StarCraftCZ.com
Ateron dva: Nouzov voln - dl prvn
„Na tyhle sra?ky nám neplatí dost pen?z.“
„A kolik myslíš, e by tak kredit? vyváilo tv?j ivot?“ opá?il Chytrák.
„Jeho zkurvenej ivot nestojí ani za pad?lanej kredit, nato za n?jaký po?ádný prachy!“ utrhl se Ho?ák.
„No jasn?…ale p?ece to nebudu d?lat zadarmo, nejsem n?jakej zasranej dobrod?j nebo mecenáš nebo tak n?co.“
„Myslíš jako dobrej ?lov?k?“ opá?il zase Chytrák.
„Hej, Chytráku, moc ti to mluví…to je ur?it? d?sledek toho, e ti to moc myslí; zpomal, do prdele, nebo t? budu muset zpomalit sám.“
„Drte huby, u vás mám plný zuby, do hajzlu, nebo mi ujede ruka!“ za?val do davu Kladivoun.
„A to se t? máme bát?!“ vyprsknul Ješt?rka.
„Já v tý pod?laný pracce drim kvér, ty máš pracky holý.“
„To je sakra recht!“ s tím debata skon?ila. Chlapi trávili v?tšinu ?asu takhle – st?ovali si, nadávali si a upoušt?li páru. Mnoho ze svých dn? trávili v ivotu nebezpe?ném, neustále stres produkujícím prost?edí; hledali zp?soby, jak se uvolnit a kdy zrovna nem?li ?ím, prost? jen tak plácali do v?tru a bavili se vzájemným provokováním, ve skute?nosti by si ale nikdy neublíili.
Kladivoun p?ešel do komunika?ní kabinky a p?isedl si k veliteli.
„Miko…tohle fakt není dobrej podnik.“
Mika se na Kladivouna nedíval, vypadalo to, jako by si Kladivoun povídal pro sebe a Mika tam jenom tak sed?l a ni?eho si nevšímal, jako katatonik, oba tak p?ipomínali blázny.
„Kluci se takhle baví po?ád, prost? upouští páru.“
„Jasn?, oni si to tak myslej: je to jako vdycky, ale oni neslyšeli tu zprávu vlastníma ušima jako ty a já, a já ?íkám, e to neni dobrej podnik, vlastn? je to dost špatnej podnik…Jestli je to pravda, m?em tam všichni za?vat! Mn? je to fuk, chápej, ale Chytrák i Ho?ák maj rodinu a Ješt?rka má tu svou prašt?nou ábu a tak.“
„Já to vím, myslíš, e tu sedím a po?ítám mouchy na skle?“
„Jo, sakra, n?co takovýho,“ zasmál se Kladivoun a plácnul se do kolena. Mika nejd?íve potla?oval úsm?v, ale nevydrel to, a nakonec nevydrel ani úsm?v a za?al se smát také. Kone?n? na sebe pohlédli.
„Víš, e nikdy neenu kluky do n??eho, u ?eho mají v?tší šanci um?ít ne p?eít, tohle je ale n?co jiného, uznej, zamávalo to s tebou, nebo ne?“
„Sakra…málem jsem se posral, šel z toho mráz,“ p?iznal Kladivoun a odvrátil pohled od svého p?ítele, jako by se mu p?ed o?ima zjevilo to, na co v duchu myslel a cht?l se toho zbavit prostým odvrácením.
„Chápej,“ pokra?oval Mika, „za kadou kulku, kterou jsem vyst?elil, jsem si vyd?lal na další mizernej den, ale tohle p?esahuje náš výd?lek, naše ivobytí. Kdy jsem to vid?l prvn?, ješt? ne jsem ti to ukázal, n?co se ve mn? pohnulo,“ –
- „Ve mn? se u delší dobu hejbe n?jakej parazit, asi st?evnice nebo jiná hav??.“
„Nech toho, víš, o ?em mluvím.“
„Sakra, brácho, já to vim, jen to zleh?uju.“
Ml?eli. Dívali se na sebe a byli zticha, nemuseli mluvit, slova by jen zbyte?n? zv?tšovala tíhu okamiku. Ta tíha je oba mrza?ila. M?li ten pocit…empatie. Po tom, co vid?li, nemohli dovolit, aby volání o pomoc neuposlechli, ale zárove? nemohli dovolit, aby jejich partne?i p?išli o ivot v podniku, který stál proti jejich p?esv?d?ení – ádná práce není dost dobrá na to, abych si pod?ízl krk.
„Zkoušel’s zavolat mari?áky?“ zeptal se Kladivoun ve snaze vynajít n?jaké ?ešení.
„Hm.“
„A co?“
„Kašlou na to, armáda opouští celý vn?jší systém.“
„Máš záznam spojení?“
„Jo, mám.“
„Pus? mi ho.“
„Pro??“
„Do hajzlu, sem zv?davej, ne?!“
Mika se natáhnul k záznam?m komuniké, nalistoval v digitálních listech poslední záznam a p?epustil jej na malou obrazovku p?ed ob?ma mui. Kladivoun si poloil loket pravé ruky na stehno a podep?el si za?atou p?stí bradu. Na obrazovce se objevil bíle zbarvený symbol záznamové pásky.
„Já myslel, e je to audiovizuální,“ ?ekl a bez výrazu p?ekvapení nebo v?bec ?ehosi jiného podobného takové reakci pohlédl na Mika. Byl p?íliš roz?ilený a velmi se zam?stnával potla?ením svého vzteku, nedokázal ješt? k tomu projevit další emoce.
„To je jedno, o nic zvláštního nep?ijdeš.“ Symbol pásky se zbarvil zelen?, ozval se krátký vysoký tón, za ním následoval vlastní záznam:
„Tady Omega tým, mluvím s velením ozbrojených sil na Plexu?“ to byl Mik?v hlas, druhý hlas pat?il operátorovi:
„Ano, slyšíme vás, Omego, toto je nouzový kanál, jaké máte oprávn?ní?“
„Nemáme oprávn?ní, zaslechli jsme,“ –
„V tom p?ípad? vás odpojíme z linky, Omego.“
„Po?kejte, máme nouzové hlášení, zaslechli jsme nouzové hlášení, musíme ho p?edat dál.“
„O co jde, Omego?“ tady následoval krátký šum, zkrat a následné nasko?ení signálu.
„Tady se na linku p?ipojilo velení,“ ?ekl Mika.
„Jaké máte hlášení, Omego?“
„Máme nouzové volání z planety Aterus dva, ihned vám ho p?epošlu.“
„Vydrte, Omego, za chvíli se s vámi spojíme.“
„Co, co?“ šum, zkrat, asi p?lminutová odmlka a op?tovné spojení:
„Negativní, Omego, obranu tohoto sv?ta jsme ze strategických d?vod? opustili, negujeme odtamtud veškerá p?íchozí hlášení.“
„Jak je to moné?! Jsou tam lidé, proboha, umírají, jsou vyvra?ováni, bez nad?je.“
„M?ete provést operaci sami, Omego, to je p?ece vaše klasifikace.“
„Ale my nemáme prost?edky na to a,“ –
„Ze strategických d?vod? jsme obranu sv?ta opustili, konec p?enosu, Omego.“ Ozvalo se pípnutí a enská um?lá inteligence ohlásila konec transmise.
„Tak tady se odpojil operátor i velení,“ dodal Mika a za?al se p?ehrabovat v ovládání komunikátoru.
„Do prdele! Ty hajzlové tam sed?j na hromad? nouzovejch zpráv a nehnou ani brvou.“
„Tak n?jak, ?íkal, myslím, e blokují veškeré zprávy odtamtud, take…“
„…take je to na nás.“ Mika pohled?l na svého p?ítele s údivem, bylo to jen konstatování, nebo odráel své rozhodnutí ze svých úst, jako by vyst?elil najisto?
„Po?kej,“ –
„Nebudeme ?ekat na nic; nikdy sem necht?l bejt jak mari?áci a jestli mari?áci odtamtud utíkaj, tak my tam zrovna pudem!“ Kladivoun se narovnal, byl hrdý na své rozhodnutí, jeho tvá? byla spokojená, pyšná…a sve?ep? drsná, usmíval se, ale úsm?v pat?il ?áblu.
„Po?kej, kovboji, musíme o tom ?íct kluk?m.“
„Veliteli, já mám dotaz.“ Ješt?rka vstr?il hlavu do dve?í komunika?ní kabiny. M?l velkou, k temeni se ší?ící, plešatou hlavu, odstávaly mu z ní uši. On m?l sice uši normální, ale p?i tvaru jeho hlavu vypadaly prost? nep?irozen?. V?tšinu ?asu se netvá?il nijak, jen kdy si st?oval, bylo na n?m vid?t n?jaké to opovrení a zlost, ale jinak se nikdy nijak netvá?il, ani kdy se ptal, ani kdy m?l radost, ani kdy drel smutek, nikdy; tvrdil, e šet?í energii.
„Kurva, Ješt?rko, co sem strkáš tu svou holou hlavu, víš, jak sem se t? lek? B? si pro pivo, my tu máme jednání s velitelem,“ opá?il Kladivoun ledabyle.
„No jo, pivo došlo, tak sem se cht?l zeptat, kde je další?“
„Eh! Kašli na pivo, zavolej ostatní, n?co vám musím ukázat,“ ?ekl Mika a rukou p?itom kynul na znamení p?izvání.
Chlapi se sesedli kolem svého velitele, jen na Chytráka nezbylo místo, tak se op?el o elezný sloup. Potichu si mrmlal n?jaké p?ipomínky o Ješt?rkovi.
„Chytráku, bu? zticha, jednou to vestoje vydríš.“
Na obrazovku se na?etla otev?ená zpráva. Byla ur?ená pro všechny kanály v dosahu, nebylo pochyb, e ozbrojené sloky na Plexu také jednu obdrely. Um?lá inteligence ohlásila odesílatele: St?edisko VOA, koloniza?ní oblast Ateron. Chlapi zavýskali: na obrazce se objevila mladá brunetka s viš?ovými rty. Upravovala p?enos, potom zase zmizela z dohledu, nato hoši pobou?en? zabu?eli.
„Kurva, Ho?áku, seš enatej, pro? koukáš na jiný áby?“
„Protoe na vo?i se manelství nevztahuje.“
„Drte huby!“ za?val Kladivoun. P?ed obrazovku si sedl mu, asi ?ty?icátník, m?l na sob? bílý doktorský pláš? na rameni umazaný od krve, p?ipomínalo to otisk ruky.
„Hele, Ješt?rko, von je taky plešatej.“
„Sakra, ješt? n?kdo cekne a provlíknu ho zdí!“ Od té chvíle nikdo nepromluvil, t?ko ?íct, jestli k tomu chlapy vedla Kladivounova poznámka, nebo závanost zprávy.
„Tady doktor Johannes, tady doktor Johannes, ádáme okamitou evakuaci, pot?ebujeme evakuovat, armáda tuto oblast opustila, z?stali jsme sami, pot?ebujeme pomoc, máme klí?ové evakua?ní zóny: St?edisko VOA, osada Uter, St?edisko VOU, pevnost Ateron a osada Kameron. M?eme zajistit p?istání…“ do záb?ru vstoupila brunetka a ohlásila doktoru Johannesovi, e z jedné z oblastí p?estal p?icházet signál.
„Boe, co?“ doktor se podíval na obrazovku: „Musíte okamit? p?ijet, musíte nás evakuovat, máme tu n?kolik tisíc lidí, musíte nás dostat na orbitální stanici, musíte nám pomoct! Lidé tu mizí, ztrácí se p?ed o?ima, oni nikoho nenechají naivu.“ Konec, um?lá inteligence ohlásila konec zprávy a datum jejího nahrání, bylo z poslední p?lnoci tamního ?asu.
„Kurva…pro? tam všichni mizí?“
„Jo, o kom je ?e??“
„To je sakra dobrá otázka a odpovim ti na ni další otázkou: kdo má rád ?erstvý maso?“ Kladivounovu tvá? leptal potm?šilý, sarkastický úsm?v, zatímco jeho o?i byly roz?ílené a zlé, p?ekryté svrašt?lým obo?ím.
„Zergové,“ nadb?hl Mika a natáhl se k ovládání, aby vypnul komunikátor. „A na vás je, abyste se sami rozhodli, jestli do toho jdete, nebo z?stanete doma.“
„No, já nikam nejdu, dokud nebude pivo,“ prohlásil Ho?ák.
„Kdepak, do prdele m?eš jít dycky.“
„Berte to ván?, planeta je plná Zerg?, tady jde o kejhák, spíš tam chcípnete ne cokoliv jinýho,“ ?ekl Kladivoun. Na to všichni ztichli a zamysleli se. Ho?ák se za?al p?ehrabovat v zásuvkách podél opa?né st?ny od komunikátoru – hledal pivo.
Trvalo to pár minut, ale n?která ticha jsou i p?es svou krátkost nesnesiteln? dlouhá. Mika a Kladivoun byli rozhodnutí akci provést, po chvíli souhlasil i Chytrák, e prý je zadluený na zbytek ivota, take je pro n?j kadá akce plus, v kadém p?ípad?. Rozhodnutí zbývalo na ostatních dvou ?lenech skupiny.
„Ho?áku, tam pivo nenajdeš.“
„Koukám, e je to samej kabel.“
„Tak co?“
„A no jo, kurva, mn? to je fuk, ohe? spálí všechno stejn?, na stejnou sra?ku, pro m? za m? tam jdu.“ Vypadalo to, e Ho?ák nad v?cí p?íliš nep?emýšlel a v?bec si neuv?domoval její vánost a moné d?sledky, on ale nemusel nad v?cí uvaovat: to Kladivoun Ho?áka p?ivedl do Omegy a p?edstavil ho veliteli jako nejlepšího plamenometníka ve zdejší soustav?; zajistil jemu a jeho rodin? obivu po tom, co upustil armádu, po tom, co selhaly veškeré jeho snahy najít si normální práci, najít si v?bec práci, pomohl mu vyd?lat si na vlastní kapsu, dluil mu.
„Do hajzlu, p?emejšlel’s nad tim aspo? chvíli, Ho?áku?“ zaburácel Kladivoun.
„Já to mám promyšlený od samýho za?átku,“ zabru?el Ho?ák a uvelebil se zpátky na sedátko.
„Nechci pak chodit za tvou enou a ?íkat jí, e hrabeš hlínu.“
„To je vot tebe p?kný, e bys to ud?lal, já bych to tvý ruce taky ?ek.“
„Ne, sakra, nechal sem svou ruku bejt, zjistil sem, e m? podvádí s ?ákou kundou.“ Ozvala se ohromná salva smíchu, po ní Kladivoun obrátil zrak k Ješt?rkovi.
„Ješt?rko, nikdo ti to zazlívat nebude, kdy to necháš bejt, tady jde o mojo.“
„Já bych to nesnes, kdybyste se šli bavit beze m?.“
„Moc kecáš, mladej…take do toho dem všichni.“
Ho?ák odklopil hromádku odpadk? a objevil zma?kanou plechovku piva. „Já v?d?l, e tu n?kde bylo pivo.“ Obal od piva Vermin Vermin domá?kl a hodil na hromadu. Chytrák a Ješt?rka mezitím vstali a odebrali se do zbrojnice, aby se p?ipravili. Ho?ák za nimi potom pomalou, t?kopádnou ch?zí došel také. Kladivoun si pohrával s n?jakými kabely, co vykukovaly z komunika?ní desky.
„Chceš se dát zabít elektrickým proudem?“ opá?il Mika.
„To u sem zkoušel, vypadly pojistky…,“ Mika se usmál, „hele, bude dobrý zavolat n?jakejm dalším spole?nostem, mercenariím, víš.“
„U jsem nad tím také p?emýšlel, máš n?jaké nápady? M? napadají jen Raubí?i.“ Kladivoun se lišácky usmál, naklonil se ke svému p?íteli a jemn? ho zatáhl za límec.
„Spar?anská spole?nost. Nejv?tší blázni v tomhle koutu galaxie. (Jejich velitel je známej tim, e pove?e?el va?enýho zerglinga.)“
„To vypadá na p?íjemnou partu.“
„Sakra, e jo.“
Zbrojnice byla velká komora s visutým stropem, v jejím st?edu se nacházela zbrojní aparatura na sestavování t?ké, metalové výstroje. Kolem podél zdí byly r?zné skladové sk?ín? a malé komory s uloenými zbran?mi a výbušninami. V jednom kout? stála zape?et?ná ocelová sk?í? s Mikovou výstrojí. V místnosti nebyla sv?tla, osv?tlovala ji veliká beryliová zá?ivka umíst?ná nad zbrojní aparaturou; vdycky, kdy byla aparatura v provozu, toto sv?tlo kolísalo, nikdo nev?d?l, pro? zdroj kolísal, technik Mech o tom m?l svou teorii, ale její ov??ení vyadovalo naprosté p?ekopání elektroniky v budov? a to Mika odmítal.
„Kde je v?bec Mech?“ nadhodil Ješt?rka.
„Nevim, n?kde se v n??em p?ehrabuje,“ zavr?el Ho?ák.
„ekl mu n?kdo o akci?“
„Kurva, máš v hlav? písek? Dy? ti ?ikám, e je fu?.“
Chlapi si zatím oblékli kombinézy. Chytrák kontroloval svou medickou výbavu. Oficiáln? nebyl medikem skupiny, ale na druhou stranu m?l ze všech nejv?tší zdravotnické zkušenosti, Kladivoun za ním jednou p?išel a vrazil mu do náru?e medikit, který d?íve stáhl z n?jakého mrtvého armádního medika. ekl mu, e jestli umí st?ílet jehly, je to jeho a Chytrák to um?l, vlastn? um?l spoustu r?zných v?cí.
Zkontroloval své zásoby syntetických endorfin?, zbývaly mu dv? dávky. Syntetických endorfin? bylo v poslední dob? málo, oficiáln? je smí vlastnit jen armáda a ta nedávno ve svém vlastním zájmu zlikvidovala eminentní ?erný trh s armádními lé?ivy a malí dodavatelé k takovým kalibr?m prost? nemají p?ístup. Chytrákovi se našt?stí povedlo ušet?it n?kolik dávek diamorfinu, ale ten byl na druhou stranu návykový, velmi návykový.
„Hele, Mech nás bude muset odpilotovat, e jo?“ pronesl Ho?ák, ale vlastn? jen tak nahlas vyslovil myšlenku. „He he,“ a zamnul si ruce.
Mika sed?l ve své privátní kabin?, byla to jeho cela, místo, kde spal a trávil samotu. Ze stropu nad stolem visela lampa, její zelený korzet vléval do tichého osam?ní kabiny éterické sv?tlo. Celá atmosféra ješt? více houstla, skoro se linula jako dým, ale neodpa?ovala se, z?stávala. Podíval se nad sebe. Byla mu zima, rozt?ásl se. M?l chu? se napít n??eho lepšího, ale všechno pití mu vypil Kladivoun.
Otev?ely se dve?e vedoucí z chodby, Kladivoun p?išel.
„Myslíš, e jednotky Firebat? sou plný há??, jak ?iká Ho?ák?“ ?ekl Kladivoun.
„Myslím, e Ho?ák je sám há?, vid?l’s ho n?kdy havit trysku? O?i mu svítí pot?šením.“ Mika se zvedal z k?esla.
„Áh, to neni vohn?m, to je tim, jak sleduje škví?ící se k?e.“ Mika poplácal Kladivouna po zádech a spole?n? vyšli ze dve?í.
Kdy dorazili do zbrojnice, m?li u Chytrák i Ješt?rka namontované obleky, ke konzoli práv? p?istupoval Ho?ák. Kdy spat?il procházejícího Miku, zvolal na n?j:
„Veliteli, bude nás Mech pilotovat?“ Mika se neohlédl.
„Bude, Ho?áku, bude.“
„To je fajn, to je fajn.“ Ho?ák naklepal do konzole osobní identifikaci a stroj u pot?etí po?al nah?ívat motory.
„Pro? t? to vlastn? zajímá?“ otázal se Mika, zatímco zadával ?íselný kód na své sk?íni.
„No, chci mu ?íct vo tom pojebanym sv?tle,“ zvolal Ho?ák p?es hu?ení motor? a ješt?, ne mu robotické pae podchytily údy, aby na n? namontovaly masivní oblek, prstem ukázal na zá?ivku nad sebou.
Mika otev?el sk?í?, prohrábl ji a na lavi?ku pod sebou odloil multivizi, pásek, rukavice a vyndal si kombinézu, aby se do ní oblékl. Kdy se oblékl, sepnul a uniformu aktivoval do pasivního reimu, oblékl si i pásek a rukavice. Nakonec si dopnul obuv a nasadil multivizi.
„Hele, Ho?áku, jak ten sv?j pivní kanystr dostaneš do obleku?“ rýpnul Ješt?rka.
„Kurva, hochu, s tim se p?i výrob? po?italo.“ Na to se ozval dutý kovový t?esk, jak se Ho?ák pleskl do oplechovaného b?icha.
Mika aktivoval box a vytáhl z n?j pušku a pistoli. Pistoli a náhradní zásobníky p?ipnul k pasu, pušku nabil, zkontroloval puškohled a zbra? si hodil na záda.
„Sakra, Miko, dycky, kdy vidim ten tv?j kvér, propadám závisti,“ podotkl Kladivoun, kdy se chápal konzole, kterou Ho?ák práv? uvolnil.
„Tak jo, chlapi, jdeme na st?echu, Mech nás tam vyzvedne,“ zavelel Mika, kdy byli všichni vybaveni, Ho?ák se p?itom za?al hih?at.
„Co je ti sm?šnýho?“
„U se t?šim, a poletíme tim lítacim srá?em. Zbo?uju to.“
Pohled na mue v bitevních oblecích je zcela odlišný ne na mue bez oblek?. Jsou v?tší, mohutní, obzvláš? Ho?ák ve svém zápalném obleku, p?sobí daleko hroziv?ji a mocn?ji a takoví jsou, protoe jako lidé nemohou tíhu svých oblek? ovládat sami, pohyb za n? prakticky vykonává hydraulika a hydraulika jim také dává nadlidskou sílu. T?ko n?kdo pomýšlel na to, co se stane, kdy hydraulika sele, všichni byli vedeni v duchu toho, e to se nikdy nestane: „Chlapi, serte na pravd?podobnost, to je toti teorie, vy d?láte v praxi, chápete ten rozdíl?“
Tým se odebral širokými dve?mi do dalšího traktu budovy, odkud vedl výtah a nahoru na st?echu. Zdvihadlo bylo dost velké, aby se do n?j vešlo p?t mu? v bitevních oblecích, dokonce i s plamenometníkem. – „Do prdele, Ho?áku, zabíráš p?lku kabiny!“ – „Ješt?e ty nám ?áky místo ušet?íš,“ zavr?el Ho?ák a naschvál ješt? zvedl lokty. Všichni se namá?kli ke st?n? jedoucí kabiny.
„Po?kej, a t? Zerg kousne do ?iti, dostaneš hovno a ne sedativa,“ pohrozil Chytrák, ale Ho?ákovi to bylo jedno, vrt?l se a nakrucoval a v?bec p?ekáel, co mohl.
Na st?eše ?ekal hv?zdný transportér. Stroj m?l otev?ený p?epravní prostor, ozýval se z n?j šramot a klapot, jako by n?kdo uvnit? n?co st?hoval.
„To bude Mech,“ ?ekl Mika a Ho?ák to nadšen? zopakoval.
„Sakra, co s tim chlapem máš, seš jim posedlej nebo co?“ podivil se Kladivoun a prstem si zarotoval nad ?elem. Ho?ák ale neodpov?d?l, jen nahavil trysku a zrychlil krok, tak prudce, e zem? kolem zadun?la.
„Mechu! Mechu! Vra? mi prachy, nebo ti vypálim cejch!“ h?m?l cestou. Z transportéru vykoukla hlava ve luté kšiltovce.
„Do prdele, to tak scházelo,“ ?ekl Kladivoun a zastavil se, aby si mohl celou scénu prohlédnout z odstupu. Mech zalezl zpátky a ne Ho?ák došel a k létacímu stroji, vyšel ven znova a v rukách t?ímal mari?áckou pušku. Ho?ák se zastavil v p?li kroku, rozesmál se.
„Ho, hó, hošíku! Take si to rozdáme?“ nastalo ticho, nehybno. Mech, mladík s najeenou bradou, mí?il na Ho?áka a ten zase svou plamennou tryskou na Mecha. Nakonec se Mech rozmyslel, sklonil zbra? a vrátil se na palubu. Ho?ák se rozesmál znova, cht?l n?co ud?lat, ale vloil se do toho Mika.
„To by sta?ilo, pánové, nemáme ?as na p?est?elky; vlezte do toho transportéru.“
„Ale, já cht?l,“ –
„Nemel, Ho?áku, a sedej!“ poru?il Mika. Jeho hlas zn?l jakoby najeen?; nebylo radno jej v n?kterých chvílích déle provokovat.
Kdy mohutný stroj vzlétl, p?isedl si Mika k Mechovi do kokpitu. Sledoval, jak mladý pilot nabíral rychlost, stoupal, stoupal strmou stopou, aby nakonec opustil sílu planety, její gravitaci, a hv?zdný koráb se octl mezi hv?zdami. V tu chvíli se Mika naklonil k Mechovi.
„O co mezi vámi jde?“
„Jako mezi mnou a Ho?ákem?“
„Uhm.“
„No, nic moc.“ Mika najeil obo?í. „Cítím to z tebe, nezatajuj, nemám to rád.“
„Cht?l jsem, aby mi Ho?ák p?j?il, pot?eboval jsem kredity. On mi p?j?il a dal mi p?i tom lh?tu…u týden p?ekra?uju, bojím se, e m? roztrhá.“
„A proto se mu vyhýbáš?“
„Tak n?jak.“
„Jeho neroz?ílí to, e mu to nevrátíš hned, jemu vadí tv?j p?ístup; jako bys ho tahal za nos, to nesnese.“ Mika sledoval Mechovy reakce, kadý pohyb na tvá?i – byl p?ekvapený.
„Jak to víš?“
„Vím, neboj.“
„Take s ním mám mluvit?“
„Zkus to, ale ne te?, p?iprav lo? ke skoku.“ Mech se na Miku tázav? zadíval.
„Ale, pane, cesta potrvá ?ty?i hodiny, to není tak dlouho.“
„Obávám se, e je, Mechu, podle všeho nám kadá hodina navíc d?lá cestu zbyte?n?jší.“ Mech po?al poslušn? plnit rozkaz s tím, e p?íprava potrvá n?kolik minut.
„Dob?e, zatím si vy?ídím n?jaké hovory.“
Mika vstoupil do p?eklenovací kabiny – p?epákou mezi kokpitem a osobním prostorem, kde sed?li ostatní. Byl tu instalovaný dálnofon. Mika se pot?eboval spojit s dalšími spole?nostmi a domluvit s nimi detaily rendez-vous na orbitální plošin? kolem planety Aterus dva. Nejd?íve se spojil s Raubí?i:
„ Co to je za šum, Miko?“
„Letíme prostorem, asi n?jaké fluktuace.“
„Hm…p?ipravujeme se k odchodu, jsme tam do hodiny,“ oznámil velitel mercenarie Raubí?? a rýpnul se v nose.
„Výborn?, my jsme tam ješt? p?ed obratem Herma.“ Mika si velitelova zlozvyku nevšímal, byl zvyklý.
„Hele…kdo nám teda zaplatí?“ velitel nep?sobil pochybova?n?, spíš zoufale pot?ebn?. Pravdou bylo, e ji dlouho o?ekával slušný kontrakt, jeho problém najít ve vlastním sektoru práci pro sebe a své mue se stával existencionální otázkou.
„P?eivší,“ odv?til Mika bez váhání. Byl si v?dom dna Raubí??. Nebyl si jistý, jak v?bec prob?hne platba, ale doufal, e kadá práce Raubí?e odvede od jejich strádání a obrátí myšlenky jiným sm?rem a Mika na druhou stranu nutn? pot?eboval posílit svou skupinu: bylo to oboustrann? výhodné.
Velitel Raubí?? nebyl špatný velitel, ale m?l problém s pitím a neudritelným nár?stem konkurence ve vlastním sektoru. Samotní Raubí?i tento problém svorn? p?ehlíeli jen do doby, ne se to projevilo na jejich platbách, ti nejpodvratn?jší okamit? odešli ke konkurenci, ostatní postupn? odcházeli podle toho, jak jim docházela trp?livost, jako by se bortila pevnina.
Jakmile Mika skon?il první rozhovor, spojil linku se Spar?anskou spole?ností.
„Miká! A my mysleli, es na nás zapomn?l! Take, setkáme se na plošin??“ burácel hurónským hlasem velitel Spar?an?.
„P?esn? tak, zrovna se p?ipravujeme ke skoku.“
„Bezva…to se mi líbí, ?ekejte nás do hodiny, nejdýl do dvou.“ S tím velitel Spar?an? ukon?il p?enos.
Mika si potichu pogratuloval a m?l se k odchodu do osobního prostoru, kdy zablikal interní komunikátor; stiskl p?ijetí a otev?ení kanálu. Mech mu oznamoval dokon?ení p?íprav, a e vy?kával na povel ke skoku. Mika se rozhlédl, chytil se komunika?ní palubky a p?epnul interní komunikaci do osobních prostor?: „Hoši, drte se pevn?, posko?íme.“ Potom pustil kanál do kokpitu – „Sko?, Mechu.“
Lo? obklopil bílý opar; ve vte?in?, kdy se celý transportér vznášel nad orbitem vlastní planety, mezi hv?zdami, se plavidlo octlo poblí planety Aterus dva a p?ed ním se po orbit? ubírala rozlehlá orbitální stanice zabudovaná do asteroidu, vypadalo to jako ne-vlastní satelit planety a tak to i konstrukté?i zamýšleli. Kladivouna skok pokadé udivoval. P?išlo mu tém?? magické, jak se do prostoru kolem n?j vkradl prostor zcela odlišný, jak se do n?j vrýsoval, p?ipomínalo mu to, jak lidský sen pozvolna m?ní vlastní texturu, p?echází z prost?edí do prost?edí a je prost? nad síly ?lov?ka tu zm?nu post?ehnout a smyslupln? zpracovat. Jako mnoho jiných mari?ák? nem?l rád cesty transportéry – bylo to nepohodlné, kdy musel z?stávat v bitevním obleku, ale p?ece obdivoval skoky, i kdy to popíral a obecn? p?edvád?l v??i skok?m ironický postoj.
„Jednou sko?íme do n??í prdele.“
„Nestraš, Kladivoune.“
„Ne, sakra, ván?, jednou tahle obrovská elezná bestie n?komu roztrhá ?i?. Prost? zni?ehonic Mech posere ovládání a celá lo? se zjeví Mengskovi v prdeli. A nás pak popraví za vlastizradu.“ Kladivoun se nad svojí p?edstavou rozplýval a p?ihlouple se u toho hih?al, zatímco ostatní byli spíše vyd?šení z p?edstavy, e se lo? skute?n? jednou octne n?kde, kde nikdo být necht?l, t?eba v n?jaké hv?zd?.
„Kurva, Kladivoune, ty víš, jak nasadit brouka do hlavy…Fakt se to m?e stát?“ zeptal se Ho?ák, zatímco se zvedal z místa.
„Né, do hajzlu, to si nepamatuješ, co nám ?íkali vo pravd?podobnosti?“
„Jo.“
„Tak se tim ?i?, rozhodn? to uleh?uje ivot.“ Kladivoun vstal a došel ke dve?ím do p?eklenovací p?epáky, uhodil tla?ítko vstupu a dve?e se rozjely do st?ny. Vid?l Miku, jak zrovna vchází do kokpitu a šel za ním.
„Héj, Mechu, nakormidluj tu bestii do doku, musim si co nejd?ív ud?lat hovor,“ pravil buja?e a poplácal svou oplechovanou rukou Mecha po rameni, ten se pod tíhou bodrého poš?ouchnutí zhroutil do sedadla.
„Co t? tak rychle napadlo?“ otázal se Mika zv?dav? a pomohl Mechovi narovnat se zp?t do pozice sedu.
„Ále, moná tu za?vu, tak sem si cht?l urovnat vztahy, rodina a tak, chápeš.“
„Moc ti to nev??ím.“
„He, no jo, sakra, vidíš do m?; hele, Mechu, v doku se potom vyhýbej Ho?ákovi, celou cestu mrmlal n?co o barbecue, a sem z toho dostal chu? na š?avnatý maso.“ Mech se poplašil a pohlédl k Mikovi pro oporu, Mika se nevzrušen? podíval na Kladivouna a ten, aby schoval potutelný úsm?v, si p?ekryl obli?ej krytem helmy.
„Neboj, Ho?ák ti nic neud?lá, kdy s ním d?ív promluvíš,“ podotkl Mika. Na Mecha to ale beztak vliv nem?lo, byl u vyd?šený a odmítal opustit kokpit.
„Take se uvidíme, chlap?e, a za pár hodin,“ ?ekl Kladivoun a frajerským krokem vyšel ven. Mika se s Mechem také rozlou?il a následoval svého par?áka.
Mech sebou zat?epal, chytil se ovládání a za?al se p?ibliovat k doku orbitální stanice. Spojil se s ?ídícím centrem a oznámil p?ílet Omegy. Jejich p?ílet byl o?ekáván.
„Nev?d?l jsem, e to u Mika za?ídil…“ pomyslel si a p?itom si vzpomn?l na Ho?ákovo údajné vypráv?ní o grilování a znovu se rozklepal, p?edstava uho?ení zaiva jej d?sila. Musel sebou po?ádn? škubnout, aby se ovládl a spustil dokovací sekvenci. P?ed jeho výhledem z kokpitu se rozev?ela elezná tlama doku asteroidu a brzy jej i s lodí pohltila do tlumených oranových sv?tel doku.
Autor: Martin Suriak
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| |
| Hodnocení: 14.24% (3415 lidí) | |||||||||||
| Komentáře |
cim delsi tim lepsi u dobryho cteni
cim delsi tim lepsi
diky za prijemny zkraceni pracovni doby :) Me to dlouhy neprijde, je to zajimavej rozjed k pribehu, co ma potencial, jen tak dal
parda, p?kn ?ten, jen bych to ud?lal p?t? o kapnek krat, u se t?m na dal dly
| Jak byste ohodnotili StarCraft II: Legacy of the Void? | |
| 10 | |
 | 37.2 % |
| 9 | |
| 13.8 % |
| 8 | |
| 9.5 % |
| 7 | |
| 9.5 % |
| 6 | |
| 11.6 % |
| 5 a horší | |
| 18.4 % |
| Celkem hlasovalo: 3720 | |
| Výsledky minulých anket | |
