo ochablo a t?la se sesula k zemi.

„Mazej za Mikou, vy?i? mu, �e musíme vypadnout, nebo chcípnem!“ zahoroval Ho?ák a stoupnul si zase vprost?ed chodby proti dve?ím.

     Ješt?rka se ?ítil sálem, hledal Miku, ptal se, kde je, kam šel. N?kdo mu poukázal na velitelovu kabinu, �e tam jeho velitel p?ed chvílí vešel, zrovna kdy� se za?alo st?ílet, a pálit. Ješt?rka tam vlet?l.

„Pane, pane! Ho?ák stojí u brány, je tam díra a Zergové lezou skrz!“

„To se dalo ?ekat.“

„Co budeme d?lat, proboha?“ zapišt?l velení zbavený v?dec, válel se po zemi, vzlykal a polykal vlastní chropty a hleny. Kladivoun popadl celtu, která le�ela p?eta�ená p?es jednu z hromad, a hodil ji p?es v?dce, ten se celty chopil a schoulil se do ní.

„No jo, co budem d?lat? Ešt? nejsme hotoví,“ dodal pak Kladivoun. Mika se postavil do dve?í, prohlédl si sál, ohán?jícího se Chytráka, vyd?šený lid a pohledem skon?il na ústí chodby, která se ?as od ?asu rozzá?ila šlehajícími plameny.

„Jdi s Ješt?rkou a pomozte Ho?ákovi, já to tu s Chytrákem vybavím a zmizíme.“

„To je dobrej plán, po?, Ješt?rko,“ pokývnul Kladivoun a s Ješt?rkou v záv?t?í vyrazil za Ho?ákem.

     Mika obcházel ute?ence a šikoval je dohromady, siln? ran?ným osobám v�dy p?id?lil n?jakého pr?vodce, který m?l zran?ného podpírat. Potom šel do p?ední linie a na?ídil t?em p?edním bojovník?m, aby se za?ali pomalu probíjet vp?ed, �e je t?eba dostat se ke schod?m, Mika a Chytrák budou potom za pr?vodem d?lat závoru, kdyby je cht?li Zergové p?epadnout zezadu, jako �e to ur?it? ud?lají.

„Spíš se budou ?ítit ze všech stran, tohle nevohlídáme!“ zak?i?el Kladivoun p?es Ješt?rkovu palbu a hned na to se sám jal st?ílet znova.

     T?i hrdinové se probíjeli skrz nadbíhající vet?elce a za nimi šel sešikovaný pr?vod, který uzavíral práv? Mika a Chytrák; Chytrák do toho ješt? dával injekci syntetických endorfin? mu�i, který p?išel o nohu a musel se opírat o svou man�elku. Vet?elci se ?ítili ze tmy pr?chozího koridoru proti roz�haveným hlavním, nebylo jim zastavení. ?as od ?asu v?avu pro?ízl plamen Ho?ákovy trysky, v nasv?tleném prostoru vep?edu se zaleskla t?la prchajících zergling?, jak se tla?ili ke st?nám a sna�ili se uniknout spalujícímu horku. Nikdy nesta?ili uniknout v?as, Ho?ák všechno spálil. Klapání dráp? o ocelové stupn? únikových schod? ale neustávalo a chodba byla b?hem pár chvil zase plná Zerg?.

     „Na tyhle sra?ky mi neplat?j dost pen?z!“ st?�oval si Ješt?rka.

„Za tyhle sra?ky dostaneš leda urnu, vole, nemel a st?ílej!“ za?val Kladivoun. Spole?n? se tla?ili vp?ed, ?istili pr?chod všem t?m vystrašeným lidem, kte?í se husím krokem sunuli za nimi.

     Kone?n? se bojovníci probili a� ke schod?m. Trasa se povíjela v pravých stupních a jednotlivá patra odd?lovaly malé mezistupn?, mezi nejni�ším podzemním podla�ím a st?echou, kde ?ekal transportér, le�elo sedm pater. Ho?ák utrousil ho?kou poznámku a plesknul do Ješt?rky, aby vystoupal do mezipatra, �e bude Ho?áka krýt p?i výstupu do druhého suterénního patra. Kladivoun se dr�el za Ho?ákem, aby mohl následn? pokrýt vyšší schodišt?. N?kte?í lidé stojící v bezprost?ední blízkosti mercenár? nevydr�eli nabití adrenalinem a smysl? zbavení vyb?hli do schod?, protla?ili se skrze kovová t?la voják? a zmizeli v útrobách budovy. Kladivoun chytil za pas �enu, která se zrovna sna�ila protlouct skrze n?j a shodil ji zp?t do mezipatra Ješt?rkovi rovnou pod nohy.

„Zlomils mi ruku, kreténe blbej!“ v?ešt?la �ena a v záchvatu zu?ivosti po Kladivounovi hodila svou firemní vizitku.

„Ale zachránil vám �ivot, kurva, slyšíte to je?ení? To neje?í Zergové,“ zahu?el Ješt?rka a na Kladivoun?v povel se vydal nahoru po schodech, zatímco Ho?ák svými tryskami dr�el dorá�ející vet?elce v uctivé vzdálenosti.

„Pro? tak klepou dr�kama?!“ volal Ješt?rka na Kladivouna, kdy� ve sv?tle Ho?ákova plamene všiml výraz? zavilých tvor?.

„Sou asi hladoví, tak dr� hubu a huntuj cestu nahoru.“

Autor: Martin Suriak

Hodnocení: 14.75% (3516 lidí)