StarCraftCZ.com

Povídky

Ser�ant - 1. ?�st

Nad rozt?epenými vrcholky nedalekých hor zapadala slunce. Namodralá zá?e jednoho se mísila s jasn? ?erveným sv?tlem druhého a vytvá?ela tak tém?? ký?ovitý pou?ový efekt laciné iluze. Winston Kaminski, podd?stojník druhé t?ídy, sed?l ve strá�ním výklenku kasárenských ubikací a rýpal se ?ímsi neidentifikovatelným v zubech. Houpal se na �idli a chvílemi se zdálo, �e si dokonce zpívá. Nebo lépe, �e se pokouší o zp?v. Ostatn? to v posledních dnech nebylo nic neobvyklého, polovina mu�stva tr?ela na základn? ji� déle ne� t?i týdny a jedinou zábavou bylo drbání se v zadku.

"Kaminski!"
"Pane?.." odfrkl oslovený mari?ák a s p?edstíraným nezájmem se postavil do pózy, je� byla v jeho p?edstavách nejblí�e pozoru.
Nov? p?íchozí, který se jako duch zjevil p?ímo p?ed ním (Kaminski v duchu uva�oval, jak to ti lampasáci v�dycky doká�í), p?evalil labu�nicky nekvalitní doutník z koutku do koutku a zadíval se p?ímo do ser�antových o?í. Ten op?toval pohled se zájmem a výrazem mícha?ky na beton.
Kaminski si výmluvn? odplivl a opakoval: "Pane?.."
Skrze clonu ?pícího dýmu k n?mu dolehlo: "Kaminski, jak dlouho u� slou�íte tady, na Septera Prima?"

"T?i roky, ?ty?i m?síce a dvanáct dní! Hmm, pane.."
D?stojník se zamyšlen? podíval ser�antovi do nicne?íkajíc

í tvá?e a pak pohledem sklouzl zp?t k deskám ve svých rukách.
"Mmm-mm, a víte, �e jste tím pádem slu�ebn? nejstarší podd?stojník na základn??"
"Se vší úctou, hmm, pane.. Co desátník Graves, pane?.."
"Graves byl v?era na vlastní �ádost p?evelen, Kaminski. Prý se tu nudil." Skoro se uchechtl oficír a prýmky na jeho bojovém obleku se laškovn? zablýskly slábnoucími zá?emi západu sluncí.
Kaminski se sám pro sebe zamra?il. Rozmluva se šar�í, ke všemu ješt? b?hem hlídky, nikdy nev?stila nic dobrého.
"Víte co, Kaminski? Dejte se trochu do pucu a p?ij?te za mnou do DuKlu, ano?"
"´zkaz, pane. S prominutím, pane, do DuKlu?" Kaminského o?i byly jedním zosobn?ným otazníkem.
"Ah, jist?, promi?te. Kdy� ?íkám do DuKlu, myslím tím samoz?ejm? D?stojnického Klubu. Pošlu n?koho, aby vás tu vyst?ídal."
Tím debata skon?ila. D?stojník se ukázkov? oto?il na podpatku a rázoval si to sm?rem k velícímu centru.
"Checht, do DuKlu.." odfrkl si hlídkující ser�ant. Pochyboval, �e tu v?bec n?co jako d?stojnický klub je. Byl si setsakramentsky jistý, �e tahle nová fr?ka tu víc jak m?síc nevydr�í.

Na ubikaci ze sebe shodil mund?r, který se sk?ípotem op?el o ze?. Po pravd? se do sprchy ani moc net?šil, proto�e teplá voda tu obvykle tekla pouze na Vánoce, ale m?l se hodit do pucu, tak�e mu nic jiného nezbývalo. Prameny deroucí se z d?r ve stropu p?ed?ily jeho o?ekávání, proto�e v nich místy bylo mo�no objevit stopy alespo? po vla�né vod?. To ovšem nebyl d?vod, pro? by musel ráchat své t?lo b?hvíjak dlouho. Na holení rezignoval úpln?, na pokoji momentáln? nem?l nástroj, kterým by husté strništ? dostal z tvá?e, pomineme-li tedy plamenomet. Po krátkém zaváhání se navlékl do svého bojového obleku a vykro?il k velicímu centru, kde po chvíli bloud?ní skute?n? nalezl DuKl.

"Ah, Kaminski, tady jste. No, posa?te se, prosím." Hlas zn?l medov? a vtíral se do mozku na pomezí lobotomie.
"Pane.."
"Co kdybychom vynechali zbyte?né formality, ser�ante?"
"Pane?.." nakr?il Kaminski obo?í.
St?na p?ed nimi problikla a o malou chvíli pozd?ji se obraz zaost?il. Kaminski m�oural jako krtek, ale po menších obtí�ích kone?n? rozeznal obrysy n?jaké budovy uprost?ed hluboké sout?sky.
"Víte co to je, ser�ante?"
"P?edpokládám, �e mi to práv? te? ?eknete, pane.."
"Ah, ano, jist?, není nad vlastní iniciativu, �e?" ušklíbl se d?stojník s medovým hlasem a pokra?oval.
"To, co práv? te? vidíte, jsou nejnov?jší snímky z pr?zkumného letu z odvrácené strany planety. Jedná se o budovu prokazateln? lidského p?vodu, ovšem výsledky všech pokus? o kontakt se rovnají nule. M?�e jít o bývalou t?�ební stanici, základnu pašerák? nebo co já vím, jen�e to tu nemá co pohledávat!" na chvíli se odml?el a prsty si zajel do vous?.
"A vy, jako rychle chápající voják jist? tušíte, co bude následovat, nemám pravdu?"
Kaminski jen zachmu?en? p?ikývl, tenhle typ misí znal a� p?íliš dob?e.
"Pé pé zet em.." zabru?el spíše pro sebe.
"Správn?, pé pé zet em, ?ili proniknout, prozkoumat, zni?it a mazat dom?. Vy, jako�to nejdéle p?sobící mu� a zárove? podd?stojník, si vezmete vše na starost. Vím, �e to není zrovna obvyklá praxe, ale d?stojníkem pro tuto misi bude poru?ík Resnock a ten je ješt? ulepenej inkoustem z akademie, jestli víte co tím chci ?íct."
"Jist?, pane.. Chápu."

Kaminski v?d?l dob?e, co znamená slou�it pod zelená?em. Za�il to ji� n?kolikrát a byl v�dycky rád, kdy� to nový velitel koupil co nejd?ív. Ale nyní by dal p?ednost ost?ílenému veteránovi a teplému k?esílku n?kde na ubikaci, proto�e historky o druhé stran? planety znal ka�dý. Samoz?ejm?, ?ím déle mezi vojáky takovéhle fámy kolovaly, tím více balastu se na n? nalepilo, ale stejn? na nich smítko pravdy být muselo. Sed?l nad rozpisem u� dobrou p?lhodinu a tém?? nikam nepokro?il. Pé pé zet em. Pé pé zet em. Str?il si do úst párátko a nervózn? se�výkal jeho špi?ku. Pé pé zet em. Na tablet p?ed sebou napsal šest jmen, která vzáp?tí smazal a nahradil novými. Tahle zábava mu vydr�ela do pozdních no?ních hodin.

Probudil ho slabý zvuk vycházející z chodby. Promnul si o?i a vstal. Zdálo se, �e celá ubikace je na nohou a pak mu to teprve došlo, do uší se mu za?ízl poplašný tón sirén a od této chvíle se jeho konání stalo ?ist? nau?eným postupem. Ze st?ny vytrhl plamenomet, p?ipevnil si nádr�ky s plynem za nárameníky a singulární trubi?ky doklapl p?es dvojité jišt?ní do hlavní. Upevnil popruhy a zaklapl obli?ejový štít. Vyb?hl ven a zapojil se do zástupu vybíhajících voják?. P?erušovaná ?erve? alarmu se odrá�ela od postupujících postav v bojových oblecích. Tohle byl ten správný �ivot pro vojáka. Útok a obrana, pln?ní rozkaz? a zabíjení. A ne �ádný pr?zkum a p?emýšlení. Kaminski se nevesele usmál, tedy ne �e by to pod jeho sv?telným filtrem bylo vid?t, ale usmál. Poté vycvakl pojistku zbran?, za�ehnul podramení lampy a vyb?hl p?ed budovu.

Nad vrcholky hor se po?al rodit nový den, p?esto však vzduch mrazil a opájel se vládou noci. Základna se topila ve stínech. Vystu�enými zdmi budov ot?ásal jeden plazmový výbuch za druhým, všude se ozýval zmatený jekot vojín?, ale i drsné rozkazy ser�ant?. Kaminski la?n? nasál pach boje. Zmaten? pobíhající postavy svými rozsvícenými reflektory dodávaly scén? zvláštní punc originality. Ost?ílený ser�ant natáhl ruku, v ní� mu p?istál vystrašený mari?ák.
"Co se tady, u všech ?as?, d?je, vojíne?!" Je zvláštní, jak ser�nati v nep?ítomnosti nad?ízených doká�í dát i do fráze dobrý den sadu rezavých �iletek.
"Ú-útok, p-pane."
"Vá�n??! By m? bez vás nenapadlo.. Chci v?d?t kde a jakou silou!" Teprve nyní si Kaminski všiml, �e nebohému mari?ákovi vytéká zpoza odchlíplého nárameníku stru�ka pomalu zasychající krve. Dodal proto o n?co jemn?ji: "Synku."
"V-východní svah, p-pane. V-vn?jší perimetr.. Je jich s-strašn? moc, to nem?�eme v �ivot? odrazit!"
"Blbost synku," ale to u� Kaminski vyrá�el popsaným sm?rem za ?evu: "Hejbn?te t?ma svejma prdelema, vy bando smrká??! Všichni za mnou! P?ece si tu srandu fakticky nechcete nechat ujít!"
B?hem okam�iku m?l v patách slušný oddíl mari?ák?, za co� mohl pod?kovat svým náborovým schopnostem jen ze zanedbatelné ?ásti, v?tšina se k n?mu p?idala prost? proto, �e jiný rozkaz nikdo nevydal. A voják bez rozkazu se cítí zbyte?n? a zmaten? asi jako automat na kondomy uprost?ed Vatikánského nám?stí.

Bunkr ?ty?i zasypávala neutuchávající salva bled?modré energie. Zem? se ot?ásala výbuchy glycerinových zásobník? a vzduch se znateln? oteplil. "Ty kurvy nás tady usma�ej, voni nás tady vopravdu usma�ej!" ?i?el hystericky vojín v �lutém obleku a dr�el si v panické hr?ze hlavu mezi koleny.
"To je kravina, Webere, áááááá, na�er se, ty hajzle," skoro se smál mari?ák vedle a s viditelným pot?šením kropil prostor p?ed sebou úzkou st?ílnou pomocí vysokootá?kového d?la. "Hahá. A máš to svin?, chceš ješt??! Tak na, jóóó. to je vono, chcípni ty zmrde!"
"Voni nás tady fakticky usma�ej.."
D?lo zmlklo, najednou byl bunkr nep?irozen? tichý, prostor v n?m se jako by zmenšil a p?sobil tísniv?.
"Webere, ty posero, seber se trochu!" Hysterickému mari?ákovi p?istála v otev?ené helm? kamarádova dla? tak vehementn?, �e namísto o?ekávaného plesk bylo tém?? slyšet k?upnutí. "Slyšíš, chlape, nakopem jim ty jejich mystický prdele tak, �e se tu víckrát neuká�ou!"
Weber se pomalu narovnal a sev?el svojí pušku s odhodlaným výrazem, ale t?es v rukou nepolevil. D?lo se op?t rozezpívalo v sonát? destrukce a za chvíli se k n?mu p?idala i magnetická puška C-14. Z venku se ozval výbuch, ale dvojice obránc? st?ílet nep?estávala. Modrý paprsek zmizel.

Ser�ant Kaminski se "svojí" skupinou postupoval vp?ed velmi pomalu, proto�e doutnající trosky bývalého velicího centra prakticky znemo�nily p?ímý pr?chod k místu nejsiln?jšího útoku. Vlastn? se zde nabízely pouze dv? varianty, bu? se vrátí zp?t a v ji�ním sektoru projde do vn?jšího perimetru a proleze celým systémem bunkr? a� na opa?nou stranu tábora, ztratí tak vícemén? hodinu ?asu a nejspíš se pak u� ani nebude mít kam dostávat, a nebo se vydá skrze ho?ící sple? ruin. Volba to nebyla p?íliš t?�ká, dokonce ani pro vojáka ne. Urazil dalších dvacet metr? a zastavil se, kolem sice stále h?m?la bitevní v?ava, ale n?jak podez?ele tiše. V celé hlu?ící sm?sici Kaminskému n?co chyb?lo, mozaika zvuk? zkrátka nebyla úplná, co� mu u� delší dobu vrtalo mimo hlavní sm?r myšlenek hlavou. Podv?dom? si uv?domoval cosi, co se mu práv? te? vyno?ilo z mozku p?ímo na jazyku: "Tanky! Oni vy?adili tanky!"
Jakmile se jeho výk?ik sta?il vst?ebat do adrenalinem napumpovaných mozk? voják? stojících za ním, objevilo se mnoho ustrašených pohled?. O?i t?kaly od nehybných a p?edevším ml?ících hlavní obrovských mobilních d?l Arclite, strm? se ty?ících k obloze, k siluet? ser�anta, od jeho� bojového obleku se odrá�ely plameny jako prsty nenechavého ?ábla. Desítky rt? se zasko?en? pohybovaly, ale nikdo mezi n? nedokázal vlo�it jediné slovo. Ka�dý si p?edtím uv?domoval, �e mu n?co pov?domého a d?v?rn? známého v okolí chybí, ale nikoho ani ve snu nenapadlo po?ítat s n??ím tak d?le�itým jako byly tanky.

Ve vzduchu viselo nap?tí jako jemná a nestabilní struna. Ml?ící tanky se topily v temnot? vnit?ního perimetru a nyní p?sobily pon?kud bezzubým dojmem, ovšem síla ukrytá pod tunami ocelového plátování vyza?ovala i p?es nyn?jší klidový stav jakousi pradávnou hrozbou.
"Ty, vezmi si s sebou asi deset chlap? a omrkn?te st?edovou linii! Sna�te se zprovoznit všechny Arclity, ale myslím, �e se m?�eme spokojit alespo? se dv?ma. A bu?te na p?íjmu!" Rozkázal Kaminski schopn? vyhlí�ejícímu vojínovi a oto?il se ke zbytku.
"A my, chlapi, jdeme na bo?ní k?ídla. Chci tu okam�it? vid?t dv? úto?ný skupiny!" H?ímal ser�ant dál, pak se oto?il zpátky na prvn? osloveného mari?áka: "Co�e, vy jste ješt? tady?!!!"

"Gusi, ty kurvy se po?ád p?ibli�ujou!"
"Zkus mi ?íct n?co, co nevim, Webere!" drmolil st?ílející vojín zap?en pevn? ob?ma rukama do pa�by svojí zbran?.
"Voni se furt p?ibli�ujou! Do prdele! Hahá, tady máš, na�er se!! Co budeme d?lat, Gusi?!"
Gus jen zakroutil hlavou: "Prost? st?ílej dál, Webere!"

Kaminski po?kal, a� se dv? skupinky rychle se vzdalujících mari?ák? zcela ztratí ve stínech a pak se vydal v ?ele té svojí k nejbli�ší siluet? obrovského tanku. Stále mu vrtalo hlavou, jakto�e tyhle ocelová monstra nechrlí dávky t?askavé smrti sm?rem k nep?átel?m, ale jeliko� prošel armádní mašinérií a t?emi výcvikovými kempy, za?al urychlen? p?emítat nad zp?sobem, jak je op?t p?ivést k ?innosti.
"Ser�o," ozval se sotva slyšitelný šepot z jeho headsetu, "ser�o, tohle byste asi m?l vid?t."
Zarazil se. Gestem dal ostatním znamení, aby z?stali na míst? p?ipraveni kdykoliv k aktivní obran?. Pak se p?ikr?il a jako sotva viditelná šmouha zmizel mezi kusy �elezobetonu. Našlapoval opatrn? a pozorn? sledoval okolí, ale pr?zkumníka, kterého sám vyslal vp?ed, si stejn? nevšiml. Za to on si všiml ser�anta, chytil ho jednou rukou kolem hrudi, druhou mu p?itiskl na ústa a p?itáhl jej k sob? do praskliny v kusu vyvaleného zdiva. Do mikrofonu pak potichu dodal: "Ser�o, mrkn?te se támhle.." a nata�eným prstem dal slov?m pat?i?ný sm?r.
Kaminski se podíval na nazna?ené místo, ale vid?l jen široký pás vstupních koridor? do vnit?ního obranného prstence základny a všudyp?ítomnou zm?t rozmetaných budov. Obrátil se proto na pr?zkumníka s jadrnou poznámkou o jeho schopnostech na jazyku, ale on jen p?ilo�il ukazovák na ústa a o?i obrátil k obloze.
Kaminski se tedy zadíval stejným sm?rem a ke svému ú�asu spat?il tenkou linku sm??ující kolmo dol? zhruba dvacet metr? p?ed jejich pozici, bez upozorn?ní by si jí asi t?�ko všiml. N?jakých p?t metr? nad zemí se linka rozbíhala do stran, svými t?�ko definovatelnými hranicemi kopírovala arachnoidní tvar. Prostor mezi jejími okraji se neznateln? zachvíval návaly vydávané energie. Kde se to tu, kurva, vzalo?
Z myšlenek ho vytrhl syt? mechanický zvuk. Neviditelné pavoukoidní cosi se pohnulo jejich sm?rem.
"A do svatýho hovna!" zamumlal ser�ant.
Teprve te? si všimnul jemné deformace, ke které docházelo v nájezdech na linku, sotva post?ehnutelné posunutí rovin, zb?�ným prozkoumáním by si toho všiml málokdo. Ono to nebylo neviditelné, nýbr� t?�ko viditelné. Projektovalo si to samo na sebe z orbitu jednotlivé obrazy molekul, které jen díky r?znému projek?nímu hloubkovému prostoru netvo?ily absolutn? dokonalé maskování.
Vysíla?ka zapraskala: "Ser�ante, máme v cajku všechny systémy a jsme p?ipraveni prov?trat týhle krásce ze st?edový linie díru!"
Kaminski se p?ikr?il a neslyšn? zamumlal n?kolik slov do vysíla?ky.
Arachnoid se zastavil, ozvalo se op?t mechanické zask?íp?ní. Ser�ant se oto?il a p?imá?kl pr?zkumníka k zemi.

?as se zastavil na jedinou pikosekundu, b?hem ní� vyšlehla z jednoho tanku vprost?ed st?edové linie záplava sv?tla. Doprovodný zvukový efekt byl ohlušující.

Kaminski se bál pohnout. Cítil, jak mu na záda dopadají kusy rozt?íšt?ného zdiva a zpe?ené drny zeminy. V uších mu pulzovalo.
"Kurva, ser�o, ta mrcha ale kope, co?" Ozvalo se vesele ze sluchátek.
"To teda," zavr?el Kaminski a zvedl se na nohy.
Dva metry od n?j zel kráter o pr?m?ru osmi metr?, na jeho� dn? se povaloval zlatost?íbrný chuchvalec neidentifikovatelných sou?ástek v stále se zv?tšujícím jezírku modré tekutiny.
"Dragoun," zašeptal ser�ant a hlasit?ji dodal: "Dobrá práce, hoši."
"Díky ser�o," ozvalo se z headsetu.
"Zapn?te si vn?jší scanery a trochu zatopte pod krovkama t?m zmrd?m p?ed bází."
"Jasn?, ser�o, jdeme na to." V záp?tí se p?t dlouhých d?l za?alo stá?et k severu.
Tak proto tanky ml?ely, obsluha se k nim p?es toho maskovanýho parchanta v?bec nedostala. Za chvíli u� sed?l se svými mu�i ve zbylých tancích a startoval obrané systémy.

"Gusi, mi tady chcípnem, �e jo?"
"Ale hovno, Webere," co� ani Gusovi nezn?lo p?íliš p?esv?d?iv?, zvlášt? ne s posledním zásobníkem. D?lo u� dávno ml?elo, bedny s municí zely prázdnotou a nep?átel neubývalo.
"Webere?"
"No, Gusi?"
"Poslední dávka."
Weber se oto?il zpátky a úzkou št?rbinou st?ílny za?val: "Chcípn?te, vy svin?!"
V záp?tí se zem ot?ásla n?kolikanásobným výbuchem, nebe se rozjasnilo desítkami plamených zášleh? a Protossané praskali jako švábi.
"A kurva," zašeptal Weber a podíval se na Guse. Ten se široce usmíval a tleskal radostí jako malé dít?.
"Webere, tanky, slyšíš? To jsou tanky!"

***

Slunce ji� stála vysoko na obloze, kdy� ser�ant Kaminski dorazil do provizorního štábu. Báze se hem�ila t?�kou technikou a pilnými p?šáky, kte?í sv?domit? pracovali na odstra?ování škod z p?edešlé noci. Hranaté stroje T-280 odklízely kusy zni?eného velicího centra, jinde zase opravovaly poni?ené valy. N?kolik jich stálo v odlehlé ?ásti základny, v dr�ácích se v jasném denním sv?tle stále leskly azurov? modré krystaly. Ve stínu obrovských torz t?chto pracovních robot? rozeznával Kaminski postavy jejich pilot?, kte?í se povalovali a kou?ili.
"Ehm," odkašlal si hrubý hlas.
Ser�ant se oto?il a s tvá?í tesanou z kamene ?ekl: "Pane?.."
"Ser�nat Kaminski, správn??" generál ta slova p?ímo vyplivl.
"Bez pochyby, pane.."
"Jak jste si jist? všiml, ser�ante, minulá noc nám do zna?né míry zkomplikovala situaci, nebo?.." mu� s drsným hlasem se odml?el a hloubav? se podrbal na zadnici.
"No, zkrátka, utrp?li jsme význa?né ztráty a škody." Nová drbací odmlka.
Generálové tímto okam�ikem v Kaminskiho �eb?í?ku sympatií klesli hodn? hluboko, nebo? n?kdo, kdo desítky zmasakrovaných voják?, spolubojovník?, doká�e popsat frází -význa?né ztráty- a celé to ke všemu obalit blánou hlenu, by zaslou�il spíš kulku, ne� n?jaké projevy náklonosti.
Generál se po chvilce p?ehrabování v dokumentech op?t rozpovídal: "Ale jak se zdá, zachránil jste svým, hmm, hrdinským," poslední slovo prost? pohrdav? polkl, "chováním kritickou situaci a zvrátil tak stav boje, co?"
"Kdy� myslíte, pane.."
"Já nemyslím, mám to tady v tom hlášení!" Zvýšil hlas ser�ant?v nad?ízený.
Hrdinný rek z hlášení se prázdným pohledem díval z okna na hektický frmol. Padlí ješt? nejsou ani poh?beni a on u� má na stole hlášení..

Další ?ty?i hodiny taktické p?ípravy s mladým poru?íkem psychicky zcela vypustil, Resnock byl prost? v?l!

Šestice vojín? nervózn? p?ešlapovala p?ed ubikacemi. Ozýval se tlumený hovor a tu a tam n?který z nich potáhl ze špatn? umotané cigarety. P?ítomnost zarostlého ser�anta jim na klidu nep?idávala.
"Chlapi, chci po vás te? dv? v?ci," za?al Kaminski nau?eným tónem.
"Za prvý, zapome?te te? na všechny pány a vostatní podobný kraviny, ?íkejte mi prost? ser�o, kapišto?"
"Ano, p- eh, ser�o!!"
"A za druhý, dr�te te? chvíli hubu."
Odpov?dí mu bylo hlasité sra�ení šesti pár? t?�kých bot. Oto?il se o stoosmdesát stup?? a ledabyle zasalutoval.
"Mu�stvo, pohov," pronesl Resnock tiše nasládlým hlasem.
"Buzna!" uchechtl se n?kdo z nastoupených vojín?.
Resnock?v levý koutek párkrát zacukal v neovladatelném tiku, poru?ík si zm??il své mu�stvo zkoumavým pohledem a pak se znechucen? p?ito?il k ser�antovi. Se špatn? skrývaným odporem zašeptal:
"V�dy? to snad ani nejsou vojáci, vypadají spíš jako banda hrdlo?ez? a podvratných �ivl?!" Poslední slabiky tém?? vypískl.
"Víte, poru?íku, p?esn? tohle oni jsou, proto jsou nejlepší." Usmál se klidn? Kaminski, poté se oto?il k ?ad? ?ekajících ozbrojenc? a zavelel k nalod?ní.

***

"Gusi, sleduj toho na�ehlenýho líme?ka," prohodil konverza?ním tónem Weber a špi?kou no�e ukázal na Resnocka. Gus se zadíval daným sm?rem a s ro�šklebenou tvá?í str?il loktem do svého souseda:
"Ogawo, mrkej na n?j, ten se snad vybleje z podoby.."
"Gusi, ty debile, práv? si mi zni?il Linku pok?ivení!" zavr?el Ogawa a chystal se do ni?itele vále?ného make-upu praštit obrovskou p?stí, ale pak se p?eci jen zadíval na poru?íka a propukl v nepopsatelný chechtot.
"Ty vole, to je fakt maso, co?" ušklíbl se voják v zeleném obleku sm?rem ke Kaminskému a poplácal jej kamarádsky po zádech. Teprve po pár úderech dlan? si uv?domil, koho to, a p?edevším jak, oslovil a zmlknul. Jeho o?i se sna�ily mikroskopovat podlahu výsadkového transportéru.
Ser�ant si však jeho uvoln?né chování neuv?domil, bavil se na prvním Resnockov? letu stejn? dob?e jako zbytek mu�stva.
"Necht?l byste kýbl, pane?" Zahýkal za všeobecného veselí Weber.
Resnockovi se jen proto?ili panenky a vypustil další dávku �alude?ních š?áv.

Blikání rudého sv?tla se mari?ák?m zarazilo do v?domí s razancí pneumatického kladiva. Neslyšeli �ádný zvuk, co� znamenalo, �e se nejedná o bezprost?ední nebezpe?í. A nebo �e nefunguje siréna..

"Ser�o, vo co de?" zeptal se Kaminského zelen? od?ný vojín.
"Nevím, Marcusi," odv?til pln? zam?stnaný ser�ant a pokra?oval ve vy?ukávání frekvence na místním intercomu.
Transportér náhle zm?nil prudce sm?r, co� v Resnockov? �aludku zp?sobilo další vzpouru.
"Fuj, ten kretén m? celýho poblil!"
"Hehe, Gusi, nejni to poprvý ani naposled, pamatuješ na tu šlapku na tý narozeninový voslav??"
"DR�TE HUBY!" Kaminského zašeptání zn?lo jako svistot vr�eného kopí.
Z intercomu se mimo praskotu nic neozývalo, proto si ser�ant nasadil sluchátka soust?ed?n? naslouchajíc hovoru uvnit? linky.
Pak je odlo�il a vydechl si:
"Chlapi, obzor p?ed náma je prej plnej t?ch psionickejch hlavoun?."
Mu�stvo ztichlo. Ogawa stisknul ovládání pláštových kamer a po chvilce zaost?ování vycentroval obraz na obrovské protossanské flotile.

"Foxtrot šest všem na p?íjmu, sektor osm-nula-sedm plný cíl?, opakuji, sektor osm-nula-sedm plný cíl?. Letová hladina nastavena na t?i míle." Pilot se odml?el a vyrovnal prudké stoupání svého stíhacího letounu CF/A - 17. Podíval se p?ed sebe a naposledy se pok?i�oval.
Aktivní kryt kokpitu se hem�il projektorovanými zna?kami cíl?, zam??ovací k?í� jednoduše nestíhal komíhající se body sledovat. A kurva, pomyslel si.
"Tady Foxtrot šest, je jich jako much! �ádám instrukce!"
"Foxtr- -est, tady je Moze- -- --- -osily na cest-" praskající reproduktor rozhodn? pilotovi na optimismu nep?idal.
"Kurva!" procedil pilot skrze sta�ené rty a popohnal sv?j stroj do strmého propadu po k?ídle.

"Ser�o, tohle bude zatracen? horká rubanice," šklebil se nat?šen? Wilford a dlaní stíral pomyslný prach z fólie pr?hledového okénka.
"Wilforde, tady nejsi na divadle, sednout!" h?ímal Kaminski, ale sám si pohled na za?ínající vzdušnou bitvu nedokázal odep?ít.
"Hehe, aspo? bude n?jaká pr?a.. �e jo, Gusi?!"
"Jasn? ?é?e, rock´n´roll!"

"Tango jedna, tady Foxtrot šest, mám ho p?ímo za prdelí, vidíš ho n?kde?"
"Foxtrote, nic nevidím, zadek máš ?istej jak-"
"Tango jedna! Tango jedna, kde si?!" pilot se vyd?šen? rozhlí�el po scanerech a povrchových modelech.
"Tango jedna, ozvi se, tohle v?bec není vtipný!"
Prostor p?ed ním byl p?epln?n stroji r?zných velikostí a tvar?, p?evá�n? však protossanské výroby. A nutno dodat, �e i posádky. Obloha se leskla efektními výbuchy raket a k?e?ovitými záchv?vy sku?ících laser?.
"Tady Foxtrot šest, asi jsem práv? p?išel o -" nad kokpitem se s hlasitým svistem prohnaly poz?statky n?kdejšího Tanga. Pilotovy o?i je v panické hr?ze sledovaly, zornice rozší?ené o?ekáváním. Ozvalo se zask?íp?ní. O n?kolik vte?in pozd?ji rozví?il výbuch horskou dr? t?i tisíce metr? pod centrem d?ní.
"Oprava, s ur?itostí jsem p?išel o krytí, Tango jedna je mimo, opakuji Tango jedna je mimo.."

[ ?íst druhou ?ást ]

Autor: GoLT)RoB_ZombiE

Hodnocení: 20.89% (4241 lidí)