StarCraftCZ.com

Zergové co nevid?t dorazí. Rozervali dve?e, zdi i strop. Erekul ucítil dalšího veletemplá?e, svého sourozence, jak bojuje a umírá. Vybojoval si své poslední vte?iny �ivota. Zav?el o?i; uvnit? pulsovala Khala. Kolektivní myšlenky a city jeho lidu naplnily chaos, teror i bolest.

 

Zergové získali pod svou kontrolu Erekul?v domov - Aiur. Vet?elci si asi mysleli, �e to oni jsou tady pány; jen�e nev?d?li, �e konec boje je ješt? daleko. Erekul se p?esunul nap?í? temnou komorou ke konzole, ruce se mu pohybovaly v jemné modré zá?i. S elegancí zadal kódy. Dve?e za ním se za?aly chv?t.

 

 

Na okraji protoss?m známého vesmíru byl signál p?ijat a zaznamenán. Dlouho spící krystaly za?aly zá?it; studnice energie se otev?ely. Síla za?ala proudit.

 

 

S posledním ot?esem dve?í se Erekul oto?il. Dva veletemplá?i, u� mrtví, prolet?li místností a sesunuli se u vzdálen?jší zdi. Dovnit? se nahrnula hromada hn?dého a šedého masa: malí, rychle se pohybující zerglingové - všichni slintali a šklebili se. Pak p?išli hydraliskové, v?tší kreatury s ostrými ostny a plní zu?ivosti. Erekulovy o?i sálaly ledov? modrou barvou, sklon?ním hlavy nashromá�dil svou psionickou energii. Objevila se v n?m zu?ivá vich?ice plná nenávisti. Zeširoka rozpa�il a tím za?alo krveprolití. Zergové se svíjeli, jejich t?la se rozpadala a trhala. Další se hrnuli ze dve?í, a� je úpln? ucpali. Erekul se pokusil p?esunout psionickou energii na nejv?tšího ze slintajících hydralisk?, ?ím� rozd?lil operace svého mozku na n?kolik ?ástí. Další zergové proudili do místnosti, plazili se p?es chv?jícího se hydraliska a vr?eli. Sna�ili se ho obklopit  Erekul byl vy?erpaný - u� by nem?l na to vytvo?it další psionickou bou?i. S duševním výk?ikem vzteku a pýchy sko?il na zergy a rval se s nimi holýma rukama. Do masa se mu zabodly zuby i ostny, zerglingové i hydraliskové se p?es n?j hrnuli, dokud úpln? nezmizel.

 

 

Juras otev?el o?i, které po staletí nic nevid?ly. In�ený?i mu ?ekli, �e probuzení z um?lého spánku není zrovna p?íjemné. Lhali - bylo to p?íšerné. Bolelo ho všechno - k?�e, o?i, nervová vlákna. Klopýtal po probouzející se místnosti, o?i si stínil p?ed slabou zá?í vycházející z m?stku Moratunu.

 

Byl navr�en tak, aby se probudil pouze tehdy, kdy� jeho lo? objeví inteligentní formu �ivota. Byl to práv? ten okam�ik, o kterém snil od doby, co poprvé navrhl tuto obrovskou lo?. Kontakt s rozumov? vysp?lou cizí civilizací by p?inesl protoss?m další zlatý v?k, urychlil by obrodu um?ní i kultury. A Juras by byl u toho.

 

Rozvá�n? se p?esunul k hlavnímu ovládacímu panelu a studoval údaje na n?m. Lo? se pohybovala, štíty v plné síle, zbran? p?ipravené. Juras navrhnul mate?ské lod? jako mírové pr?zkumné lod?, ale vesmír bylo nebezpe?né místo, a tak musely i ty nejmasivn?jší lod? být t?�ce vyzbrojené a obrn?né. Krom? toho se také honosily t?mi nejsmrteln?jšími zbran?mi, které protossové v?bec kdy navrhli. Juras sice implementaci zbraní odporoval, nicmén? kasta templá?? na tom trvala. Templá?i dokonce n?které z lodí p?em?nili na velitelské lod?, které by m?ly vést armády. Juras si ale sv?j milovaný prototyp, Moratun, nechal pro bádání.

 

Byl si naprosto jistý, �e zbran? nebudou nikdy pot?eba; bylo nemo�né si p?edstavit druh dosahující meziplanetární cestování, pokud by nebyl hnán pot?ebou dosáhnout k ostatním, porozum?t, sdílet a u?it se.

 

A protossové u� nikdy nesmí opakovat chyby z minulosti. Juras si tento rozkaz neustále v mysli zachovával: protossové by nikdy nezopakovali chyby z minulosti.

 

Dotkl se panelu. V momentu vid?l první komunikaci s novým druhem. S objevujícím se obrazem se mu zkrabatilo obo?í. Byl to jednoduchý p?erušovaný p?enos poslaný všem spícím mate?ským lodím: "Vra?te se dom?. Jsme ztraceni." Jurasovou hrudí projel obrovský strach. Instinktivn? sáhnul po Khale a pocítil uklid?ující dotyk - jeho lid po?ád tam n?kde venku byl.

 

Zav?el o?i, soucítil se svou lodí, jak se ?ítí skrze neprostupnou temnotu. P?esto�e byl pr?zkumník a zvyklý na samotu, bylo by p?íjemné se vrátit ke klidnému a teplému objetí svého lidu. Usadil se do medita?ní polohy. M?l obavu, co by na konci své cesty mohl najít, ale krom? této starosti se tam skrývala i vyrovnanost. Jeho lidé byli Prvorození: m?li Khalu a m?li radu Starších. Všechny problémy mohou být p?ekonány.

 

 

Jurasova mysl se potulovala a p?echázela z hlubiny jedné myšlenky do další. Zaslechl psionické výk?iky a zahlédl záblesk sv?tla. Kalathi se za svítání shromá�dili, byly to dv? ohromné armády usilující o vzájemné zni?ení. Protosští výzkumníci sledovali mladé druhy z vybrané skupinky, která byla chrán?na štíty.

 

Juras slyšel sv?j vlastní hlas, jak mu zlov?stn? napovídá: "Musíme je zastavit, Exekutore. Jsou jako d?ti; nech nás pou�ít naší zbra?, abychom je vyd?sili natolik, �e se pod?ídí. Nem?�eme stát stranou a nechat je se navzájem povra�dit."

 

Juras sebou trhnul. Necht?l si to pamatovat.

Procházka zdevastovaným m?stem. Kamenná deska le�ela nak?ivo, t?la Kalathi všude kolem. Zlomené kosti tr?ely ve všemo�ných úhlech, roztrhané maso ochabovalo s tím, jak krev prýštila z mladých i starých, z mu�? i �en. Všichni mrtví. Exekutor sice pou�il silnou zbra? jako varování, ale Kalathi to neustáli; obrátili se na protosské výzkumníky. Kalathští krvaví plenitelé zaúto?ili na štíty s krve�íznivým k?ikem. Protossové, mén? po?etní a obklí?ení, uvolnili svou mocnou zbra? a Kalathi zem?eli. To byl bod vznícení. Kalathi zaúto?ili poté p?i ka�dé p?íle�itosti na protossy. Generální válka za?ala a Kolosové byli rozmíst?ní. Do konce toho všeho zem?eli stovky tisíc Kalathi.

 

Pozd?ji se Juras sám procházel v obrovském Kalathském m?st?, nechaje si vrýt obrázky smrti, �ivot? zni?ených a ukon?ených p?íliš brzy, do své mysli. Nikdy by na to nezapomn?l: protossové pou�ili na jiný inteligentní druh hroznou zbra?.

 

Zbra? navr�enou Jurasem.

 

 

Neustálé pípání ho probudilo ze sn?ní. Moratun se warpoval do n?jaké soustavy, aby upravil kurz, vtom objevil základnu protoss?. Po?ád byl docela daleko od Aiuru a zdálo se jako dobrý nápad sebrat n?kolik krajan?, aby na lodi slou�ili. Mohl ji jednoduše ?ídit, ale jakákoliv další zát?� by vy�adovala další posádku.

 

Juras p?ebral manuální kontrolu nad lodí a snesl ji do atmosféry planety Samiku. Byl dlouho v um?lém spánku; budou dnes protossové jiní?

 

 

Martul skákala vzduchem. P?ilet?ly na ní ostny: hydralisk. Rozto?ila se do vývrtky, nervová vlákna zmizela, a zabodla své ost?í do hydraliskových slabin. Jeho maso se rozptýlilo v modré šmouze a kolem ní se rozst?íknul na?ervenalý hnis. Dopadla na jedno koleno, sehnula hlavu p?ed ostny, o nich� v?d?la, �e k ní sm??ují z obou stran, a odvalila se dop?edu k dalšímu zví?eti. Všude kolem její zealoti zahán?li neúprosné Zergy.

 

Nemohli to dlouho udr�et.

 

Martul a její druhové všichni ucítili nedávnou zm?nu v Khale; divný a znepokojující pocit. Nyní se slíbené posily z Aiuru opo�?ovaly. Tato kombinace faktor? d?lala Martul mnoho starostí. Nebylo nic, za co by stálo bojovat na stagnující planet? Samiku a Martul by se ráda nechala z ní evakuovat. Ale nezdálo se, �e by se tak brzo stalo.

Po její levici podléhal Xulata hromad? Zergling?, ost?ím sekaje kolem sebe. Zerglingové se vyrojili a on byl pry?. Martul se objevila u jeho nohou, vysunula ost?í a výstra�n? jimi šermovala na ob? strany, jeliko� na ní sko?ili dva zerglingové; napíchli se na sebe a spadli. Její štíty praskaly a vycházely z nich prozrazující jiskry. Brzo sel�ou.

 

Pod nohami cítila jemné chv?ní a t?i hydraliskové vylezli ze zem? ve spršce metrových balvan?. Zvedla svá ost?í a ustoupila o krok. Hydraliskové její akci miln? pova�ovali za strach a hnali se kup?edu a škubali ?elistmi. Nevšimli si t?ch dvou zealot?, kte?í se po bocích vyno?ili. B?hem okam�iku zahynuli dva hydraliskové. Martul sko?ila do posledního útoku, lehce se pohybovala po velké pa�i ve tvaru kosy a táhla se za hydraliskovým klapáním ?elistí. Jakmile se p?eto?ila na jeho hlavu, zapíchla do n?j svá ost?í a rozd?lila lebku vejp?l. Ladn? p?istála za stále padajícím hydraliskem - a zhroutila se. Po jedné stran? nohy se táhla dlouhá rána, která zabíhala hluboko do sval?. S další vlnou zergling? blí�ících se z horizontu se vyškrábala zpátky na nohy.

 

Vzduch se ochladil; p?evrhl se p?es ni stín. Oblohu zabíral obrovský disk se t?emi kovovými k?ídly. Mihotal se zrádnými, modro-zlatými odlesky štít?. Martul znala všechny typy lodí a vozidel, kterými protosská armáda disponovala, a na téhle bylo n?co jiného. Byla pln? ozbrojená a pomalu se posouvala vp?ed a v dokonalém tichu se otá?ela.

 

 

Juras s hr?zou p?ihlí�el.

 

Výstupní hodnoty ukazovaly s naprostou jasností naprosté zpustošení. Protosští zealoti le�eli mrtví, roztroušení nap?í? bojišt?m plným kráter? a vrak?. Malá skupinka z nich se shromá�dila na vrcholu kopce a bojovala proti… nep?átelským silám. Cizinci byli neuv??iteln? rozmanití - tak moc, �e Juras hned vydedukoval, �e se museli p?izp?sobovat i jiným druh?m. A co je d?le�it?jší, cítil jejich mysli. P?ehán?ly se p?es n?j bezmyšlenkovité pocity hladu: touha zkonzumovat ?i vst?ebat všechno. P?irozen? to bylo jedno souhrnné v?domí. Stvo?ení na svahu byly jednoduché organismy, které byly ovládány v?tší inteligencí.

 

Nicmén? se p?esouvali a bojovali bez jakéhokoliv vedení, rvali se stejn? jako protossové. Vypadalo to, jako kdyby je jejich vedoucí rozum opustil.

 

Evidentn? se protossové, zatímco Juras spal, setkali s další rasou. A výsledkem bylo krveprolití.

 

Krev a hnis se voln? mísily; kusy masa a kostí tr?ely z bahna. Z protosských štít? a nep?átelských pa?át? zazá?ilo sv?tlo. A znovu byly proti nep?átelské rasy pou�ity protosské zbran?.

 

Juras se vid?l procházet opušt?ným m?stem, míjíc spálenou mrtvolu kalathi.

 

U� se to nesmí opakovat.

 

Juras dostal lo? p?es celé bojišt? pomocí okolních stín?. D?sivý okam�ik klidu se dostavil s tím, jak bojovníci na obou stranách vzhlédli nahoru. Bylo ticho. Okam�ik skon?il; okam�itou akcí se nep?átelé vrátili ke svému útoku. Juras ucítil skrze opar bolesti psionické výk?iky ka�dého zahynulého zealota. Tyto výk?iky ho donutily k akci - pokusil se zkontaktovat pomocí mysli ostatní protossy.

 

"Jsem výzkumník," ?ekl. "Jak jste se k tomu násilí dostali? Nem?�ete se t?m stvo?ením prost? vyhnout?"

 

"Zešílel jste? Jestli máte zbran?, pou�ijte je!"

 

"Zbran? na této lodi slou�í k sebeobran?."

 

"Jsme obklí?eni. Bu? zem?ou Zergové - nebo my."

 

Juras v?d?l, �e má pravdu. Nemohl nechat svého p?ítele zem?ít. A stvo?ení dole byla od?íznuta od svého vedení - mo�ná by to pro n? byla laskavost ukon?it jejich �ivoty. Juras s t?esoucími se prsty aktivoval khaydarinský krystal Moratunu a nechal paprsky pracovat. Bzukot naplnil bojišt? s tím, jak se molekuly vzduchu ionizovaly. Vypadalo to, �e sv?tlo op?t ze spodku lodi vyrazí.

 

Na krví zašpin?né bojišt? ztékala ?istá energie. Zergové se svíjeli, jako by je paprsky trhaly na kousky. N?která stvo?ení prost? p?estala existovat. Juras si všiml radosti zealot?, kte?í vid?li své nep?átele se rozpadat, ale za?ala se míchat s jeho vlastním studem.

 

Jakmile vy?istil prostor poblí� vrcholu kopce, p?iblí�il se s lodí o n?co víc a aktivoval krátkodosahový teleporta?ní paprsek. Zealoti vidouce šanci za?ali úto?it. Nep?átelé se na n? ?ítili ze všech stran, jejich posláním bylo uv?znit protossy tam, kde jsou. Zealoti si mezi nimi prosekali cesti?ku, padlo jich jen málo. Juras vid?l, jak se protossové blí�í k modrému sloupci sv?tla, které p?edstavovalo bezpe?í. Jakmile se dostali k warpu, kryjící pole mothership je zneviditelnilo.

 

Mladá velitelka zealot?, Martul, se k warpu dostala jako první, ale stála vedle, aby mohla odhán?t dot?rné nep?átelé, zatímco její lid okolo ní probíhal. Juras nemohl vyu�ít exoti?t?jší zbran? Moratunu, jako vortex nebo ?asová trhlina, tak blízko svého vlastního lidu, ale ?istící paprsky dr�ely nep?átele dost daleko.

 

Poslední zealot se dostal k brán?. Pronásledující zergové pospíchali za ním. Martul dva z nich sejmula. Poslední zealot váhal hned vedle zahalené oblasti p?ipravený pomoct. Hákovitá pa�e ho vyzdvihla a vlekla ho zp?t k víru svíjejícího se zergského masa. Martuliny ?epele se rozto?ily sm?rem k pa�i, ale bylo p?íliš pozd?: zealot byl vtáhnut do pevn? nahušt?ných cizinc?.

 

Martul po zealotovi sko?ila, bez ohledu na svá zran?ní sekala svými ost?ími. Sejmula t?i, pak ?ty?i. Ale nep?átel bylo nes?etn? a další zealot zmizel v tom chaosu. Martul si všimla smrti svého druha, pak vytvo?ila svými ?epelemi ohromný oblouk a sko?ila zpátky do zahalujícího pole.

 

 

Martul kulhala po m?stku.

 

"Dole jsou další," ?ekla. "Odstra?te je."

 

"Nemáte za?, velitelko," odpov?d?l Juras. I p?es uklid?ující dotyk Khaly se vrátila obvyklá podrá�d?nost Jurase v plní síle.

 

"To nebyla �ádost," ?ekla Martul.

 

Byla to Jurasova lo?. Navrhl ji a také pilotoval. Zachránil s ní tuto mladou �enu a nechystal se jí dovolit pou�ít lo? k dalšímu masakru. Jestli si myslela, �e se podrobí jenom proto, �e ona je vále?ník a on v?dec, musí se ješt? hodn? u?it.

 

Její o?i se zu�ovaly, jak pocítila tyto myšlenka, které se mu v mysli jenom hrnuly. "Ty v?ci zabily mé vále?níky," ?ekla. "Mé p?átele. A vy máte moc je zni?it. Jsme ve válce."

 

"Zachránil jsem vás, velitelko. To bude muset pro te? sta?it. Pojedeme na Aiur a promluvím si se Staršími. Musíme se o nich dozv?d?t víc - mo�ná najdeme zp?sob, jak se jim vyhnout, a nechat je v míru."

 

"�ádný mír nebude."

 

"Promluvím si o tom se Staršími."

 

Martul se oto?ila a odkrá?ela ke dve?ím. "Tak nás teda dosta?te na Aiur. Budu na palub? pro posádku studovat schémata této lodi."

 

"Nemyslete si, �e p?eberete ode m? kontrolu nad Moratunem. V�dy ho budu znát lépe ne� vy a odpovídám se Starším."

 

"Dlouho jste byl odlou?en od svého lidu, v?d?e. Zešílel jste," ?ekla.

 

"Kdy� jsme zni?ili kalathi, mysleli jsme, �e d?láme správnou v?c. Mysleli jsme, �e naše zám?ry jsou jen ty nejlepší a �e nemáme jinou mo�nost. Kdy� jsme si svou chybu uv?domili, bylo u� pozd?. Jakmile zni?íte cizí rasu, u� to nem?�ete vrátit. Musíme se o t?ch hrozných zerzích dozv?d?t víc; musíme je pochopit. V sázce je p?íliš mnoho."

 

Martul chvíli na Jurase zírala, její pohled byla sm?s hn?vu i soucitu. Oto?ila se a opustila beze slova m?stek.

 

Juras zvedl Moratun a odlet?l s ním z planety, od Zerg?, od ni?ení. Díval se do hlubin vesmíru. Vesmír, ve kterém se nacházel, nebyl p?esn? podle jeho p?edstav.

 

 

Moratun se warpoval do své domácí soustavy, kousek od ob?�né dráhy Aleunu, nejvzdálen?jší planety. Na m?stku to �ilo: zealoti pracovali na r?zných stanicích a konzolách, monitorovali hladiny energie, kolísání krystal? a pohotovost zbraní.

 

Martul stála vedle Jurase. Stále mezi nimi v?elo nap?tí, které uvád?lo ostatní protossy do rozpak?. Jurasovi bylo jasné, �e se z vesmíru stalo tvrdší a násiln?jší místo. A spolu s ním se zm?nili i samotní Protossové - nebo mo�ná v reakci na to. Mladý zealot po jeho boku byl toho p?íkladem. Mo�ná, �e má Jurasova p?ítomnost vyrovnávající vliv na jeho lid.

 

Martul se za?ala t?ást. Juras se na ní podíval.

 

"Aiur," ?ekla. "Aiur a Khala."

 

Od doby co se probudil, si Juras u� tu ut?šující p?ítomnost Khaly uv?domoval. Ale takhle blízko Aiuru by ho to m?lo naplnit teplem a pohodlím miliard protosských myslí. Místo toho tady byla prázdnota. Stovky tisíc Protoss? zem?ely a jejich nep?ítomnost v Khale zanechala díru.

 

Juras si uv?domil, �e se také t?ese.

 

Bezmyšlenkovit? se oto?il k Martul a dotkl se jejího ramene. Bylo to neslýchané gesto d?v?rnosti, ale oba protossové byli hrozným poznáním vy?erpáni. V onom okam�iku kontaktu se stala vzácná událost: Juras vid?l hluboko do Martul, jako by byli spojeni v Khale. Vid?l její ohromující rozhodnutí bránit sv?j lid, její soucit k padlým spojenc?m a její hn?v na zergy za bolest, kterou zp?sobili. Za tím vším byl instinktivní d?s v podob? hloupého Roje. Po ?ase se Juras obrátil ke konzole.

 

"Musíme se dostat na Aiur," ?ekl cít? slovn? nevyjád?ený souhlas Martul a všech ostatních protoss?. Dostal lo? do soustavy a se stále rostoucí hr?zou sm??oval k Aiuru. Z dálky se planeta jevila jako v míru.

 

Martul se dokulhala k ovládání zbran? a ovládala n?které z neobvyklejších zbraní Moratunu. Na chvilku na sebe s Jurasem koukali. Nap?tí bylo zpátky: byla p?ipravena pou�ít zbran? jeho lidi k útoku. A on byl p?ipraven ji zastavit. Zergové musejí mít n?jakou nad?ji.

 

Vstoupili do atmosféry Aiuru a p?iblí�ili se k vrstv? mra?en.

 

 

Z mrak? se vyno?ili ok?ídlení zergové, kte?í obklopili celou lo?. Devoure?i plivali ni?ivou kyselinu, zatímco mutaliskové krou�ili po bocích. Desítky malinkých ran nará�ely do štít? a explodovaly. Po stranách se objevili další mutaliskové, mávali k?ídly a jejich ústní otvor pulzoval, jako by se sna�ili najít správný sm?r, kterým by zp?sobili víc poškození.

 

"Máme kontakt!" vyk?ikl jeden ?len posádky. "Štíty klesají rychleji, ne� doká�e krystal regenerovat. Musíme ty zví?ata zni?it!"

 

"Zni?íme," ?ekla Martul s rukama ladn? se pohybujícíma nad konzolou. Pak se zastavila. "Zbran? neodpovídají. Jurasi, co je s vaší lodí?"

 

"Nic," odv?til klidn? a vedl svou lo? skrze hem�ící se zergy. "Vy?adil jsem zbran? z provozu. Jsme tady, abychom zjistili, co se stalo s našimi lidmi a nabídli jim pomoc. Ješt? toho o zerzích nevíme jednoduše dost, abychom je mohli odsoudit ke genocid?."

 

"M?la jsem pravdu: zešílel jste! Tyhle mrchy zni?í štíty, a pak celou vaši drahocennou lo? pohltí mutaliskové a devoure?i!"

 

"Štíty na osmdesáti procentech."

 

"Moratun toho ješt? dost vydr�í a p?e�ije. U� jsme se p?es ta mra?na skoro dostali," ?ekl Juras. Zrychlil, a tak za sebou nechal n?které zergy. Zpoza slunce se vyno?ila nová skupina stvo?ení v úto?né formaci.

 

Juras se sna�il uhýbat, jak jen mohl. Obrovská mate?ská lo? ale nebyla navr�ena k manévrování a zergové se snadno nahrazovali.

 

"Štíty na šedesáti."

 

"Uvoln?te zbran?, Jurasi!"

 

"M?j výtvor nebude pou�it ke genocid?!"

 

Desítky kreatur se vyno?ily z mrak?. Juras nato?il lo? prudce dol?, a namáhal tak iner?ní nullifiery. Zealoti se museli chytit svých konzol, aby nespadli.

 

Vstoupili do nejni�ší vrstvy mrak? jen kv?li tomu, aby se setkali s ješt? v?tším mno�stvím náraz? do lodi, které se sna�ili zp?sobit další poškození.

 

"Štíty na padesáti - ?ty?iceti!"

 

Juras srovnal Moratuna, zvýšil rychlost a postupn? ztrácel výšku. "Tém?? pod mra?nama," myslel si, a pak se zarazil, na zadní stran? hlavy, kde se setkávají nervová vlákna s lebkou, ucítil píchnutí. V zrcadlícím povrchu konzoly vid?l za sebou Martul, strnule stojící, jednu ruku nata�enou a dr�íce psionické ost?í velmi blízko jeho temene hlavy.

 

"Náš domov je pod útokem zerg? a my s nimi budeme bojovat," ?ekla chladn?. "Aktivujte zbran?."

 

"To neud?lám, velitelko. Ješt? je další zp?sob."

 

Zergové všech velikostí a tvar? je pronásledovali. Desítky dalších mí?ily dol?, aby je zastavily.

 

"Štíty na dvaceti."

 

"Zabiju vás."

 

"Pak u� budou zbran? zam?eny nav�dy a vrátíte nás do V?ku sváru."

 

Vyno?ili se ze spodní vrstvy mra?en. Povrch domova odhalený.

 

Neklidná hromada šedé organické hmoty pokrývala zemi od jednoho horizontu k druhému. Tu a tam kusy staveb, zbytky d?íve výsostných budov: chrám?, domov?, univerzit. Lesy, jezera, hory, všechno bylo pry?. �ilkovaná, pulsující v?c všechno zakryla. Malé kreatury se po tomto povrchu kutálely, zahrabávaly se a vyhrabávaly, bezmyšlenkovit? se pohybovaly.

 

Martul se mýlila; na jejich domov nebyl veden útok. Byl okupován.

 

"Štíty na deseti."

 

"Aktivujte ty zbran?!"

 

Na lo? p?ilétaly další hordy zerg?, ni?ily štíty a sna�ily se dostat pod obrn?ný povrch.

 

Jurasovy o?i se up?ely na pohyb po povrchu pod nimi: b?�ela k nim protossanka. Skrývala se, ale krytí narušila, jakmile je zahlédla a doufala v záchranu. Juras navád?l lo? ješt? ní�e, sm?rem k ní. Z jejích ozna?ení poznal, �e pocházela z kasty Khalai, pravd?podobn? to byla um?lkyn? nebo ?emeslnice.

 

Zerglingové se vyno?ili ze zem? kolem ní a od?ízli jí cestu. Juras zrychlil, i kdy� v?d?l, �e to v?as nestihne. Tiše vyk?ikoval hr?zou: tato protossanka pro zergy nebyla hrozbou. Nebyla ani vále?ník, ani templá?. Dokonce by se ani nemohla bránit. Nemuseli ji zabíjet. Nic by tím nezískali.

 

Vyrojili se všude kolem ní a oblaka protosské krve vytryskly ze svíjející se hromady zerg?. Bylo po ní.

 

Pro Jurase se zpomalil ?as. Cítil naléhavost všech kolem n?j, cítil, �e se lo? pod neúprosnými útoky ot?ásá, cítil špi?ku ost?í Martul tla?ící ješt? tvrd?ji na zadní ?ást jeho hlavy. Ale všechno to spolu nesouviselo, jako by to ani nemohlo být tak d?le�ité, jako to, co vid?l skrze konzolu.

 

 

Zergové zabili prchající a bezbrannou bytost. A ud?lali to pro nic za nic; stalo se tak jenom proto, �e nebyla zerg.

 

Juras si uv?domil, �e jakýkoliv jiný inteligentní zp?sob �ivota by mohl být nep?ítel, �e by mohl své vlastní zájmy prosazovat p?ed vším ostatním. Ale v??il, �e za jakoukoliv inteligencí byl v?d?í duch, porozum?ní stejnosti. V ten okam�ik Juras kone?n? pochopil. Zergové nemají empatii, jednají nekompromisn?. Všechno, co není zergské, musí být zni?eno. Vnímavost p?ichází v mnoha formách a tato byla opakem všeho toho, ?eho si vá�il.

 

Tento byl nep?ítel ve všech sm?rech.

 

Juras aktivoval zbran? - v?etn? vortexu, ?asové trhliny a p?esunu ?erví dírou, o ní� Martul asi ani nev?d?la. "B?�te!" za?val. "Systémy jsou v provozu. Zabijte je; zabijte je všechny." Martul se odkulhala zpátky ke své konzole a všichni zealoti za?ali d?lat to, co umí nejlépe: bojovat.

 

Juras navedl lo? ješt? ní�e, tak aby mohly zbran? odstranit ty nechutné stv?ry i na zemi. Ve všech sm?rech z Moratunu vycházelo sv?tlo a síla. Plný potenciál mate?ské lodi byl kone?n? p?edstaven. Zergové se svíjeli, ho?eli a explodovali. Štíty Moratunu zakrýval zergský hnis; ze spodku lodi kapalo zergské maso a vnit?nosti.

 

"Štíty stabilizovány."

 

"Blí�í se další," nahlásil jiný zealot.

 

"Pou�ijte zbra?ové systémy," ?ekla Martul.

 

"P?evezm?te vedení," Juras ?ekl, "mám ješt? další úkol." P?esunul se k jiné konzole a zapnul skenery. Všiml si, �e další mate?ské lod? p?ijímací stejný p?erušovaný p?enos jako Moratun, p?ilétaly. Klidn? a neobydlen? odpo?ívaly na okraji slune?ní soustavy. Ale tohle Juras nehledal. Skenoval povrch, aby našel stopy po �ivot?. Vrátilo se velké mno�ství údaj?, ale sna�il se daty prokousat a hledat cokoliv nezergského. Musí tam n?kde být skrývající se nebo bojující p?e�ivší. Musí být n?kdo, kdo by mu mohl ?íct osud jeho lidu. Juras by je zachránil. Aiur nyní pat?il zerg?m.

 

 

Juras i Martul stáli v léka?ské místnosti. Moratun nyní vedl skrze temnotu flotilu mate?ských lodí. Lod? m?ly jen základní posádku: p?vodní zealoty, které zachránil, rozší?ené o n?kolik p?e�ivších z Aiuru a n?kolika mimoplanetních pevností, které objevili.

 

P?íle�itostn? byli napadáni zergskými obludami, ale flotila s nimi ud?lala krátký proces.

 

P?ed Martul a Jurasem le�el protoss, o?i vyt?ešt?né bolestí, kdy� mu byla lé?ena mnohá zran?ní. Kdy� ho našli, jeho bolestí napln?né myšlenky poukazovali na to, �e protossové z Aiuru utekli, ale p?edtím, ne� z n?j mohli dostat n?jaký p?íb?h, upadl do bezv?domí. Ostatní p?e�ivší, které našli, sice upozorn?ní na evakuaci slyšeli, ale nemohli se dostat k warpovací brán?. Nem?li tušení, kam se protossové vytratili. Juras ho netrp?liv? vyslýchal, ale Martul ho donutila vy?kat, dokud léka?ské p?ístroje nebudou ukazovat, �e u� je tak n?jak v po?ádku. Ten ?as kone?n? nastal.

 

"Nevím, jak dlouho jsem…“ Jeho myšlenky byly obest?ené bolestí, nejasné. "?asto jsem byl v podzemí… Slyšel… jsem je se prohrabávat." Vybavily se mu nehezké obrázky: skrývání v úzkých prostorách podzemí, hodiny poslouchání zrádného škrábání a kopání zerg?. Hr?zostrašné okam�iky, prchání temnotou, o?ekávání hydralisk? za ka�dým rohem. Nechávali za sebou padlé, cítili obavu i bolest, jak byli roztrháni na kousky.

 

Juras se musel na chvíli stáhnout zp?t, jinak by se v této spirále hr?z uv?znil další ?lov?k.

 

"A všichni ostatní jsou mrtví?" zeptala se Martul p?ímým a zoufalým tónem.

 

"Ne… nejsou… jenom hodn? daleko," pomyslel si protoss. Juras se naklonil, nezdálo se, �e by zran?ný m?l procitnout. "Warpovací brána. B?hem invaze… temní templá?i…“ Zran?ný protoss se ztrácel. Juras a Martul se na sebe podívali - temní templá?i byli odno� protoss?, odpadlíci, kte?í ji� dávno uprchli z Aiuru. Nemohl tento protoss jenom blouznit? "Otev?eli warpovací bránu do… sv?ta."

 

"Jakého sv?ta?" zeptala se zlehka Martul.

 

"Daleko."

 

"Kde?" ptal se Juras naléhav?ji, popošel k n?mu blí�.

 

"Daleko…“

 

"Ucítili jste n?co, kdy� se brána otev?ela?" zeptal se d?razn?. "Musíme najít náš lid."

 

"Nevím…“

 

Juras ucítil Martulinu ruku na své pa�i, jak ho táhne zpátky. Obrátil se, aby se na ní podíval. Mo�ná vnesl smysl pro rovnováhu do jejího pohledu na sv?t. Ale ona ud?lal to samé s jeho pohledem.

 

Jejich lid je stále na �ivu, kdesi daleko. Juras i Martul povedou mate?ské lod? temnotou vesmíru, dokud sv?j lid nenajdou, i kdyby to m?lo trvat roky.

 

A pak by Juras lod? p?edal do rukou protoss? a oni by na zergy snesli ohe? a smrt. Vzali by si to, co jim po právu nále�í.

 

Juras snil o setkání s cizí rasou, o smývání hanby Zakro?ení Kalathi. Nyní se s tou rasou setkal a jeho jediný sen je vid?t je zni?ené.